Je neděle po poledni. Hladový štáb už se těší na oběd. Nejdřív je ale potřeba dokončit roztočenou scénu. Mezi stromy visí třásně a nad stoly plnými vína se vznáší nafukovací balonky. Po zahradě se zmateně pohybuje asi padesát lidí.

Kameramani, asistenti, kostymérky, herci a kompars se právě od režiséra dozvídají, jak má celá zahradní slavnost vypadat. „Hraje cimbálová muzika a všichni zpívají a baví se. Pak nad nimi přeletí vrtulník," vysvětluje Sedláček. O chvíli později má přijít Karel Gott, kterého přivítá Bohuš v podání Bolka Polívky.

Zpěvačky si za stolem zkouší svůj part a houslisté ladí nástroje. Kamera, klapka, akce. „Šohajíčku, čí jsi? Velice pěkný jsi a já bych tě chtěla, třebas chudobný jsi," rozléhá se zahradou.

Výsledek se ale ženám nelíbí. „Holky, tu třetí sloku moc neumíme," stěžuje si jedna z nich a záběr se proto opakuje. „Nedívejte se mi, prosím, do kamery. Někteří z vás to dělají," upozorňuje kameraman. Napodruhé už je vše v pořádku.

Následuje přelet vrtulníku. „Budete slavit a až ho uvidíte letět nad vámi, tak musíte mávat. Vy ten vrtulník sice uslyšíte už mnohem dřív, protože bude startovat asi padesát metrů odtud, ale nesmíte to dát v žádném případě najevo," dostávají herci pokyn.

S Gottem za kameru

Všichni čekají asi deset minut na přípravu scény. „Kdo nehrajete, běžte za kameru! Tady teď nesmíte sedět. Pana Gotta, prosím, taky za kameru," upozorňuje jeden z asistentů.

Zpěvák se ale dál baví s jednou z dam u stolu. „Pan Gott se rozloučí s mojí ženou a půjde pryč," křičí Bolek Polívka přes celý stůl a směje se. Režisér prosí o naprosté ticho. „Máte všichni vypnuté mobily?" ptá se.

Vrtulník letí hodně nízko. První mu mávají děti, pak i Bolek Polívka nebo Arnošt Goldflam, který hraje Bohušova věrného přítele. Zvedá se vítr a odnáší s sebou i klobouky, plastové kelímky a misku s brambůrkami. „Dáme to ještě jednou. A leťte trochu výš," hlásí režisér do vysílačky instrukce pro pilota.

Než se vrtulník otočí, aby mohl znovu přiletět, vtrhnou k hercům vizážistky. Upravují drobné vady v účesech a zdokonalují make-up. Vítr při druhém přeletu vrtulníku už bere jen jeden klobouk. Nádobí a jídlo herci pro jistotu přidržují. Napotřetí už je režisér s prací štábu spokojený.

Zbývá natočit ještě příchod Karla Gotta na slavnost. Herci čekají, než se kameramani přesunou na nové místo. „Kdy už půjdeme na oběd? Mám hlad," ptá se jedno z dětí matky a tahá ji za sukni. Natáčení už se mu zdá zdlouhavé a nudí se. „Jenom poslední záběr," uklidňuje ho žena.

Ten ale herci točí víc než hodinu. Necelých patnáct vteřin filmu musí totiž kameramani postupně snímat z několika různých stran. Zpěvák se tak hostům u stolu představuje nejméně desetkrát. A desetkrát mu to také kompars oplatí bouřlivým potleskem.

První klapka filmu, který je pokračováním Dědictví aneb Kurvahošigutntag, padla letos na jaře. Premiéra má být v únoru. Před kamerou se kromě Polívky či Gotta objeví například Arnošt Goldflam, Miroslav Donutil, Ivana Chýlková, Karel Heřmánek nebo Jitka Čvančarová.