Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Přesto málokdo tuší, že fotbal nebylo první sportovní odvětví, do kterého se pustil. „Věnoval jsem se napřed hokeji a hlavně gymnastice. Tam jsem získal všestranné základy, to bylo podle mě pro budoucnost hodně důležité,“ říká. Ke nejoblíbenějšímu kolektivnímu sportu se pak dostal díky náhodě. „Moje cesta na trénink vedla vždy okolo fotbalového hřiště v Třinci, kde jsem vyrůstal a tak ve svých osmi letech jsem už přesedlal k míči,“ popisuje.

Třinec ale rychle začal být pro jeho talent od pánaboha málo. Namířil si to tak v roce 1990 do Zbrojovky Brno, aby ještě ve stejném roce musel nastoupit do Dukly Praha. Po návratu do Boby Brno působil v tomto klubu do konce roku 1993. Pak ještě zkusil Olomouc, ale všichni z Vyškovska ho budou vždycky mít spojeného s tehdy nejmenší prvoligovou vesničkou, Drnovicemi. S nimi zažil od roku 1995 velké úspěchy.

Rozmanitá cesta ho vedla k fotbalu, stejně zajímavý byl i výběr jeho hráčského postu. „Mimo brány jsem zkusil na fotbalovém trávníku snad všechno,“ potvrzuje Lasota. Ryhle přitom dodává, že s žádnou rolí neměl výraznější problémy. „Ať jsem hrál v útoku, na kraji či ve středu zálohy, vždy jsem se rychle přizpůsobil. Nakonec tehdejší nabitý kádr Drnovic mě donutil hrát i na kraji obrany. Tak jsem se tam postavil a myslím, že se mi i dařilo,“ konstatuje.

V Drnovicích zažil krásné chvíle, ale i ty mu nakonec velikostně a výkonnostně nestačily. Přestoupil do Slavie Praha a trenér Uhrin ho také ihned povolal do českého reprezentačního mužstva, kde potom pokračoval i pod trenérem Chovancem. „Mám za sebou patnáct startů za národní tým a vstřelil jsem dva góly,“ chlubí se. Nemalou měrou také přispěl k tehdejším velkým úspěchům reprezentace při startech na turnajích v Rijádu a na Kirin Cupu.

Nutno dodat, že se mu dařilo i v českých soutěžích. Čtyřikrát hrál finále Českého poháru, jednou ho vyhrál a pyšní se dvěma tituly českého vicemistra. Lasota ale nakoukl i do zahraničí. Od roku 1998 zažil tříleté angažmá v italské Reggianě, rozdělené půlročním hostováním v Opavě, kde se rozehrával po zranění. Návrat domů na Moravu jej opět zavedl do Drnovic, odkud před šesti lety odešel do Zlína. Svou bohatou fotbalovou kariéru ukončil po zdravotních problémech v Třinci v roce 2007.

Ale i když s aktivní činností skončil, u svého milovaného fotbalu zůstal. „V současné době pracuji jako manažer fotbalové mládeže ve Vyškově. Zároveň dělám asistenta trenéra, kustoda, no prostě vše, co je nutné k fungování oddílu včetně údržby trávníku,“ směje se Edvard Lasota.

Vychovávat nové talenty ho prostě a jednoduše baví. „Máme na dvě stě padesát hochů a je dobře, že dělají ve volném čase něco rozumného. Snad to za podpory vedení města Vyškova bude fungovat i nadále,“ říká.
Ale tak jako všichni sportovci, i Edvard Lasota se nezabývá pouze fotbalem. Má před svatbou se svojí přítelkyní, s níž již vychovává dvě děti. Z prvního manželství má další dvě děti, tak není ani divu, že po fotbalu je jeho největším koníčkem rodina.

Také rád vaří a jako většina fotbalistů nezapomene příležitostně zasednout s přáteli ke karetnímu stolu. „Ale když mám trochu času, nejraději vyrazím do přírody, kde se nádherně odreaguji od životního shonu a zapomenu alespoň na chvíli na všechny problémy,“ přiznal se od pohledu kliďas, fotbalový bohém Edvard Lasota.

Zdeněk Smutný