Kameny vyprávějí o lidských osudech

Stejně jako je starověké Řecko opředené mnohými bájemi, i Slavkovsko by mohlo na základě ústní tradice spojené s různými událostmi a místy psát své pověsti. Některé historky se datují do dob dávno minulých, vzpomínka na ně ovšem přetrvává v rozličných podobách.
Vykoupení hříchů

Jednou z nich jsou takzvané smírčí kříže nebo kameny, na něž člověk může narazit při procházkách v různých koutech okresu. Některé není jednoduché objevit, bývají totiž vlivem času poměrně maskované. A když už na ně náhodný chodec narazí, může je považovat za obyčejné balvany. Při bližším zkoumání však kameny napoví mnohem víc.

Lidé je stavěli proto, aby alespoň zčásti ulehčili svědomí za spáchaný zločin. Jedna z takových památek na mord se dochovala na kopci zvaném Zlatá hora u Křenovic. Jde o smírčí kříž.

„Je s ním spojovaná nejstarší zaznamenaná tragédie, která se v obci udála. Pojí se k němu pověst, že v místě, kde původně stával, byla mez. Právě tam měl splašený kůň oráče usmrtit dívku, která žala trávu,“ vyčetl z dostupných pramenů křenovický zastupitel Oldřich Bartošek. Vznik tohoto smírčího kříže je datovaný do doby příchodu byzantské misie na české území, tedy až do desátého století našeho letopočtu. Zřejmě právě proto získal v polovině devatenáctého století pojmenování Cyrilometodějský.

„Myšlenka, kdy vlastně vznikl, byla podporována i tím, že byl původně nakloněný k východu. Lidé si tento jistě náhodný náklon vysvětlovali tím, že ukazuje k Velehradu, odkud věrozvěstové přišli,“ objasnil Bartošek.
Kříže nebo kameny podle něj lidé stavěli jako součást trestu v místech přepadení viníkem, například vrahem, k usmíření viny a pokání. Od toho také získaly přívlastek smírčí.

Zpočátku byly stavěné jen holé balvany. „Později je na ně mnohde vytesaný nápis s popisem události a pokáním. Nebo je tam vyznačený vražedný nástroj. Některé jsou opatřené i letopočtem, jiné zůstaly němé, jako například křenovický,“ doplnil Bartošek.

I přesto je ovšem lze považovat za památníky označující události, které vzrušovaly lidskou mysl. Chladným proto zřejmě nikoho nenechá ani smírčí kámen nalezený v loňském roce v katastru Slavkova u Brna, který kdysi stával v místě zvaném Hon pod spravedlností. Díky pamětníkům ho našel Matouš Jirák. „Kámen ležel přelomený, obrácený neopracovanou a mechem porostlou stranu nahoru. Teprve po jeho otočení se prokázalo, že jde opravdu o smírčí kámen a nikoliv obyčejný balvan,“ popsal Jirák.

Na lícové straně má vyrytý latinský kříž, vedle něhož se v pravém dolním poli nachází petroglyf vinařského nože. Přibližně sedmdesát centimetrů vysoký, pětačtyřicet centimetrů široký a dvaadvacet centimetrů hluboký kámen už ovšem lidé v místě, kde byl objevený, nenajdou. Stejně tak neuvidí jeho mechovou patinu. Památka na zločin, který se na jeho místě možná kdysi dávno stal, je nyní očištěná a uložená na tamním zámku. Neváže se k ní žádná legenda. Obecně však platí, že pokud člověk v dávné minulosti spáchal nějaký zločin, součástí trestu bylo postavení smírčího kamene. „Ten jakoby na sebe převzal hřích,“ uvedl historik slavkovského zámku Martin Rája.

Ten také popsal blíž místo, kde kámen dřív ležel. „Jeho původní místo bylo v háječku podél silnice I/50 směrem ze Slavkova do Holubic. Za nějaký čas byl lehce poškozený. Aby ho ruce nenechavců nepoškodily ještě víc, jeden z místních učitelů spolu se dvěma žáky ho přemístil do většího bezpečí,“ našel v dostupných dokumentech Rája.

Ukryli ho pravděpodobně nedaleko železniční trati procházející městem. Tam ho také našel badatel Jirák. Podle křenovického zastupitele Bartoška se v minulosti poblíž místa nacházelo popraviště. Možná právě proto, že se tam dočkalo smrti velké množství zločinců, v jeho blízkosti někdo postavil smírčí kámen.

Památek je hodně

Okolí Slavkova je podle Ráji poseté smírčími kameny. Mnohé z nich ovšem leží za hranicemi Vyškovska. Ovšem ani v dalších částech vyškovského okresu jich není zrovna poskrovnu. Jeden takový je například v katastru Ježkovic při cestě do Račic, další lidé najdou v Manerově, rousínovské místní části Čechyně, Rychtářově, smírčí kříž potom například v Březině.