VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Václav Gottwald: Člověka, který čte, poznám na první pohled

Vyškov - Sběratel kupuje spousty knih, i když ví, že je nemůže nikdy v životě přečíst. Prostě si nemůže pomoci.

16.12.2007
SDÍLEJ:

Václav GottwaldFoto: DENÍK/Josef Koudelka

Majitel obrovské sbírky pohledů, neuvěřitelných osmdesáti tisíc knih, ale také třeba řady kompletních čísel časopisů, jež už dávno nevycházejí. Tím vším je majitel vyškovského antikvariátu Václav Gottwald.

 

Říkáte, že máte osmdesát tisíc knih. Má knihovna jich má jen něco přes tisíc. Přesto si myslím, že mnohdy už teď vím, že k jejich důkladnému a smysluplnému přečtení nemám dost času…
Při koupi knihy si plánuji, že ji přečtu. Ve skutečnosti ale nevím, zda se k tomu dostanu. Takže když knihu zapíšu na kartičku kvůli evidenci, říkám si při zařazování do knihovny, třeba tě vidím naposledy v životě. Třeba si tě nikdy nepřečtu.

 

Takže si knihy kupujete spíš ze sběratelského zájmu?
Zatím je to sběratelství. Prostě je musím vlastnit. Nemám rád knihy vypůjčené z knihovny. Především kvůli tomu, že když se mi nějaké z nich zalíbí, musím je potom vrátit. Potřebuji je mít kdykoli po ruce pro případ, že si je chci přečíst.

 

Je to přece jen obrovské množství knih. Můžete si pamatovat, které doma máte?
Ano. Někdo mi to ani nevěří. Když se s někým bavím o svých knihách, mám někdy takovou pomůcku. Vlastním totiž kompletní dílo řady autorů.

Například vím, že mám celého Karla Maye. Jak malé, tak velké vydání. Nedělá mi problém si všechny pamatovat. Je to pro mě také znamením, že se knihám mohu dále věnovat. Až se začnu plést a můj koníček bude náročný na peníze, nechám toho.

 

Pokud jsem to tedy dobře pochopil, veškeré knihy máte zaevidované?
Mám kartičkový systém. Všechny přírůstky si zapisuji jednotlivě. O každé z nich na kartičku napíšu její název, autora, nakladatele, kolikáté je to vydání. Také kde a kdy vyšla a počet obrazových příloh. Pak také zda je brožovaná nebo vázaná. Zapisuji si i cenu. Mojí specialitou je poznámka o stavu knihy.

 

Co patří mezi nejvzácnější exempláře vaší sbírky?
To je těžké vybrat. Například Časopis Humoristické listy. Vycházel přes osmdesát let. Vydával ho Josef Rudolf Vilímek, který patřil k třem naši největším nakladatelům před rokem 1945. Měl pěkné a poutavé publikace.

 

V čem spatřujete jedinečnost Humoristických listů?
Především zobrazují tehdejší dobu. Například období po první světové válce, dvacátá léta, ale také třeba léta velké inflace. Je tam mnoho anekdot k těmto událostem. Na vzniku se podíleli všichni naši významní malíři konce devatenáctého a počátku dvacátého století. Například Lada a Svolinský. Důležité také je, že mám takřka všechna čísla časopisu. Jen první ročník nemám celý. Zpočátku totiž byly jen zkusmé výtisky.

 

Znáte ještě někoho s tak rozsáhlou sbírkou Humoristických listů?
Soukromě je nikdo nemá. Kromě toho, že jsem je sbíral, jsem také část koupil od jednoho továrníka. Ten je měl ve vynikajícím stavu.

 

Prodal byste je?
Zatím o tom neuvažuji. Kdyby o ně ale naše rodina nejevila zájem a věděl bych o nějakém vášnivém sběrateli, možná bych se jich vzdal. I pro mě by bylo lepší, kdybych věděl, že je nezíská nějaký kšeftař. Komplet bych zachoval a někdo by ho náležitě opatroval.

 

Kdy Humoristické listy přestaly vycházet?
V roce 1945. Po válce se všechny časopisy musely přejmenovat. Mnohdy majitelé ani netoužili v nových podmínkách pokračovat. Potomci Vilímka se už nechtěli angažovat s komunistickou tvorbou.

Kdybychom chtěli přiblížit časopis k něčemu známému, mohl by tím být třeba Dikobraz?
Mohl, ale jen s obtížemi. Z hlediska kvality je to nesrovnatelné. Snad jen z hlediska žánru. Ve skutečnosti je ale právě Dikobraz pokračováním Humoristických listů.

