Nejednotnost panovala vůbec v datu nacistické okupace Bučovic. V archivech není v dokumentech, třeba zápisech z jednání městské rady, ani zmínky o tom, kdy němečtí vojáci vlastně přišli do města nad Litavou.

Takzvaná Malá kronika bývalého ředitele bučovického reálného gymnázia Karla Suchana uvádí: „15. 3. po poledni vstupují německá vojska do Bučovic, a to příchozí z Rakouska, a jeli přímo do kasáren a k oficiálnímu přivítání nedošlo. Život plynul klidně dál a k incidentům nedošlo.“

Kronikář z Vícemilic v obecní kronice píše zase toto: „Dne 17. 3. 1939 ráno přijeli do Bučovic němečtí vojáci a ubytovaní jsou v kasárnách.“
Profesor Fabián Slabý zase ve své práci Příspěvek pro městskou kroniku, konec druhé světové války v Bučovicích od srpna 1944 do počátku roku 1945 uvádí: „18. 3. 1939 se zde v kasárnách usadila vojenská německá jednotka.“

Jeden z bývalých příslušníků 2. cyklistického praporu zase vzpomínal, že „18. března obsadila německá vojska naše kasárna a my jsme nesměli opustit kasárna a mužstvo bylo uzavřeno na ložnicích. Přijela řada aut, také obrněná vozidla a motocykly.“
Aby toho nebylo málo, v dopise bučovického městského úřadu adresovaném ministerstvu veřejných prací ze 4. října 1941 se objevila zmínka, že v Bučovicích „…bylo ubytováno od 19.3. 1939 německé vojsko.“

Co je příčinou tak nejednotného datování? Každý autor měl asi na mysli různé příchody německých vojsk do kasáren v době od 15. do 18. března. Pravdu tak měl jen Karel Suchan, protože jeho údaje potvrzuje denní rozkaz samotného velitele 2. cyklistického praporu, jenž byl v kasárnách odzbrojen. Okupace Bučovic skutečně začala už 15. března.

Němečtí vojáci v Bučovicích nenarazili na žádný odpor příslušníků československé armády. Tu ostatně paralyzovala výzva prezidenta ke klidu a rozvaze a hlavně pak rozkaz vrchního velitele československé branné moci o kapitulaci vydaný jednotkám 15. března ve 3.35 hodin ráno.

V podstatě vůbec nevíme, které německé jednotky Bučovice obsadily. Můžeme se jen dohadovat. Zřejmě šlo o součást XVIII. armádního sboru, jehož jednotky dorazily do Brna už 15. března kolem půl desáté dopoledne.
Dochovalo se několik vzácných dobových fotografií, jež zachytily německé vojáky v Bučovicích v roce 1939. Pořídil je neznámý autor. Bohužel na vozidlech nelze najít nějaké identifikační znaky, jež by pomohly určit jednotku. Jisté je pouze to, že nešlo o vojska SS. Zřejmě to byli příslušníci 45. pěší nebo 2. pěší (motorizované) divize wehrmachtu.

Okupace musela proběhnout rychle, proto měly přednost motorizované oddíly pěších divizí. Tomu by odpovídala i technika zachycená na fotografiích, jedná se o motocykly, nákladní auta lehčí tonáže, osobní vozy, ale žádná pancéřová vozidla, jež by poukazovala na tankovou divizi nebo divizi pancéřových granátníků.

Už zmíněný dopis městské rady a také protokol o převzetí kasáren městskou radou od německé armády z 19. 7. 1939 potvrzují, že v Bučovicích byla německá posádka. Nemáme bohužel žádné informace, o jaký druh zbraní a vojska se v tomto případě jednalo. Ani jiné bližší údaje, jež by tento útvar identifikovaly. Pravděpodobně šlo o 45. pěší divizi, respektive některý její pluk nebo jen jeden z praporů.

Každopádně tato jednotka náležela k 14. armádě generála Lista a v Bučovicích byla do konce června. Z této doby zřejmě pravděpodobně pocházejí také archivní fotografie. Pak směřovala s celou armádou do vyčkávacích pozic v německém Slezsku a na severní Moravě před útokem na Polsko 1. září 1939. Velitelské stanoviště generála Lista bylo v Hranicích na Moravě.

Pobyt německé jednotky dosvědčuje jen pár archiválií. Zápis v podacím protokolu z 10. května 1939 dokládá, že městská brněnská nemocnice informovala městskou radu, že přijala k hospitalizaci vojína Hanse Kopplina z bučovické vojenské posádky. Onemocněl spálou. Velitel posádky zase informoval radu 14. května 1939, že wehrmacht nehodlá nijak využívat žádný městský pozemek.

Následuje protokol o převzetí kasáren, v této souvislosti je dobré připomenout, že kasárna byla městská, ne státní. Za říšskou brannou moc byl předání a převzetí přítomen vrchní účetní Gerhard Tomshat a sekretář Walter Schmid. Za bývalé československé posádkové velitelství velitel likvidační skupiny 2. cyklistického praporu štábní kapitán František Wizina a kapitán Jan Flajšinger jako bývalý hospodář praporu. Za vojenské stavební ředitelství v Brně velitel stavby štábní rotmistr František Strunz a za město starosta a tajemník Ondřej Nohel.

Celková škoda způsobená německou posádkou byla vyčíslena na téměř třiačtyřicet tisíc korun. Jenže říšské orgány nedaly městu ani korunu. Až 20. listopadu 1940 sdělila říšská branná moc městské radě, že stavební úpravy provedené německou armádou v bučovických kasárnách si vyžádaly jedenasedmdesát tisíc korun, takže pohledávky města pokládal její zástupce za vyřízené…

ČTĚTE TAKÉ: Okresní město na počátku hnědého temna

ANTONÍN PAROBEK