V poslední minutě finálového zápasu Poháru České ragbyové unie si za stavu 16:16 postavil balón k trestnému kopu a míč za bouřlivého aplausu mazácky propálil háčkem. Hosté sice z protiútoku dostali možnost srovnat, ale jejich mnohem zkušenější kopáč Fuchs střelu z podobné pozice jako Pantůček nezvládl. Aplaus pro vyškovského mladíčka mohl nabrat na decibelech.

„Nervózní jsem byl strašně, nepopsatelně. Takový pocit, že to nebylo ani možné," řekl autor vítězných bodů bezprostředně po zápase do televizní kamery, ale v odpovědi na podobnou otázku Vyškovského deníku ujistil, že si věřil: „Ano, chvíli před tím jsem netrefil z trochu větší dálky a víc z boku. Byl tam vítr, takže jsem s tím musel počítat a dobře namířit. A vyšlo to."

Inu mládí, tak si vyberte. V každém případě se šťastný střelec přiznal, že po přechodu z dorostu ještě nedal do áčka zápisné. „Ani nevím kolik to je, ale kluci mně to teď určitě sečtou. Ale dám to rád," neskrýval radost nad vydařeným zápasem.

Ten ale pro domácí tak jednoduchý nebyl. Hned v páté minutě neudrželi vynikajícího někdejšího reprezentanta Pavla Syrového, který položil pětku. Otáčení skóre pak stálo domácí hodně sil a ve vyrovnané partii bylo důležité, že se jim to povedlo už do poločasu. Po přestávce totiž na domácí zadul pragovácký uragán a Vyškovští dvacet minut odolávali na hraně sebeobětování se.

Hosté tak z převahy vytěžili jen tři body, na které ovšem ihned odpověděl prokopem Pantůček. „Rozhodlo to, že Vyškov víc chtěl a možná takové vítězství i víc potřeboval. Hrál opravdu výborně. Hra měla spád, dynamiku. My jsme se v podstatě šedesát procent zápasu bránili. Je špatné, když jseš pak dvacet minut u nich a nedáš pětku. Dneska to nevyšlo ani našemu kopáčovi. To se stává," konstatoval autor první pětky zápasu Syrový.

Podobně to viděl i jeho kouč Eduard Krützner mladší. „Celkově to bylo vyrovnané utkání, ale na začátku druhého poločasu jsme měli velký tlak a měli jsme se prosadit v pětimetrovce dřív, anebo dát ještě jednu pětku. Vyškov hrál s vysokým nasazením do poslední minuty. My jsme měli trošku problém v útoku, kde jsme nebyli tak dobře sehraní. Chyběli nám hlavně Voves, kapitán národního týmu, a Petr Čížek, hráč roku. To bylo znát. Na druhou stranu jsme zase vyzkoušeli mladé hráče a někteří si výkonem hodně nahlas řekli o základní sestavu příští týden na Spartě," řekl trenér Pragovky, která na cestě do finále v semifinále vyřadila obhájce titulu Spartu Praha.

Vyrovnání skóre přišlo v 64. minutě, kdy položil Boháč. Pak měly oba týmy k vítězství zhruba stejně blízko, ale pevnější nervy vykázali domácí. „Věřil jsem, že to Panťas dá. Byl na kopy určený. On a Vašek Monček. Měli si to rozdělit sami. Kdo si v tu chvíli víc věří. Možná mně trochu zablesklo hlavou, že to mohl kopat Monček, ale asi toho měl už hodně posbíraného do těla. Že to umí oba, to vím. Šlo jen o to, zklidnit nervy a nestrhnout to zbytečnou silou. Zkrátka jen to trefit," vysekl další pochvalu Pantůčkovi spokojený domácí trenér Pavel Pala.

Jeho kolega Martin Hudák si ve druhém poločase i zahrál, ale po zápase přiznal, že stále ještě je pro něj lepší být uprostřed dění, než na střídačce, byť coby jeden z jejich šéfů. „Na lavce jsou to nervy a kolikrát jsem se na to ani nemohl dívat. Takže je lepší hrát. Já musím pochválit celý mančaft, za to, jak bojoval. To, že se něco nepodaří, zkažené auty nebo odkopy, to vyplývá z vypjatých situací a významu tohoto zápasu. Jsem rád, že jsem si ještě jednou potěžkal tak cennou trofej, i když by tam raději měli být ti mladí kluci. Ale absencí bylo opravdu mnoho," řekl člen vyškovského trenérského tandemu.

Za maximální bojovnost chválil mužstvo i Pala, který ale byl i kritičtější. „Hlavně ve druhém poločase nás pořádně tlačili před naše brankoviště, a vlastně patnáct minut jsme se jen bránili. A ubránili jsme strašně moc nebezpečných situací. Za to pochvala. Naopak štvalo mě, že jsme soupeři odevzdávali zbytečně moc míčů. A taky jsme do utkání vstoupili příliš svázaní, bojácní, s respektem. Nemělo to šmrnc. Výpomoc starších hráčů byla obrovská. Pomohli už jen tím, že byla plná lavička. Na hřišti určitě Pavel Vašíček, Martin Snídal, Radim Koutný," kvitoval Pala.

Hudákovi a Palovi svěřenci tak v krátké době získali pro klub už druhou velice ceněnou trofej. Pohár unie přidali k titulu mistra republiky v sedmičkách, který vybojovali v létě. Nejen fanoušci chtějí věřit, že konečně přišel ten správný impuls a mladé mužstvo už začne prodávat to, na to skutečně má. „Navázali jsme na sedmičky, pohár je taková naše druhá meta, třetí by měl být superpohár a čtvrtou titul. Ano, považujeme to za odraz, k lepším zítřkům. A doufejme, že těchto úspěchů si také někdo všimne," přeje si nadšený prezident klubu Jiří Vinter.

Teď o superpohár

Zmíněný superpohár, tedy zápas mistra republiky Tatry Smíchov s vítězem poháru, uzavře 17. listopadu letošní podzimní sezonu. Před tím vyškovské ragbisty čekají ještě tři kola extraligy. I proto trenéři musí být v odhadu příštích možností méně emotivní než klubový prezident.

„Pokračujeme dál, doufáme, že se nám co nejdřív uzdraví zranění hráči, určitě se nám vrátí reprezentanti. A chceme pokračovat tak, aby ty naše herní výpadky byly co nejmenší. Abychom dokázali udržet osmdesát minut hry v duchu, který chceme my. Ale přiznávám, že jsem moc šťastný. Zase jsme postoupili o kousek dál, mužstvo i klub. Věřím, že to potvrdíme v superpoháru i v extralize, i když na play off asi máme ještě nějaký ten rok čas," dodal Pala.

Pohár ČSRU - Finále:

RC JIMI Vyškov – RC Praga Praha 19:16 (13:8)

Sestava a body JIMI: Jaroš, Gron, Vrána, Monček, Hejč, Jordánek, Brtníček, Procházka, Školař, Pantůček 9 (3,3,3), Soural, Mazal, Juřínek 5, Trunečka, Svoboda 5 – Koutný, Kostelka, Vašíček, Snídal, Hudák, Josef Toman, Bastl.

Body Pragy: Fuchs 6 (3,3), Syrový 5, Boháč 5.

JIMI v poháru – základní skupina: Tatra Smíchov – Vyškov 14:29 (0:12), Vyškov – Říčany 39:6 (14:6), semifinále: Vyškov – Dragon Brno 38:19 (24:0).