Skauti si sedmnáctáho března připomněli nedožité pětadevadesáté narozeniny známého vyškovského junáckého činovníka Jaromíra Indry.
„Nebyl jsem žádný hrdina, ale nic, co po mně estébáci chtěli, jsem nepodepsal. I když jsem po podpisu mohl být do čtyřiadvaceti hodin doma,” řekl svému synovi po návratu z lágru v Jáchymově Indra. Za ilegální skautskou činnost si odseděl sedm let. Vrátil se s podlomeným zdravím a v roce 1969 ve svých šestapadesáti letech zemřel.

Jaromír Indra byl synem majitele známého vyškovského knihkupectví. Před válkou a potom i po válce byl oblastním velitelem skautského oddílu ve Vyškově. V lednu 1949 malý podnik rodiny Indrovy znárodnili komunisté. „Existenci vyškovského Junáka na jaře v roce 1950 charakterizují neustálé oběžníky, nařízení a pokyny ideologického charakteru. Dokonce padlo rozhodnutí, že každý oddíl si předplatí časopis Pionýr. Na podzim téhož roku už proběhla ukončovací středisková schůzka,” charakterizoval tehdejší dobu historik Radek Svoboda.

Někteří skautští činovníci už tehdy byli v zahraničí. Povedlo se jim emigrovat krátce po únoru osmačtyřicet. Indra ale bez rodiny nechtěl odejít.

V roce 1953 ho režim nechal zatknout pro ilegální skautskou činnost. Odsoudili ho jako velezrádce na deset let vězení a konfiskaci majetku. Přes vážné onemocnění byl transportován do jáchymovských uranových dolů. I tam přes velké nebezpečí vedl skautskou skupinu. Vydávali ilegální časopis, který se podzemními důlními chodbami dostával mezi skauty na jiných pracovištích.

„První návštěvu od tatínkova zatčení nám povolili až za rok. Z otce byla vyzáblá troska. Bachař mi uděloval štulce do zad s poznámkou: „Neřvi, tvůj otec je darebák“,” vzpomíná Indrova dcera Věra Pytlíčková.

Celá rodina zatčením velice trpěla, většina bývalých přátel se od nich odvrátila. Rodině zůstaly věrné jen dva manželské páry: Gregorovi a Krňávkovi. Děti nemohly vystudovat.

V roce 1960 byl Indra propuštěn na podmínku při všeobecné amnestii. Ve Vyškově nemohl najít zaměstnání, krátce pracoval jako zámečník, ale jeho zdravotní stav byl velmi špatný. Nakonec pracoval ve svém oblíbeném oboru, prodával knihy. Ale v Blansku.

„Změny v roce 1968 jsem uvítala s nadšením. Rodiče nás brzdili, že žádné vedení KSČ nemůže mít lidskou tvář, a otec předvídal i invazi sovětských vojsk. Sám se zapojil do Junáka v Blansku,“ vzpomíná Pytlíčková.

Indra si připravoval referát na poslední junácký sněm v Praze. „Místo toho za něho na sněmu drželi junáci minutu ticha, protože 3. října 1969 zemřel na infarkt,” vzpomíná Pytlíčková.

Indrův pohřeb byl ve Vyškově manifestací, blanenští skauti stáli čestnou stráž v krojích, později je za to komunisté perzekvovali. Na hrob ve Vyškově nechala rodina zhotovit skautskou lilii, ale tu příslušníci StB třikrát odstranili. Dcera proto nechala převézt otcovy ostatky do Olomouce, kde žila. Skautská lilie tam zůstala dodnes.