Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Co se vám honilo hlavou, když jste nastupoval proti svým kamarádům?

Byl to opravdu zvláštní pocit, těžko to lze popsat. Ale uvědomil jsem si, že proti Vyškovu hraju poprvé v životě. Doufám, že to bude i naposledy a že se v létě vrátím.

Takže důvod hostování je jasný.

Samozřejmě, výkonnostní. Moc mně to nešlo, potřebuju se rozehrát. Věřím, že se mně to podaří a do kádru se vrátím.

Měl jste dojem, že si vás vaši bývalí spoluhráči hledí víc než ostatních rosických hráčů?

Určitě ne. Kluci hráli svoji hru s celohřišťovým napadáním. Každého si hlídají zvlášť. Tady se nikomu nic neodpustí.

Jaký je rozdíl v přípravě divizního a ligového celku?

Fotbalově a herně je to dost podobné. Ve Vyškově je to samozřejmě fyzicky mnohem náročnější, ale jinak se trénuje skoro stejně. Jiná věc jsou podmínky pro přípravu. Ty jsou tady ve Vyškově o hodně lepší než v Rosicích, včetně třeba umělého trávníku. V Rosicích je jen malé hřiště.

Jak časově zvládáte školu a dojíždění do Rosic?

V tomto směru se pro mě prakticky nic nezměnilo. Studuji třetím rokem ekonomii na Mendelově univerzitě v Brně, kde taky bydlím. Takže je to skoro stejné, jako když dojíždím do Vyškova.