VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Staré stezky a cesty na Vyškovsku a v okolí

Východním směrem z Brna vedla důležitá a frekventovaná stará komunikace, nazývaná po svém cílovém městě olomouckou, někdy také královskou cestou. Trasu olomoucké cesty od jejího začátku v Brně až za Rousínov popsal před několika lety Rostislav Vermouzek.

18.5.2008
SDÍLEJ:

mýtní brána v Komořanech na pohlednici z roku 1911, výřez z Müllerovy mapy Moravy z roku 1716 Foto: repro: Archív Václava Sedlmajera

Olomoucká cesta

Vyjdeme od tak zvaného Zderadova sloupu, který stojí na konci Křenové ulice v Brně, na pravém břehu řeky Svitavy. Před regulací této řeky se nacházel ve velkém zákrutu na opačném břehu a označoval původně brod a místo, kde se větvily cesty na Olomouc a Měnín. Obě cesty šly od brodu společně po Křenové ulici a mířily do Židovské brány v opevnění města, která stávala na okraji brněnské židovské čtvrti, před dnešním vlakovým nádražím, v místech, kde stojí bývalý hotel Padowetz. Před branou nocovali převážně obchodníci židovští (i rousínovští) a při otevření bran ráno vcházeli do města za obchodem. Odtud název brány.

U brodu, kde nocoval král Vratislav I. při obležení hradu Brno 11. července 1091, byl podle Kosmy zabit vladař a králův kancléř Zderad. Gotický sloup na tomto místě postavený koncem 15. století vyznačoval hranici středověkého městského práva. Sloup byl v letech 1863 – 65 obnoven, ne příliš šťastně, ve slohu novogotickém, v souvislosti s jeho přemístěním na druhý břeh Svitavy.

Od brodu pokračovala královská cesta přes bývalou První brněnskou strojírnu ke kapličce na líšeňském katastru a odtud mírným stoupáním až ke křížku, kde cesta přeťala dnešní silnici do Líšně. A vedla dál směrem východním ke staré zájezdní hospodě, vybudované těsně za mílovým obvodem Brna k několika domům o samotě v polích, jímž se říká Kandie nebo Gandie. Že nevíte, kde to je? Stále ještě na staré cestě stojí!

Hospoda Kandia se původně jmenovala „U zlaté hvězdy“ a tam se naše cesta křižovala s dálkovou komunikací, která vedla z Moravského krasu na jih. Od Kandie vede ještě dnes v původní trase polní cesta do Podolí. Císař Napoleon po tři dny, od 29. listopadu 1805, těsně před bitvou, sídlil se svým štábem v chatrném přístřešku ve statku Kandie, čili asi jeden kilometr západně od Podolí. Spal prý v domě číslo 12, kde jeho pobyt někdo zaznamenal v nápise na stropním trámu.

V Podolí bylo několik krčem a hospod, které se nezřizovaly pro domácí lidi, ale pro pocestné. Ti tam nejen odpočívali, jedli a nocovali, ale také krmili a napájeli jízdní a tažné koně.

Od Podolí stoupala cesta po mírném svahu stále k východu, dlouhým užíváním se vyjezdila v hluboký úvoz. Přes Horákovský potok vedl původně brod, dnes však vede cesta po můstku, u něhož stojí novodobý kříž, patrně na místě starší památky. V měkkém terénu na lukách lze předpokládat hatě (dřevěné zpevnění cesty).

Za potokem se stará cesta přimknula k Velatickému návrší, až překročila hluboký úvoz, kterým vede komunikace z Tvarožné k severu. U křižovatky stojí boží muka, která byla dobrým ukazatelem dálkové cesty. Tam, kde se cesta blíží k sivické silnici, stávala zájezdní hospoda zvaná Gerňa.

Od hospody vedla olomoucká cesta po trase dnešní silnice z Tvarožné do Sivic, dále na pozořický katastr a do Koválovic. Jméno vsi se odvozuje od kovářů – kovalů (bývali tam tři). Usadili se při staré dálkové dopravní tepně, které se také říkalo stará královská, nebo solná. Vedla prý až do Věličky, kde jsou velké solné doly.

Od potůčku mířila cesta k hřebeni, který se táhne směrem od severu k jihu mezi Koválovicemi a Rousínovem, kde se rozdvojovala. Jedna vedla podél potůčku k bývalému mlýnu s rybníkem Bahňák a odtud zakončená hlubokým úvozem mířila do Slavíkovic a Starého Rousínova.

