I když vyšla u pražského nakladatelství, je pevně svázaná s vyškovským regionem. Autorovy verše totiž opět dotvářejí ilustrace rousínovského umělce Pavla Malého.

Společná práce se prý podobala licitaci. „Celé to bylo o tom, kdo co vymyslí. Někde jsem ho jako ilustrátora navigoval já, někde měl zase on svoji hlavu. Například takové doplňky bral více umělecky. Nelíbilo se mu třeba, když by měl téměř na každém obrázku namalovat sluníčko. Já mu ale oponoval, že je to součást přírody, je to symbol, který tam být musí,“ vysvětluje Zdeněk Železný.

Výsledkem je nakonec téměř osmdesátistránková pestrobarevná kniha básniček. Na jejích stránkách děti najdou verše inspirované jednotlivými písmeny abecedy. „Kniha je určená pro prvňáčky, ale také pro některé předškoláky, kteří už se učí písmenka. Díky ní si je totiž mohou snáze pamatovat. Pár lidí už mi proto také stačilo říct, že jsem vlastně napsal takovou malou učebnici,“ říká Železný.

Práce na takovém praktickém cvičení přitom nebyla vůbec jednoduchá, jak by se na první pohled mohlo zdát. „Kromě W je má abeceda kompletní, a to včetně Q. Kromě něj mi nejvíce práce určitě dala písmena s háčky,“ líčí Železný.

Už za několik dnů se kniha dočká také svého křtu. „Bude se konat v pátek čtvrtého května v půl čtvrté odpoledne v sále vyškovské knihovny,“ dodává autor.

On sám by chtěl do budoucna zůstat hlavně vypravěčem. Jako básník se totiž rozhodně necítí. „Na rozdíl od nich totiž nevymýšlím žádné imaginární věci, ale stojím na zemi,“ uvažuje Železný. Svým vypravováním by prý hlavně rád dětem vrátil dětství se vším všudy.

„Chtěl bych je vést k zamyšlení, že život není pouze televize nebo počítače. Na druhou stranu ale vím, že z mé strany je to malinko donkichotský boj s větrnými mlýny,“ dodává. Ani on jej však přesto nechce vzdávat. „Z dětí se totiž stále častěji stávají spíše pasivní diváci a jakákoliv fantazie u nich tím pádem zakrňuje,“ doplňuje Železný.