 

V čem spatřujete největší rozdíl?
Už jen obsah byl odlišný. Odrážel tehdejší komunistickou dobu. Neustále se zdůrazňovalo hledání třídního nepřítele. Svoboda autorů kritizovat politickou realitu byla také narušená. Volnost ovlivnila už doba protektorátu. Tehdy fungovala autocenzura. Humoristé samozřejmě nemohli jít například proti Hitlerovi. Politice se proto vyhýbali a útočili alespoň na měšťáckou společnost.

 

Co dalšího považujete za mimořádně cenné?
Je toho hodně. Nechtěl bych něco ošidit. Mám například všechny prvorepublikové Rodokapsy. Vycházely každý týden k táboráku. Nejdříve se přečetl kovbojský román a pak si časopisem táborníci podpálili oheň. Dále také Malý hlasatel, který se později přejmenoval na Mladého hlasatele. Kompletní mám také Šípy a Svět v obrazech. Je toho opravdu hodně.

 

Myslíte si, že četba knih má budoucnost?
Rozhodně je na každém znát, že má zájem o poznání. Takový člověk se dovede pěkně společensky bavit. Přímo to z něj vyzařuje. Má vědomosti a dovede je skloubit. Umí také naslouchat. Ptá se. Tedy neznamená to, že se stane sebejistý a vše ví. Má ale touhu se zdokonalovat.

 

Přesto velkým konkurentem knihy je film. Jak byste obhájil dlouhé čtení před pohodlným sledováním hrané podoby děl?
Myslím si, že i film má své místo v naší kultuře. Neupřednostňoval bych ani jednu z forem umění. Kniha poskytuje daleko víc informací, které chce autor sdělit. Pokud to čtenář ještě spojí s filmovou verzí, vidí jednu z možných interpretací. Nutí ho to o knize dál přemýšlet. Jde do hloubky.

 

Má nedostatek čtení pro lidi nějaké důsledky?
Ti, kdo nečtou, mají problém s komunikací. Neumí vytvořit nějakou souvislou větu. Přitom jsou lidé, kteří se dokonce chlubí, že v životě nic nepřečetli. Rozhodně jim doporučuji, aby to nikde nevykládali.

16.12.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Zábava v plastové kouli? Lide v ní hrají fotbal nebo se promenádují po vodě

Ilustrační fotografie.

Jak bude vypadat ještě nenarozené dítě? Vědci pracují na ukazování budoucnosti

Bez největší hvězdy. Legendárního Gotta nahradil za Lužánkami David Koller

Brno /VIDEO/ – Rozložené deky, kelímky s pivem nebo limonádou a hudba. Brněnský stadion za Lužánkami v sobotu odpoledne rozezněli Iné Kafé, Michal Hrůza nebo David Koller. Poslechnout si je přišlo několik stovek lidí, neodradilo je zatažené nebe ani to, že největší hvězda festivalu Létofest, Karel Gott, nakonec nevystoupil.

Malíř zve na Cesty fantazie. Neobvyklé obrazy vystavuje knihovna poprvé

Vyškov – Od dětství prý rád kreslil motivy krajiny, domů a jejich ozdobných prvků. Později při studiu dějin umění ho ovlivnily práce starých mistrů. „Zkoumal jsem jejich způsob práce s barvami a ztvárňování námětů,“ přiblížil učitel, malíř, grafik a řezbář Lubomír Sedláček z Prostějova. Zhruba tři desítky jeho obrazů můžou do konce srpna lidé obdivovat ve vyškovské Knihovně Karla Dvořáčka.

Novorozená miminka Vyškovska 33. týdne 2017

Vyškov - Novorozená miminka na Vyškovsku. Redakce Vyškovského deníku Rovnost gratuluje jejich rodičům a přeje jim i jejich dětem mnoho štěstí.

Výpustek táhne. Jeskyni si už prohlédlo 200 tisíc turistů

Moravský kras /FOTOGALERIE/ - V jeskyni Výpustek nedaleko Křtin na Blanensku byli v pátek krátce před polednem jako na trní. Před vchodem postával televizní štáb a pracovníci Správy jeskyní Moravského krasu. S taškou plnou knih a pamětním listem. Vyhlíželi návštěvníka s pořadovým číslem 200 tisíc. A ten k Výpustku přijel při zpáteční cestě z dovolené ze Slovenska do Mladé Boleslavi. „Mám velkou radost. Po cestě z dovolené jsme se stavili za tátou a vyrazili si na výlet. A teď takové překvapení. Kdysi jsem byl v Punkevních jeskyních, ale to už je dávno. Podzemí mě zajímá stejně jako bývalé vojenské objekty. Do Výpustku jsem se chystal už delší dobu,“ usmíval se Jaroslav Kaše.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení