K tanci ji přivedla její starší sestra. „Začala chodit do tanečního kroužku a mně se to strašně moc líbilo. Takže jsem ji následovala, bylo mi deset let. Nejdřív jsem tančila ve skupince s dívkami, zakrátko jsem se odvážila vyzkoušet tanec v páru a u toho jsem zůstala," přibližuje sympatická studentka bučovické obchodní akademie své začátky.

Podle svých slov má zřejmě tanec v krvi. Soutěží jak ve standardních, tak i latinsko-amerických a potíže jí nedělá žádný. „Nejtěžší z latinsko-amerických je prý jive, protože je nejrychlejší. Ale už od začátku, kdy jsem se ho učila, jsem s ním neměla problémy. Ani ze slowfoxem, který má být nejnáročnější ze standardních tanců," říká Aneta.

Své zálibě se věnuje v podstatě sedm dní v týdnu. Na odpočinek jí tak moc času nezbývá. „Na tréninky, které mám každý den od pondělí do pátku, jezdím do Kroměříže. Můj běžný den vypadá tak, že dopoledne mám školu a odtamtud jedu rovnou tančit. Trénujeme dvě až tři hodiny. Domů se vracím kolem půl deváté večer," popisuje dívka s tím, že ani o víkendech nelenoší. „To většinou míváme soutěže. Snažím se odpočívat jeden den v týdnu, aby se tělo trošku zregenerovalo. Ale někdy to nevyjde," krčí rameny.

Kvůli její vytíženosti a účasti na různých soutěžích jí vedení školy povolilo individuální plán. „Jsem ráda, že mě takhle podporují. Když se třeba nestihnu něco naučit, učitelé to chápou a také omlouvají. Fandí mi i spolužáci," vypráví s potěšením nadějná tanečnice.

Šestnáctiletá studentka bučovické obchodní akademie Aneta Krejčí se věnuje tanci necelých sedm let a díky tomu navštívila už několik zemí světa.Podporu má samozřejmě i v rodině, bez té by se, jak říká, jen těžko obešla. „Maminka mi navíc šije i šaty. Není švadlena, ale podle předlohy, kterou si vyberu, mi róbu vždycky zvládne ušít. Na každou sezonu je potřeba mít nové. Mám dvoje na standardní a dvoje na latinsko-americké tance. Kdybych si je nechala šít u švadleny, daly bychom za jedny dvacet až třicet tisíc korun. Mamka to zvládne asi za polovinu. Není to vůbec levná záležitost," přiznává Aneta.

Sportovní tanec totiž není jen o šikovnosti, záleží také na tom, jak páry vypadají. Porota posuzuje každý detail. Před soutěží se tak Aneta musí nechat nastříkat hnědou barvou, nalíčit a učesat. „Mám doma hnědý nástřik, kterým mě mamka nabarví večer před soutěží. Líčím se sama, je to velmi náročné a pokaždé si musím dát hodně záležet. Než se namaluji, trvá mi to zhruba hodinu a půl. A důležitý je samozřejmě i účes. Když vystupujeme doma, češe mě mamka. V zahraničí to pak musím zvládat sama," usmívá se studentka.

Úspěch i ve světě

Za sebou už má nespočet soutěží. Za svůj první úspěch považuje vítězství na Mistrovství České republiky, které se svým partnerem dobyli asi dva měsíce po tom, co spolu začali tančit. „Naposledy, před čtrnácti dny, jsme získali čtrnácté místo na mistrovství Evropy ve Španělsku. To byl hodně velký úspěch," hodnotí Aneta, která díky tanci procestovala několik zemí světa.

V průběhu soutěží však nemá čas procházet městem a obdivovat jeho krásy, proto do místa klání vyráží dřív, nebo se tam několik dní zdrží. „Vždycky jsem toužila podívat se do Moskvy, to se mi už splnilo. Nadchla mě stejně jako Peking, do kterého jsem se zamilovala. Tamní kultura je úžasná. Dál jsem navštívila například i Moldávii," vyjmenovává mladá tanečnice, která už má jasno ohledně své budoucnosti.

Jak by se dalo tušit, chce se nadále věnovat tanci. „A to tak dlouho, jak to jen bude možné. Dokud v tom budu dobrá a budou mi stačit síly. Ale důležité je pro mě i samozřejmě vzdělání, protože stát se mi může cokoliv, kvůli čemu nebudu moci v tanci pokračovat. Jako malá jsem chtěla být lékařkou, ale od toho už jsem dávno ustoupila," říká studentka.

Jejím cílem je absolvovat střední školu a dostat se na vysokou. „Kam přesně se budu hlásit, ještě nevím. Zatím mám na rozhodnutí čas. Pravděpodobně to bude něco se sportovním zaměřením," svěřuje se Aneta, která by se později, až přestane se soutěžením, chtěla stát učitelkou. Tance, pochopitelně.