Co vás přivedlo do komunální politiky?

Školu jsem skončil v roce 1984 a pracoval jsem v ÚP Bučovice jako designér. Po dvou letech za mnou přišel tehdejší předseda národního výboru, jestli bych k nim nešel pracovat jako vedoucí stavebního úřadu. Potom zemřel místopředseda národního výboru a já jsem se dostal na jeho místo.

Výš, na post starosty, jste se ovšem nikdy nedostal. Neměl jste takové ambice?

Abych řekl pravdu, moc po funkcích netoužím. Na radnici jsem nastoupil jako technik a na další pozice mě dovedly okolnosti. Dvě volební období jsem dělal místostarostu a byl jsem i tajemníkem.

Na bučovické politické scéně je vás vidět už skoro třicet let. Ustál jste i převrat. Jak jste tu dobu tehdy vnímal?

Líbilo se mi nadšení lidí, kteří začali projevovat zájem zasahovat do dění ve městě. Ale bohužel to brzy vyprchalo. Nevím, proč tomu tak je. Možná za to může přílišná byrokracie v našem státě. Aktivní lidi, kteří chtějí něco podnikat, papírování dusí a znesnadňuje jim práci.

Bučovice trápí řada problémů. Jaký je podle vás ten největší?

Pomineme-li dopravu, mrzí mě třeba, že už tady nejsou dvě střední školy, že se spojily. Studenti teď nemají možnost volby, to je smutné. Mezi zastupiteli se mluví také o spojení základních škol. Pro městskou administrativu to bude určitě jednodušší, ale na druhé straně rodiče by měli mít možnost výběru.

Jedním z problémů je také příjezdová cesta ke koupališti. Vy jste na jednom ze zasedání prohlásil, že nejlepším řešením by bylo odstranit ji. Myslel jste to vážně?

Ano, myslel jsem to naprosto vážně. A na svém názoru trvám.

Kromě působení v zastupitelstvu jste dlouho dělal šéfa bučovických technických služeb. Proč jste odtamtud odešel?

Chtěl jsem dát prostor novému vedení, aby si dosadilo své lidi. V některých věcech jsme se neshodli.

A přešel jste do slavkovské pobočky společnosti Respono.

Bývalý vedoucí odcházel do důchodu, takže jsem se rozhodl podniku nabídnout své služby.

Vystudoval jste architekturu. Nemrzí vás, že se v podstatě celý život místo projektování věnujete politice a prošel jste profesemi, které s ní nemají moc společného?

Ale já se projektování věnuji celé období, i když ne intenzivně. Navrhuji domky pro své přátele nebo známé. Jen interiéry se teď už moc nezabývám, obzvlášť když to porovnám se svým působením v ÚP, kde jsem se jim věnoval podstatně víc.

Vaše diplomová práce byla o památkách. Nemůžu si proto odpustit otázku ohledně kontroverzních domů ve Slavkovské ulici v Bučovicích, které měly ustoupit prodejně Lidlu, nakonec však byly prohlášené za památky. Jak jste se ze své pozice architekta na celou kauzu díval?

Mám-li být otevřený, objekty byly a jsou v takovém stavu, že jejich zpamátnění bylo podle mého názoru vytvořené uměle. Město je tím do určité míry finančně zatížené a nezmění se to. Stav domů v té době byl žalostný a my jsme potřebovali vyřešit bydlení lidí, kteří v nich žili. Lidl nám nabídl stavbu penzionu, když mu domy prodáme. Navíc by se tím vyřešil i problém s parkováním v centru města.

Jak se stavíte jako zaměstnanec Respona k problémům se stavbou bioplynové stanice v Černčíně, kterou tam chce zemědělec Karel Janovský?

Je rozdíl, když chce takovou stanici postavit někdo, kdo dokáže zabezpečit její chod dlouhodobě, což je případ Respona. Jde totiž o technologii, kterou není jednoduché naplnit. Jde o to, aby nešlo o investici jen na pár let, aby pak nezůstávaly v poli opuštěné objekty. Povolování takových projektů by určitě mělo být řízené.

Zpět k vám. Jak dlouho žijete v Bučovicích? Jste místní rodák?

Pocházím z Velešovic, mládí jsem prožil ve Slavkově u Brna. V Bučovicích jsem studoval gymnázium, na kterém jsem se kromě jiného také seznámil s manželkou. A žiju tady třiatřicet let.

Ke kterému ze zmíněných dvou měst máte bližší vztah?

K oběma asi stejně. Ve Slavkově jsem vyrůstal, v Bučovicích žiju teď. Města jsou si podobná velikostí. Jinak už je to s polohou. Slavkov má blíž k Brnu, Bučovice zase ke Ždánickému lesu, k přírodě. Na vysoké škole jsem dokonce dělal sociologický průzkum na posouzení těchto dvou měst. Nerad bych se dotkl Bučovických, ale možná vzhledem k blízkosti Brna jsem zaznamenal větší vzdělanost obyvatel Slavkova.

Vyzařuje z vás energie. Jak se vybíjíte?

Teď už mi to zdraví zas tak moc nedovolí, ale sportuji. Mám rád lyžování, tenis. A v mládí jsem dělal atletiku. Trénoval jsem dvakrát denně. A také se díky tomu zapsal do gymnaziální kroniky. Vytvořil jsem rekord v běhu na sto metrů, který dodnes nikdo nepřekonal. Bylo to zhruba před čtyřiceti lety. Stovku jsem tehdy zaběhl za 10,8 sekundy. Můj starší syn se mě snažil vymazat z historických tabulek gymnázia, ale nepovedlo se mu to. Tak uvidíme, kdo mě překoná.

Za takový čas většina lidí uběhne šedesátku.

Můj osobní rekord na šedesát metrů je 6,9 sekund. Myslím, že gymnaziální je 7,2.