„Vždy jsem měla ke sportu velmi blízko,“ vyhrkne Kociánová při otázce, jaký se vyvíjel vztah mezi ní a sportem. Ten ji provázel už od útlého mládí. „Během základní školy jsem hrála tenis a ve Slavkově cvičila balet. Pak mi ale nějak došla motivace a já vlastně absolvovala jen povinné hodiny vyučování tělesné výchovy,“ objasňuje.

Její rodné Křenovice jsou sportovně bohatou obcí. Jak známo hraje se tam výborný volejbal a zejména po dokončení nové sportovní haly je tam k vidění mnoho sportů i na té nejvyšší úrovni. „To všechno mi ale nic moc neříkalo, jen na gymnáziu v Brně jsem se trochu věnovala fotbalu,“ říká Kociánová. Na přelomu tisíciletí si pak zvolila atletiku. „V roce 2000 se běžel poprvé závod zimního Brněnského běžeckého poháru v Křenovicích a ta masa lidí, která se zúčastnila, mě fascinovala. Pochopila jsem, že běh je sport pro mě, protože tam jde každý sám za sebe, nic i nikdo mu nepomůže a prodá jen to, co má poctivě natrénováno. Tam se zázraky nedějí a to plně vyhovuje mému pohledu na svět,“ vysvětluje svoji volbu vyškovský atletický talent.

A že ji to šlo co se týče výsledků, o tom není pochyb. Se zarputilostí sobě vlastní tvrdě trénovala a vyplatilo se. Zanedlouho byla vidět na předních pozicích v kategorii žen ve všech atletických závodech v okolí.

Postupem času ji tyto běhy nestačily. Začala přemýšlet o dalších výzvách, pro lidský organismus ještě těžších. „Přitahují mě dlouhé vzdálenosti,“ usmívá se skromně Jiřina. „Tam je člověk sám se sebou a musí se s tím umět porvat a ještě jedna věc mi nedala spát. Chtěla jsem zvládnout i dlouhý triatlon, tak zvaného Železného muže,“ hrdě pověděla.

Všichni zasvěcení přitom ví, že dlouhý triatlon není žádná procházka růžovým sadem. Aby člověk spatřil cílovou pásku, musí uplavat vzdálenost skoro čtyř kilometrů, na kole odjet neskutečných sto osmdesát kilometrů a trojboj dokončit nikoliv odpočinkovým výklusem, ale maratónem, tedy náročným během dlouhým více než dvaačtyřicet kilometrů.

Jiřina Kociánová se ale zařadila mezi ty bojovníky, kteří takovou námahu zvládli. Na pohled drobná a útlá žena zvládla to vše absolvovat v chvályhodném čase jedenáct hodin a devětapadesát sekund. „Při tomto závodě jsem si uvědomila spoustu věcí. Jak o životě, tak o sportu a pochopila jsem, že pro mne nejpřitažlivějším pohybem zůstane běh,“ utvrzuje.

Její další sportovní aktivita tak měla jasný směr. Ještě více se zaměřila na vytrvalostní běžecký trénink a opět to neslo ovoce. V maratónu se výrazně zlepšila, současný osobní rekord má podobu 3:10:32. Přesto chce křenovická atletka dal optimalizovat svůj výkon, i když ví, že je potřeba znovu něco změnit. „Došlo mi, že další zlepšení tohoto času, které je mým postupným cílem, povede jen přes zrychlení na kratších tratích. Proto pomáhám i na atletické dráze prvoligovému družstvu žen AK AHA Vyškov, kde sbírám body ve vytrvalostních běžeckých disciplínách a pomalu si zlepšuji osobní maxima,“ vysvětluje. Například pět kilometrů zvládá pod devatenáct a čtvrt minuty.

Samozřejmě život není jen o sportu a to i Jiřina dobře ví. Zvládla vystudovat chemickou fakultu Vysokého učení technického v Brně a současné době pracuje v laboratoři Tepláren Brno. S přítelem, který jí vytváří výborné zázemí, společně polykají tréninkové dávky a připravují se na další maratóny. „Chci se neustále zlepšovat, mám také své sportovní i osobní cíle, ale ty vám neprozradím. Věřím, že to za mne řeknou časem mé výkony,“ usmívá se poněkud tajemně štíhlá atletka Jiřina Kociánová.

Zdeněk Smutný