Z čeho se utvořilo tak silné družstvo?

Úplný začátek tohoto družstva byl těžký a komplikovaný. Byla to první generace po odchodu úspěšného trenéra Josefa Řezníčka a úplně od začátku se rozjížděla bez pomoci starších hráček. Družstvo jsem jako trenér opakovaně přenechával mnoha trenérům a znovu se k němu navracel. Nejdřív to byla doba neúspěchů a nedůvěry ze všech možných stran. Možná že právě tam se začal vytvářet kolektiv s neuvěřitelnou vnitřní silou a odhodláním. Opravdu nedostal zadarmo naprosto nic a díky tomu a tvrdé dřině to dotáhl ve svých podmínkách na vrchol.

Měl jste pro soutěž kádr, jaký jste si přál?

V podstatě ano a celou dobu jsem hráčkám věřil. Za sebe jsem šťastný, že jsem si ho dokázal obhájit a udržet. Navíc jsme z té asi dvacetičlenné juniorské špičky jediní, kteří nikde nekupují a nepůjčují si hráčky. Nevidím v tom cestu ani smysl, nechci měnit hráčky, tím bych tým degradoval na pouhý materiál.

Jak tedy hodnotíte tento ročník? Je umístění v souladu s vašimi předsezonními plá­ny?

Sportovní cíle byly a jsou dva a oba těžké. Vyhrát ligu a postoupit do krajského přeboru první třídy žen. Vždy jsme si s děvčaty dávali ty nejvyšší možné cíle, často na hraně, ale jsme v tomto zajedno a do rizika se jít nebojíme. Daleko důležitější jsou však cíle jiné, to znamená hrát pěkný, moderní a atraktivní volejbal, kde se dokážou děvčata realizovat a mají z takové hry radost. Samy si takový styl spoluvytvářejí. Pak mám ještě přání, aby zůstaly kolektivu a volejbalu věrné až do vysokého věku, jako naše nejvěrnější fanynka a vzor paní Maruška Skřejpková.

Které zápasy vám vyšly a kde jste naopak zbytečně ztratili body?

Ano, mohli jsme skončit první ale také třetí nebo čtvrté. I chyby tam byly, ale musíme si uvědomit, že dvě třetiny družstva jsou ještě kadetky a ve sportu se nedá nic nalajnovat. Děvčata se musela poprat z tolika „těžkostmi", jako škola, taneční, zranění a mnoho jiných souvisejících s věkem a dobou, že výsledek je vynikající a upozorňovat na zbytečné ztráty bodů by byl nesmysl. Chceme se z nich poučit a posunout se dál. Pracovitost tohoto týmu je snad nevyčerpatelná.

Mělo toto družstvo vůbec nějaké chyby, a naopak, v čem je silné?

Pokud družstvo budujete dlouhodobě a cílevědomě, je nejdůležitější skloubit a zkombinovat přednosti a nedostatky hráček tak, aby se navzájem doplnily a podpořily, a tím ty nedostatky eliminovat. Pak vás nemůžou rozhodit a zviklat. Pak stačí jen dolaďovat. Ale zůstáváme stále pokorné, práce je ještě moc a zdaleka nejsme u konce.

Jak byste charakterizoval hru, případně srovnal s těmi nejlepšími?

Protože jsme si zahrály i s nejlepšími týmy z extraligy, jako Prostějov, Ostrava, Přerov, Šternberk a dalšími, tak víme, že volejbal je o kolektivu, nasazení, víře v sebe sama, a té pokoře. Tímto přístupem jsme dokázali potrápit i tyto týmy a naopak nedodržením těchto zásad, neuspět proti týmům z druhého břehu. Jasně většina týmů kupuje lepší a „hotové" hráčky, ale toto není cesta pro Vyškov. Mně by nebavila. Mrzí mě však, že bohužel asi nedokážeme vybudovat oddíl na úrovni hned pod těmito ex oddíly. To je však na dlouhé vyprávění.

Udělala některá hráčka zvlášť výrazný výkonnostní skok?

Celá základní osmička se posunula neskutečně dopředu. Mnohdy musely hrát na postech, které nemají tak zažité, hrát i se zraněním a často s vědomím že je nemá kdo zastoupit. Tým si zachoval dobrou obranu a výrazný pokrok udělal v útočné části, a to jak v razanci, tak i v pestrosti útoku. Začal používat i nacvičené kombinace. Chceme ještě zapracovat na zrychlení příjmu míče a následné útočné kombinaci. Velkým kladem je také pokrok týmu kadetek, které začaly v dobrém konkurovat a doplňovat juniorský tým. Dokazují, že můžou být jejich důstojným nástupcem.