Úvoz je překlenutý mostem pod císařskou silnicí a ústí do tunelu pod nádražím, kudy se vjíždělo do Slavíkovic, které byly rozložené jen kolem této cesty jako ulicovka. Ze Slavíkovic vedla polní cesta do Starého Rousínova. Tato trasa se vinula nízko položeným terénem, trpěla vlhkem, bývala za dešťů nesjízdná, a proto se používala častěji cesta druhá, horní. Ta mířila ke kříži, který prý postavili na kopečku při staré cestě rousínovští řezníci. Ti tudy honili dobytek na brněnské trhy. U křížku dospěla cesta na nejvyšší bod a pak dosti prudce sestupovala do rousínovské kotliny. Cestě i kopci se říkalo Loutňák – Loudňák. Prý proto, že mezi poli byly zdlouhavá, loudavá. K Rousínovu procházela pod dnešním mostkem pod železniční tratí a dále po dnešní Zahradní ulici k mýtní bráně. Podél brány pokračovala cesta do Starého Rousínova, který je dnes součástí velkého Rousínova.

Abychom se dobře zorientovali, musíme si umět představit dobu a terén, kdy neexistovala železnice, která se stavěla v letech 1867-69, a nebyla silnice z Brna do Olomouce, takzvaná erární nebo císařská. Ta se stavěla za vlády Karla VI. od roku 1727 a byla dokončena v roce 1740.

Samozřejmě jako prašná, štětovaná. V této trase původně žádná jiná cesta nevedla.

Osada, jež byla předchůdcem dnešního města Rousínova, který se připomíná roku 1222, sloužila jako odpočinková na trase z Brna do Vyškova.

Zato tam byla zřízena královská mýtní stanice, o níž máme zprávy z počátku 14. století. V roce 1321 osvobodil král Jan Lucemburský od placení mýta v Rousínově všechny, kteří procházeli touto osadou a neměli sebou žádného zboží na prodej, ani koupeného. Roku 1357 potvrdila markraběnka Markéta měšťanům brněnským, že nemusí platit mýto. Podle slavkovského urbáře z roku 1597 vynášelo mýto ve Slavkově tři sta zlatých ročně, kdežto v Rousínově dvanáct set zlatých.

Zdá se, že cesta z Brna na Olomouc je velmi starého data a že se po ní chodilo a jezdilo ještě dřív, než stál Rousínov a Vyškov. Z tohoto pohledu je k diskusi, který Rousínov existoval dřív. Tehdy vedla cesta kratším směrem kolem hradišť a držela se víc pod svahy výběžku Drahanské vrchoviny. Z popsané trasy odbočovala u Tvarožné, vedla přes Viničné Šumice, Vítovice, Habrovany na Luleč a mířila na Pustiměř, která mívala královský hrad a klášter. Tato stezka křižovala hluboký úvoz, vedoucí na Horku nad Královopolskými Vážany.

Stále se polní cestě vedoucí k Habrovanům říká „vandrovnica“, protože po ní putovali pocestní a tovaryši. Ti šli do světa na zkušenou, vandrovali. U sebe neměli nic, z čeho by museli platit mýto. Tato cesta byla kratší než přes Rousínov. Ještě před ní vedla Vyškovskou branou prastará římská obchodní stezka. Svědčí o tom četné nálezy římských minci z 2. století před naším letopočtem.

Řekli jsme si, že neexistovala železnice a císařská silnice a také silnice z Rousínova po Čechyňské ulici do Komořan. Ta se stavěla až po druhé světové válce. Trasu projel poprvé ruský tank, který z Rousínova mířil dál na Vyškov a nemohl jet po silnici „V lipách“, protože byla zaminovaná.

Do Komořan z Rousínova vedla cesta přes Čechyni a pokračovala úvozem kolem křížku na rozcestí. Hlavní cesta do Komořan, které byly ulicovkou, tedy jen zástavbou kolem silnice, vedla hlubokým úvozem od Habrovan pod mostek pod tehdy neexistující železniční tratí. Tedy kolem dnešního EDP přímo do obce. U obchodu, původně u čísla 1, kde Komořany začínaly, stávala mýtní brána. Na staré pohlednici Komořan je zobrazena část obce U myší brány. Došlo k tomu chybným překladem Mautthor z němčiny. Maut je německy mýto a myš je Maus.

Slavkovská stezka

Středověkou silnici mezi Slavkovem a Vyškovem popsal historik Václav Burian z Podbřežic. Trasa vedla ze Slavkova přes Němčany, Lutršték do Dražovic, podél podbřežického katastru do Zvonovic, Rostěnic a odtud na Nouzku před Vyškovem a Brněnskou branou do Vyškova.

