Po chvilce bloudění mezi drnovickým kulturním domem a někdejším ligovým stadionem konečně nacházím dveře vedoucí do rozměrného sálu. Na jevišti už se čile zkouší, takže nejsem na pochybách, že jsem vstoupil do těch správných. Drnovičtí ochotníci tu dnes totiž zkoušejí další z řady každoročně hraných operet.

Když v potemnělém sále zahlédnu staršího muže s nadhledem a zaujetím zkoumajícího scénu, nejsem na pochybách, kam mají mířit moje další kroky. „Operety jsem začal oprašovat v roce 2008, protože jsem v nich už jako kluk hrával a pamatuji si, jak dokáží lidi pobavit. Ta letošní se jmenuje Děvče z přístavu a pojednává o střetu vládnoucího prefekta a skupiny zbojníků brojících proti režimu na jednom pomyslném středomořském ostrově. Dá se říct, že je to taková taškařice doplněná hudebními party,“ uvádí režisér Jan Dvořák.

Na pódiu mezi tím sehrávají scénu dva muži, kteří jsou k sobě připoutaní železnými okovy. „Na ostrově byla vyhlášená velká odměna za dopadení hlavního zbojníka Morena. Jeden z těch dvou spoutaných mužů patří právě do jeho družiny, ovšem ten druhý ztratil klíče od pout, takže jsou k sobě pořád připoutaní a nikdo neví, kdo koho chytil,“ líčí okolnosti spoutání režisér.

Soubor běžně zkouší v úterý a ve čtvrtek, tuto sobotu ovšem udělal výjimku, aby mohl využít nabídky na odbornou výpomoc od sólistky Městského divadla v Brně Hany Horké. „Běhá nezištně po jevišti a hodně je naučí, já třeba nemám talent na to, abych je naučil, jak zahrát takové ty vztahové scény, což ona samozřejmě zvládá,“ popisuje přínos přítomnosti druhého dirigenta režisér.

Stáčí zvednout oči k pódiu a je mi jasné, že režisér nepřehání. Odborná poradkyně se na jevišti snad nezastaví a v jednom kuse uděluje cenné rady. Na chvíli se mi ji přece jenom podaří zdržet. „Dřív jsme sem hodně jezdili zpívat a známe se s rodinou pana režiséra osobně, takže mu ráda vypomáhám. Mám na starosti hlavně choreografii a snažím se z herců vyrazit co nejvíc. Není to ovšem zase takový problém, jsou velice šikovní,“ pochvaluje si spolupráci sólistka brněnské zpěvohry. Drnovickým ochotníkům vypomáhá už pátou sezonu a rozhodně to nevypadá, že by to byla jejich poslední.

Nechám režiséra i jeho odbornou spolupracovnici chvíli zase nerušeně řídit scénu a zaměřím se na nově příchozí. Podle slov vedoucího souboru jde totiž o jeho hlavní klenot a také představitelku hlavní dívčí role. „V operetě hraji sedmnáctiletou holku, což je vyloženě moje role, protože ráda hraji mladší,“ směje se už dospělá ochotnice Jana Tomšíková.

Jak se zdá, z role úplně nevystupuje ani v soukromém životě. „Když hraji mladší holku, dá se říct, že se to projevuje i na mém chování doma. Mám ráda dětství a nechci se ho vzdát.,“ jedním dechem dodává herečka ztvárňující v operetě postavu Anety.

Protože se blíží čas jejího nástupu na scénu, už ji dále nezdržuji a vytvořím si pozorovatelnu nedaleko od pódia. V právě zkoušené scéně se na pódiu objevují po boku spoutaných Fernanda (Jiří Dvořák) a Antonia (František Brunclík) právě Aneta a její matka Karolína (Květa Vančurová). Vytřeštěná Karolína během ní zjišťuje, že jeden z přítomných spoutanců je její někdejší milenec Antonio a otec Anety. Komická scéna shledání vrcholí Karolíniným zkoumavým pohledem do Antoniových mužských partií. „Teď už zřím ty tahy známé…je to ona!“ zvolá náhle Antonio naznačujíc rukou právě ženské křivky přítomné Karolíny, které mu přinesly ono náhlé prozření. Následného rodinného objetí znovu nalezeného páru a jejich dcery pak obratně využije druhý ze spoutaných mužů Fernando, který zase obdivuje křivky Anety, kterou v jedné z předchozích scén políbil.

Přestože z několika scén nemám samozřejmě ucelený zážitek, nejsem na pochybách, že diváci nebudou mít o zábavu nouzi. Stovky diváků, které se běžně při představení drnovických ochotníků v tamním kulturním domě městnají, si ovšem ještě pár týdnů musejí počkat. Premiéra je plánovaná na 19. května, další dvě představení přijdou v následujících víkendech. Herci dostávají od režiséra zaslouženou pauzu na kafe a já opouštím drnovický kulturní dům s vědomím, že tu rozhodně nejsem naposledy.