V jakém složení pracuje realizační tým, jak máte rozděleny kompetence?

Dobrá otázka. Zvenku totiž není vidět, jak důležitá je podpora od rodičů, fanoušků, jak to dokáže hráčky uklidnit, nažhavit a tím jejich výkon úplně změnit. Mnohdy je tato podpora natolik zásadní, že ovlivní výsledek utkání. Obrovský dík těmto lidem. Bohužel se ale stávají i opačné příklady. Na lavičku však patří jen realizační tým a v tomto mě krásně doplňuje absolutní flegmatik, konzultant a rádce, naše klidná síla Libor Zatloukal. Obrovskou práci také odvedla Andrea Koutníková, která s námi hraje za ženy. Díky ní začal být tým více sebevědomý a samostatný. Mnoho turnajů i zápasů umí děvčata odehrát bez trenérů a to je obrovské plus.

Nyní družstvo pokračuje v krajské soutěži II. třídy žen. Proč je postup tak důležitý?

Jinou možnost bohužel nemáme. Tři dívky končí v juniorkách a krajská jednička je soutěží, která se hraje přes zimu a odpovídá nárokům hráček. Nechci tím vůbec zlehčovat druhou třídu, ale tato soutěž se hraje přes letní měsíce.

Jaké jsou vyhlídky?

Na čele sice máme náskok, ale předem vyhrané nic nebývá. A družstvo Břeclavi tvoří z poloviny hráčky, které minulý rok hrály první ligu. Naše maturantky musí krom maturity zvládnout ještě přijímačky na vysoké školy, přitom za sebou dlouhou první ligu a těžkou kvalifikaci o extraligu. To vše během tří měsíců. Navíc pro šestnácti- až osmnáctileté hráčky je dospělá soutěž náročná po mnoha stránkách. Musíme holt znovu makat.

Trenér hodnotí: o každé něco

Petra Bilíčková

Míč, který je metr nad zemí a osm metrů od ní doběhne, přesně nahraje a ještě se dokáže vrátit na své místo. Neskutečně čte hru a strašně ráda kombinuje s útočníky. Na blok nechodí, stoupne si mimo hřiště a vše má. Někdy mám dojem, že se kočkovité šelmy učí pohybu od ní.

Tereza Kůsová

Když se dostane na síť, tak se jí tam moc nepleťte. Ona si to tam uběhá a odblokuje sama. Je to jediný člověk na světě, který hraje na síti nad hlavou bagrem a navíc z toho boduje. Pak skvěle odpodává a jde do svého světa.

Petra Mikulčíková

Její chvíle nastává, když se týmu nedaří a je v útlumu. To pak povstává a tým pravidelně dostává do hry. Bud se rozplácne o palubovku tak, že máte strach, jestli je ještě celá, nebo uhrává míče z pod pásky vždy do bodů. Neuvěřitelné.

Eva Schmiedová

Nejuniverzálnější hráčka týmu, která odehraje dobře všechny posty. Navíc hraje i na flétnu, bicí a podobně. Je to obdivuhodný flegmatik, kterého tým občas nažhaví, a to pak podává super výkony. Půl sezony byla zraněná, kéž naposled.

Klára Suchánová

Když se jí podíváte do očí, tak zjistíte, že je to čertík. Strašně ráda útočí a provokuje soupeře přesností. Nerada mění posty, a tak ji tam stále posílám, a ona to odehraje vždy dobře. Je na ní vidět že je „drnovák".

Hana Volešová

Je jak hokejista, tvrdá neústupná a nezničitelná. Vím, že mnohdy hraje se sebezapřením a přesto se v obraně udře. Kdyby mohla, tak každý útok zakončí jinak, ráda kombinuje a vymýšlí. Je neskutečně hravá a šikovná.

Veronika Vyplelová

Soupeře přivádí k šílenství tím, že bere i ty nejtěžší míče prsty. Tvoří pastičky a soupeřovy míče tam chytá. V útoku má třicet druhů zakončení. I o ní platí netřepat stromem, může spadnout tygr. Ráda chodí s taťkou na dřevo.

Monika Žítková

Její krátká svižná smeč, to je fakt síla. Navíc útočí z velké výšky, a kdo to má pak bránit? Neskutečně nám pomohla po zranění blokařek, odehrála to s přehledem. Děda dvojnásobný hráč týmu světa by měl radost.

V ligových utkáních ještě nastoupily a pomohly Marie Valínová, Kristýna Vyplelová, Denisa Tománková, Veronika Michálková, Barbora Lusková a Veronika Bilíčková.