Fotbalistu Petra Maléře zdobila spolehlivost. Dokáže to zase v Drnovicích

Osobnost Deníku

Ragby je mnohem tvrdší než fotbal, potvrzuje kanonýr týdne Jindřich Bandy

Přihrával motokrosový mistr republiky, góly dával extraligový ragbista. I tohle by mohla…

Přečíst článek >

Kalda, jinak mu spoluhráči neřeknou, by mohl nastoupit za oba výběry. Pravý Valach ze Vsetína začal svoji profesionální kariéru ve Zlíně, s půlroční přetržkou odkopal deset let v Brně a závěr toho nejlepšího prožil právě v Drnovicích. „Tam jsem přišel v roce 1996. Ve Zbrojovce už začínalo takové to, když to řeknu mírně, ne moc dobré období. Skončila mně smlouva a nabídla mně prodloužení na jeden rok. Drnovice mně slíbily tři, takže nebylo co řešit. A nikdy jsem toho rozhodnutí nelitoval. Potkal jsem se tady s plejádou vynikajících fotbalistů a hlavně tu bylo úplně jiné klima. Asi to řeknou všichni fotbalisté, kteří si tady zahráli ligu, bylo to takové rodinné, kamarádské prostředí. Věci se řešily s velkým nadhledem a fungovalo to. Od kustoda pana Piláta přes sekretariát se Slávkem Zbořilem po vedení klubu s Honzou Gottvaldem. Ve Zbrojovce byl přece jen na všechny hráče větší tlak. Jak v otázce výsledků, tak i soukromého života," říká třiapadesátile­tý Maléř.

Do Drnovic přišel za trenéra Milana Bokši. „To byl fotbalový učitel, velmi solidní pán," říká o uznávaném fotbalovém teoretikovi. Ve své první sezoně skončil s Drnovicemi na výborném šestém místě.

Hvězdný tým

Přesnou sestavu prý dohromady nedá a moc se mu nechtělo ani odpovídat otázku, jak by tedy vypadala nejlepší sestava z hráčů, s nimiž se v Drnovicích potkal. „To je moc těžké a určitě by to mohly být i dvě vynikající jedenáctky. A to určitě na někoho zapomenu. Těm se tedy omlouvám. V brance by to asi bylo jasné: Martin Vaniak. A záda by mu kryli Bernady s Ondouškem. Na kraji obrany hrával Petr Veselý. První stoper je také jasný: Míra Kadlec. Obrana dál Šilhavý a Pospíšil. V záloze Jožka Weber, Pavel Řehák, Ríša Jukl, Jožka Majoroš a hlavně Bob Kafka. Útok byl moc silný: Drulák – Tuma. Ale jak říkám, takto narychlo to sestavit nejde. Teď mě napadají ještě Holeňák, Grygera… Fandové si určitě další jména doplní. Trenérem by určitě byl Jano Kocian. S ním jsem měl nadstandardní vztahy, rozuměli jsme si i v soukromí. Navštěvovali jsme se s rodinami, byli jsme spolu na dovolené," vypočítal Maléř a při jeho pověstné skromnosti ani nepřekvapuje, že na postu stopera neřekl svoje jméno.

V drnovickém dresu zažil mnoho velkých bitev, ale přiznává, že nejraději vzpomíná na ty se Zbrojovkou. Ještě v červeném dresu Brna na remízu 3:3, kdy Zbrojovka jeho góly vedla 2:0. „V Drnovicích jsme jednou Zbrojovku porazili 4:0. Dával jsem první gól. To bylo moc slavné vítězství. Zbrojovka tehdy hrála kolem třetího a čtvrtého místa," vzpomíná autor celkem patnácti prvoligových branek.

Zápasů v nejvyšší soutěži odehrál 189, z toho v Drnovicích 34. Při jeho fotbalové dlouhověkosti se to může zdát málo, ale je třeba si uvědomit, v jakém období působil ve Zbrojovce. Mnoho výborných brněnských hráčů se muselo nejprve prokousat druhou ligou. Maléř v ní v Brně odehrál osmaosmdesát zápasů. Pomohl jí nahoru.

Ve třiatřiceti letech se rozloučil a po třech letech v Drnovicích prakticky prvoligovou kariéru uzavřel. Na půl sezony si odskočil do Karviné, když hrála nejvyšší soutěž, a pak se na dva roky usadil v třetiligové Jihlavě. „Tehdy byl v Drnovicích trenérem Jindřich Dejmal a přišel právě Míra Kadlec a já už jsem víc vysedával na lavičce, než hrál. Takže nabídka z Jihlavy, kde se už formovalo perspektivní mužstvo, přišla vhod. Už tehdy tam Zdeněk Tulis hlavně trpělivě stavěl základy perspektivního klubu. Po Jihlavě to už byly jen takové epizody a už jsem se víc zaměřoval na trenérskou dráhu," popisuje závěr kariéry.

V Rosicích si za Slovan ještě několik ročníků zahrál třetí ligu, tečku udělal v Olešnici na Moravě.

První trenérské ostruhy získal po bohu známého brněnského kouče Oldřicha Janusiczi v béčku Zbrojovky. Pak se přesunul do áčka ke Karlu Večeřovi, a když béčko tehdy dostalo statut juniorky, stal se jeho hlavním trenérem. Tehdejší 1. FC Brno B hrálo tři roky druhou ligu.

Z období po Zbrojovce má jinou zkušenost, hodně tvrdou, ale dnes ji už bere s nadhledem. „To bylo potom, co nás s Pepou Mazurou po třech měsících vyhodili ze Zlína. Pak jsem devět měsíců, s manželkou jsme to nazvali těhotenské období, protože to takové znaky u mě mělo (úsměv), dělal reklamačního technika v Bauhausu. Jo, tak to už bych nikdy nechtěl zažít," ujišťuje Maléř.

Trenérsky působil v Příbrami, pak šel s Petrem Čuhelem opět k áčku Zbrojovky. S Čuhelem pak i skončil a přišly nižší soutěže: Mikulov, Bořetice, Lanžhot, Líšeň. „To napiš, nejlepší to bylo v Bořeticích. Skvělí lidé, vinné sklípky, vynikající víno. Zkrátka všechno super. A co teď? Momentálně zvažuju nějaké nabídky. Určitě se to už brzo rozhodne, abych začal letní přípravu," jen naznačuje.

Po deseti letech

I poslední otázka našeho rozhovoru Petra Maléře trochu zaskočila. „Kdy jsem byl naposledy v Drnovicích? Tak to si opravdu nepamatuju, vnímal jsem spíš negativní zprávy, které odtud občas chodily. Muselo to být asi s Karlem Večeřou se Zbrojovkou. Takže to klidně může být i deset let. A opravdu ani nevím, jak to tam teď vypadá a jakou soutěž vlastně Drnovice hrají. Takže na ten náš veteránský zápas určitě přijedu, pokud tedy budu zdravý. Moc se těším. Některé spoluhráče jsem neviděl možná i těch dvacet let," potvrzuje účast na srpnové exhibici Petra – Boby jeden z nejspolehli­vějších obránců Zbrojovky a Drnovic a možná i celé své fotbalové generace.