Smutný: Italům chceme oplatit porážku z Bělehradu

Osobnost Deníku

Ragby je mnohem tvrdší než fotbal, potvrzuje kanonýr týdne Jindřich Bandy

Přihrával motokrosový mistr republiky, góly dával extraligový ragbista. I tohle by mohla…

Přečíst článek >

Naopak v univerziádním turnaji by si rád vylepšit své fotbalové jméno, u kterého je dvaatřicet „zářezů“ za start v nejvyšší soutěži.

„Prvoligovou nabídku bych bral okamžitě,“ přiznal dnes už magistr Roman Smutný a při balení „nádobíčka“ na jednu z největších světových sportovních akcí se rozhovořil i o jiných věcech. Šestadvacátá Letní univerziáda proběhne v čínském městečku Šen-čen od 12. do 23. srpna.

Po odchodu ze Zbrojovky jste se trochu ztratil z očí. Kde působíte teď?
Ve Vídni. Název klubu vám asi nic neřekne, Ost Bahn11, je to něco jako východní nádraží. Ale vážně, je to část Vídně. Letos jsme sestoupili, ale okamžitě se chceme vrátit. Mužstvo na to máme. Je tady dost výborných cizinců. Od nás ještě Petr Stýskala, který hrál první ligu za Slovácko.

Jak jste se tam ocitl?
Po tom, co mně skončila smlouva v Brně, jsem byl půl roku v Kroměříži. Ale chtěl jsem si zkusit něco jiného, cizinu. Takže přes manažera a kontakty s některými hráči, co tam dřív hráli, jsem tam šel na zkoušku a oni si mě nechali.

Zbrojovka si po sestupu stahovala bývalé hráče. Vám se nikdo neozval?
Ne, nikdo mě nekontaktoval. Ale svým způsobem je to pro mě možná i dobře. Zbrojovka je pro mě uzavřená kapitola, jdu si vlastní cestou. A ani nedokážu říct, jak bych na případnou nabídku reagoval.

Takže její sestup s vámi nic neudělal?
To ano, mrzí to. Brno by mělo hrát nejvyšší soutěž, ale možná to asi byla otázka času, že ji opustí. Už před tím se Brno víceméně jen zachraňovalo. Někde je prostě chyba a myslím tím i z dlouhodobého pohledu. Ale nechci to rozebírat, to mně nepřísluší.

Kam jste pokročil ve studiu?
Nyní jsem dodělal magistra. Mám tedy kvalifikaci učitele pro základní a střední školy, obor tělocvik a konkrétně mám specializaci na fotbal. Teď si dodělám ještě áčkovou trenérskou licenci. Ve studiu chci pokračovat dál a dotáhnout to až do rigorózní zkoušky. A samozřejmě piluju jazyky, angličtinu a němčinu.

Bylo těžké skloubit fotbalem v cizině se studiem doma?
Upřímně. Minulý půlrok jsem v podstatě přespával ve Vídni a škola přišla na řadu tak jednou týdně, ale spíš jsem se chodil jen připomenout. Ale zkouškové období prostě ošidit nemůžete. Teď už zase dojíždím.

Kdyby došla fotbalová nabídka z Česka, z první nebo druhé ligy, jak byste reagoval?
O první lize bych uvažoval vážně, anebo spíš bych to okamžitě vzal. O druhé lize bych moc přemýšlel. To by záleželo na kvalitě té nabídky. Srovnání podmínek je teoreticky tak padesát na padesát s rakouskou třetí ligou a možná trochu víc ve prospěch Rakouska.

Pojďme k univerziádě. Minule v Bělehradě jste sice hrál, ale jak si vás nyní trenér našel v Rakousku?
Možná je to tím, že jsem zanechal dobrou stopu právě po minulé univerziádě v Bělehradě. Tam jsme skončili pátí. Odborníci říkali, že jen proto, že jsem ve čtvrtfinále proti Itálii nemohl hrát pro žluté karty a my jsme vypadli. Ale vážně. Mě samotného pozvánka na nominační sraz překvapila. Sejde z očí, sejde z mysli. Navíc je tu nový trenér. V Bělehradě nás vedl známý expert Mario Buzek, teď je to Antonín Plachý. Kde se o mně dověděl, neřeším, důležité je, že mě pozval i na druhý sraz a posléze nominoval do Číny.

Je v týmu někdo ze známějších fotbalistů?
Většinou jsou to hráči z druhé ligy. Podmínka je, aby byl student a měl věk do šestadvaceti let. Takže je to například Zdeněk Volek, který loni hrál první ligu za Ústí nad Labem, nebo stoper prvoligové Příbrami Jiří Krejčí. Ale pokud někdo hraje vyšší soutěž, může mít problémy s uvolněním pro univerziádu, protože teď v srpnu už začaly první a druhá liga.

A vy jste s uvolněním problémy neměl?
Upřímně řečeno, měl a obrovské. Dokonce jsme zaslechl výhružky vyhazovem. Ale já to risknu a jedu. Peníze nejsou všechno. Pro mě je přednější reprezentovat republiku, možná je to taky moje poslední možnost obléct dres národního mužstva. Je to přece druhá největší sportovní akce na světě. Navíc v takové destinaci, kam se jen tak nepodíváte. Já jsem v Číně nikdy nebyl a nevidím možnost, jak se tam dostat jinak, než s fotbalem.

Takže se určitě těšíte i na prohlídku města?
Podle času. Obden hrajeme zápasy. To je dost velká zátěž. Bude třeba efektivně odpočívat. Snad se čas najde. Zatím vím jen, že v Šen-čenu má trvalé bydliště dva a půl milionu lidí, dalších šest a půl milionu tvoří dělníci, kteří ve městě žijí jen dočasně. Má to být krásné město, které se za dvacet let celé změnilo. Vyrostla tam prý i krásná sportoviště. Opravdu se tam docela těším.

Jací vás čekají soupeři a kam to chcete dotáhnout?
Takže nejprve hlavní cíl. Chceme vyhrát, ale to tam bude chtít každý tým. Víc uvidíme po prvním zápase. Jsou tam podmínky, na které u nás nejsme zvyklí, především velké vedro 30 až 40 stupňů a devadesátiprocentní vlhkost vzduchu. V tom se musí běhat. Těžko říct, co to s námi udělá. Fotbalový turnaj má šestnáct účastníků a hraje se systémem, jak se dřív hrávalo mistrovství světa. Tedy ve čtyřech základních skupinách, z nichž dva nejlepší postoupí do čtvrtfinále. A pak to dál jde K.O. Ve skupině máme Itálii, takže jí chceme vrátit to čtvrtfinále z Bělehradu, dál Uruguay a Thajsko. Ale soupeře vlastně vůbec neznáme. Jisté je, že všichni postupující ze skupin se kvalifikují na další univerziádu, takže to by měl být náš první dílčí cíl.

Šeptá se, že byste měl být kapitánem českého týmu…
Především bych chtěl být platný na hřišti. Měl bych hrát středního záložníka. A kapitán? Jo, to bych chtěl být také, je to pocta. Budu za to lobovat (úsměv). Ale volit se bude až v Číně.