Uvedeme si několik zajímavostí na této trase. Severně od Rostěnic ukazovala na význam vozové cesty kamenná barokní plastika Nejsvětější trojice a socha svatého Jana Nepomuckého při cestě na okraji obce. Na soumezí katastru Zvonovic, Lysovic a Podbřežic byla v 18. století postavena boží muka s lidovou kamennou plastikou svatého Jana Nepomuckého, obrácená čelem k obci Zvonovice. Malebné krajinné pozadí tvoří kopec Větrník, v jehož kolmé spojnici s touto silnicí končilo vyškovské mýto. V téměř západní orientaci proběhla komunikace Dražovicemi, kde nesporně ovlivnila i uspořádání obce se dvěma hospodami.

Z nich jedna vznikla v místě, kde silnice opouštěla obec. Na rozmezí katastru Dražovic a Čechyně jsme se setkávali s technickou památkou ojedinělého charakteru. Byl to násyp, který vyrovnával komunikaci obou protilehlých svahů v délce sto pětačtyřiceti metrů, do výše čtyř až pět metrů nejnižším místě terénu, o maximální šířce základny osmnáct metrů a šířce koruny dva a půl metru. Bylo tam tedy někdy ve středověku přemístěno kolem tisíce vozů zeminy, která byla zřejmě odebrána z oboustranných zářezů cest. Násep byl ale v roce 1974 rozhrnut a rozorán. Je to veliká škoda.

Cesta pak směřuje k samotě zvané Lutršték, vyhýbá se výšině a pokračuje do Němčan, vede návsí a nastupuje poslední úsek západním směrem ke Slavkovu. Tato silnice si podržela svůj význam nejméně do doby Karla VI., kdy se v letech 1727-40 stavěla císařská silnice Brno – Olomouc a dožila až do zřízení odbočky z olomoucké silnice na Slavkov.

Po této trase jel zřejmě císař Napoleon na obhlídku terénu po skončené bitvě u Slavkova, přičemž přespal v Dražovicích. Trasu využívaly i ojedinělé vojenské skupiny v dubnu 1945, patrně vlivem zastaralého vydání německých map.

Hluboký úvoz, v místech, kde končilo vyškovské mýto, sehrál významnou úlohu za bojů o Vyškov. Dne 29. dubna 1945 tudy nastupovaly sovětské tanky, využívající přirozeného krytu, směrem na sever k útoku, který se rozvíjel na rovině směřující k Vyškovu.

Tolik o cestách na Vyškovsku, po dlouhou dobu významným dopravním tepnám, kdy olomoucká cesta přinášela i Rousínovu jak dobré, tak i zlé. Rozvoj dopravy, související se vzrůstem obchodu, si vynutil budování prvních umělých silnic, které se v terénu nevyhledávaly, ale vyměřovaly a stavěly. O tom ale zase až příště.

Václav Sedlmajer

18.5.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Rys Kryštof je dál v krasu. O kořist se dělí.
6

Rys Kryštof loví srnce v Moravském krasu. O kořist se dělí

Ilustrační foto.

Opatření proti žloutence v Brně trvají dál, konec epidemie je v nedohlednu

Zvýšené nebezpečí vzniku požárů končí. Hejtman výstrahu odvolal

Jižní Morava - Rozdělat táborák a uvařit si v přírodě při kempování jídlo nebo spustit ohňostroj mohou Jihomoravané opět bez obav. Stav zvýšeného nebezpečí vzniku požárů kvůli suchu i vysokým teplotám totiž v úterý ve dvě hodiny odpoledne jihomoravský hejtman Bohumil Šimek odvolal.

Punkeři odjeli z Vyškova, sysli dostali jablka

Vyškov – Ospalé sysly hudba nerušila. Na rozdíl od některých Vyškovanů, kteří diskutují na sociálních sítích o Festu Pod Parou, jenž se na marchanickém letišti konal od minulého čtvrtka. Obyvatelé se už potřetí rozdělili na dva tábory. Část se rozčiluje nad hlasitou produkcí, druzí se je snaží uklidnit. „Jednou za rok se to dá vydržet,“ uvedla například Mirka Dingová.

Křenovický domov pro staré obyvatele už dostává svou podobu

Křenovice - Starší obyvatelé Křenovic se pravděpodobně už příští rok dočkají začátku stavby nového domova pro seniory. Vedení Křenovic už zadalo vypracování jeho architektonického návrhu.

Smrt na přejezdu: policie dál vyšetřuje. Zraněná dívka je stabilizovaná

Znojemsko /ANKETA/ - Čtyři mrtví, šest zraněných, z toho čtyři děti. Jak už Deník Rovnost informoval, dvě tragické víkendové nehody se staly nedaleko Znojma v rozmezí osmačtyřiceti hodin.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení