„Zpravodajskou brigádu rekrutovali většinou z řad studentů. Když se dvanácti až patnáctiletí kluci motali kolem kasáren, nebyli Němcům tak nápadní,“ vysvětluje Šimek, který získával zprávy o německé armádě. Další lidé je pak předávali do Londýna.

Nerad vzpomíná na Pražské povstání, které mělo zabránit Němcům uprchnout před Rudou armádou na západ. „Neměli jsme žádné zbraně. Naopak mezi německými obyvateli Prahy bylo plno ozbrojených civilistů, kteří naše lidi odstřelovali z oken. Tak vznikly tehdy největší ztráty,“ smutní dodnes veterán, který po válce studoval na vojenské akademii u dělostřelectva.

Poté ho převeleli k letectvu, kde měl za úkol vytvořit dělostřelecké průzkumné letectvo. Po splnění úkolu velel přerovskému letišti. „Pak se začala stavět dráha. A dělníci si stěžovali, že když startujeme, musí utíkat od strojů. Tehdejší politruk nařídil, že si tedy na Moravě zbudujeme nové letiště. Vybral jsem si Vyškov,“ vzpomíná Šimek.

Popisuje, jak v Dědicích stály tenkrát jen dřevěné domy. Nahoře sídlila těžká dělostřelecká brigáda vedená generálem Vítkem, dole tanková brigáda vedená plukovníkem Ondíkem. Oba velitelé byli rádi, že ve Vyškově vznikne letiště

„Dokonce nechali vystěhovat hosty z jednoho hotelu a nabídli mi ho jako kasárna. Když jsem viděl to broušené sklo a naleštěné parkety, odmítnul jsem. Vojáci by to zničili. Našel jsem si tedy blíž k letišti budovu, kterou Němci částečně vyhodili do povětří a opravili jsme ji,“ vypráví veterán.

Pro zaměstnance letiště dokonce nechali postavit nedaleko letiště tři domy po dvanácti bytech. „Byl jsem se tam podívat. Bytovky tam stojí dodnes,“ říká Šimek. Na letiště dal zavést vodovod, elektřinu, telefonní vedení. Nechal opravit hangáry, které byly rozstřílené a zničené.

Letiště zvládl postavit v krátké době během roku 1950. Krátce nato ale nastal obrat. Nadřízení letce z Vyškova odveleli.

„Přišel nový politruk a rozhodnul, že se vrátíme do Přerova. Že si to se stavaři vyřídí. Jenže v té době už jsem ve Vyškově prostavěl téměř sto osmdesát čtyři miliony korun. Na dnešní přepočet by to byly dvě miliardy. Nejdřív z toho bylo dusno, ale pak uznali, že jsem si to sám nevymyslel,“ směje se veterán.

Poté ještě nějakou dobu velel přerovskému letišti. „Pak ale kontroloři z politické správy přišli na to, že nejsem ve straně ani ve Svazu socialistické mládeže. Vstup do strany jsem odmítnul, takže mě zbavili velení. Dovolili mi ale zůstat jako řadovému pilotovi.

Vlastně se nic nezměnilo, já jsem velel a papíry podepisoval ten, co mě nahradil,“ vzpomíná dnes už s úsměvem válečný veterán Šimek.