„Byl jsem také archeolog, památkář i novinář,“ směje se Novotný, spoluzakladatel občanského sdružení Manner, které má za cíl obnovu venkovského života na Vyškovsku. Teď se Novotný představuje v dalším díle pravidelného seriálu Vyškovského deníku Rovnosti Osobnost Vyškovska.

Manner funguje na Vyškovsku už několik let, známý je ekozemědělstvím i krajinářskou činností. Co z toho je původní?

Ekozemědělství přišlo až druhotně, původně jsme ho vůbec neplánovali. Když jsme s kolegou začínali, tak jsme hlavně chtěli dělat něco pro krajinu. Oba jsme měli svá civilní zaměstnání a po odpoledních, večerech a víkendech jsme chodili po krajině vysazovat stromky. Chtěli jsme obnovit co nejvíc mezí a polních cest, jak existovaly před víc než padesáti lety. Dělali jsme to zhruba dva roky a pak jsme si uvědomili, že když budeme pokračovat tímhle tempem, tak se toho dočkáme za tisíc let. To se nám zdálo docela hodně (smích).

Co jste tedy udělali?

Abychom se toho dožili, bylo jasné, že se musíme zprofesionalizovat. A tak jsme domluvili s Jihomoravským krajem a začali jsme dělat management chráněných lokalit. Zhruba v té době se objevila spousta dotačních titulů a hlavně evropské fondy. Jejich objem byl nesrovnatelný s čímkoli, co tu bylo předtím. Rok od roku se ale zároveň zvyšovaly také požadavky na projekty. Ovšem stálo to za to, aby člověk ta papírovací muka vytrpěl. Protože když se udělá jednou biocentrum, tak už ho nikdo nevybagruje a nevykácí.

Jakých úspěchů jste dosáhli?

Podařilo se nám vytvořit zhruba dvě stě hektarů nových zelených ploch, biocenter, biokoridorů, protierozních zatravnění, sadů a podobně.

Kromě krajinářství se Manner ale zaměřuje i na rekonstrukce sakrálních staveb nebo obnovu krojů. Jaká je tedy jeho hlavní činnost?

Celá ideologie Manneru je vlastně obnova venkovského života, a všechny dílčí činnosti, které děláme, do té koncepce zapadají. Obnova krajiny neznamená jen remízky a polní cesty. Když se vytvoří cesta, po které nikdo nebude chodit, tak zanikne. Když se jen tak vysadí stromy a nikdo je nebude česat, tak to bude k ničemu. Kdybychom jen tak obnovili kroje a chodilo by se v nich jednou za rok, tak z nich bude vlastně jen divadelní kostým. Když to všechno vytvoří jeden celek, tak se obnoví život ve vesnicích v celé šíři. Vesnice nebudou jen noclehárny pro lidi, kteří jezdí pracovat do továren ve městech. Bude se jezdit naopak z měst na vsi.

Dovedete si představit, že byste žil trvale ve městě?

Těžko. Tři měsíce jsem v Brně bydlel, i když ne nepřetržitě, takže si dovedu zhruba představit, co to obnáší, a trvale bych to nevydržel. Na druhou stranu manželka, která je z Brna, naopak nemůže žít trvale na vesnici, takže tak trochu kočujeme. Já bývám dvě noci v týdnu v Brně a manželka tři noci v Brně a zbytek týdne na vesnici.

Za koho byste se označil vy osobně? Jste ekozemědělec, krajinář, etnolog…?

Byl bych hrozně rád, kdyby se našlo jedno slovo, které by mě dokázalo klasifikovat, hrozně by mi to usnadnilo život. Lidé se mě docela často ptají, co vlastně jsem, a já to neumím pojmenovat. Environmentalista, ekolog vesnické krajiny, to všechno je takové opisování. Jsem prostě borec z dědiny (smích).

Vysokou školu jste nikdy nedostudoval, setkáváte se někdy kvůli tomu s problémy?

Občas dojde na lámání chleba s nějakým úředníkem, který se mě ptá, co mám vystudované, a já řeknu, že jen gymnázium. Studoval jsem asi pět oborů, ale neodevzdal jsem diplomovou práci. Paradoxně ale spousta lidí s titulem ke mně chodí na praxi a já jsem ten, kdo je učí. Pro mě rozhodně platí, že nejlepší škola je život.

Nezdá se vám někdy, že toho máte až nad hlavu?

Říkám si to dost často a ještě častěji mi to říká manželka. Je pravda, že mám rozkopaný dům a už ho spravuji sedm let. Když jsem byl nedávno na Velikonočním ostrově, tak mě hodně oslovilo, jak se tam žije pohodářsky. Tady to samozřejmě nejde úplně stejně, ale aspoň trochu bych rád žil v menším stresu.