VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nestor hasičů: Jsem nejzdravější, když jdu do práce

Hodějice /OSOBNOST VYŠKOVSKA/ – Dvaaosmdesátiletý nestor hasičů Jan Červinka z Hodějic obětoval hasičství celý svůj život. Společenské dění v obci každoročně obohacuje pestrými akcemi, na hasičská léta vzpomíná především díky rodinné firmě, kterou v rodné obci postavil na nohy.

3.11.2011 1
SDÍLEJ:

Jan Červinka fandí fotbalové Chelsea a ve dvaaosmdesáti stále řídí rodinnou firmu.Foto: DENÍK/Michal Kočí

Váš život je s hasičstvím spjatý už dlouhá desetiletí. Kdy ta láska začala?
Hasičem jsem od mládí. Můj praděda byl spoluzakladatelem hasičů v Hodějicích. Otec byl dlouholetým funkcionářem a podnáčelníkem hasičského sboru. Rodina k oboru vždycky tíhla. Jsem členem hasičů už od roku 1945. Začínal jsem na kraji jako technický pracovník, dvanáct let jsem byl okresním velitelem dobrovolných jednotek ve Vyškově, pak jsem byl až do důchodu velitelem profesionálního útvaru v Uherském Hradišti.

Nejprve jste se ale vyučil zahradníkem?
Řeknu to jinak. Byl jsem totálně nasazen. V roce 1943 jsem ve Slavkově u Brna ukončil měšťanskou školu, šli jsme na úřad, kde nám řekli, že půjdeme dělat zahradníka. Tehdy se s námi nikdo nebavil. Tak to bohužel bylo.

Vztah k přírodě to ve vás ale neudusilo?
Určitě ne. Do přírody chodím velmi rád, doma mám takovou oázu klidu, kde pěstuji bonsaje. Poté jsem se vyučil slévačem barevných kovů. Ze slévárny jsem nakonec i ze zdravotních důvodů odešel k hasičům. Od roku 1964 jsem byl profesionálem u hasičů.

To jsou dlouhá léta. Určitě přišly i nějaké nepříjemné okamžiky. Nechtěl jste s tím někdy seknout?
Velmi nerad jsem třeba odcházel z Vyškova. Politická doba byla ale tehdy velmi nepříznivá, měl jsem rozpory s jedním velkým straníkem, kdy mi bylo naznačené, že ať nepočítám, že budu dál pokračovat ve Vyškově. Kamarádi a kolegové tu vyškovskou dobu nazývali zlatou érou hasičstva, protože jsme jednotlivé sbory po technické stránce skutečně spravili. Vymačkali jsme z nich opravdu hodně, zasloužili jsme se, aby byly funkční a hlavně aktivní, což byl mnohdy problém.

Jak jste se s tou změnou vyrovnal?
V Hradišti mě naštěstí přijali okamžitě. Byl to nový útvar, který jsem prakticky vybudoval. Měli jsme i výborné výsledky v požárním sportu, družstvo, ve kterém byl i můj syn. Deset let jsme byli prakticky k neporažení nejen u nás, ale i v Evropě.

Určitě jste byl často u záchrany životů…
Dodnes si živě pamatuji, když v jednom národním podniku v Hradišti spadla hala. Celou akci jsem vedl. Na místě bylo šestapadesát zasypaných lidí, bohužel spousta z nich nehodu nepřežila. Třeba v Kyjově se zase ve staré cihelně skladovaly nějaké chemikálie, které se vzňaly. Začali to hasit vodou, která tomu škodila. Nespadalo to pod můj region, ale jelikož si s požárem nevěděli rady, tak povolali nás. Opět jsem zásah vedl a naštěstí úspěšně. Samozřejmě díky celému sboru.

Nakonec jste se po odchodu do důchodu vrátil zpět do Hodějic…
Vyškovsko se mi ale po hasičské stránce moc nelíbilo. Chtěl bych poukázat na to, že region má navíc. Proto pořádáme různé akce, které hasičství na Vyškovsku povznese. Chceme ukazovat, že Vyškov má dobré kořeny hasičství.

Byl to proto jeden z impulsů, proč jste se dal po revoluci na podnikání a založil rodinnou firmu s hasicí technikou?
Určitě. Dnes už jsme v takové fázi, že můžeme pořádat společenská setkání. Třeba v polovině září jsem se proto rozhodl pro první ročník soutěže o nejlepší hasičský prapor. V kraji podle našich zpráv soutěž o nejlepší prapor nikdy nebyla. Akci jsme spojili s přátelským setkáním hasičských funkcionářů. Symbolicky jsem synovi, který má druhou pobočku naší firmy v Hradišti, rodinný prapor předal. Já už končím, on bude pokračovatelem téhle éry.

Jak se vám podnikalo na Vyškovsku hned po revoluci?
Měl jsem to možná dost zjednodušené tím, že jsem věděl, co podnikání v hasičské práci obnáší. Jako hasič z povolání jsem měl s oborem dost zkušeností. Přišlo mi to takové přirozené. Začínal jsem sám, postupně jsem nabíral nové lidi. Myslím, že jsme se dostali do fáze, že už nás v oboru nemůže nic překvapit.

Bude vám třiaosmdesát let. Odkud berete energii?
Manželka mi říká, že jsem nejzdravější, když jdu do práce. Už nechodím na ráno, dojdu na tři čtyři hodiny, projednám to nejnutnější a jdu si po svém.

Takže konečně máte čas i na svoje další koníčky?
Mám pěknou pergolu, kde trávím hodně času. Mám také psa, se kterým každý den, ať prší nebo je zima, chodím na dvou až tříkilometrovou procházku. Rád se jinak dívám v televizi na fotbal, fandím anglické Chelsea.

JAN ČERVINKA

• narodil se v Hodějicích, odkud celý rod Červinků pochází
• je ženatý, má tři děti
• je autorem autobiografie Proč jsem se stal hasičem
• v roce 1977 se musel za prací stěhovat do Uherského Hradiště, po odchodu do důchodu se do rodných Hodějic vrátil
• po roce 1989 se dal na podnikání a založil rodinnou firmu
• dosáhl hodnosti major Požární ochrany

Autor: Michal Kočí

3.11.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Jana Mrencová alias Lucie Proutníková.

Kauza Mrencová: policisté odložili případ imaginární krajské mluvčí

Martin Kovář, kapitán ragbistů Jimi RC Vyškov

Naše cíle musí zůstat u play-off i finále, říká kapitán vyškovských rabistů

Opilý cyklista vjel na D1. Jinudy cesta nevedla, tvrdil policistům

Holubice – Na dálnici ho navedlo dopravní značení a jinudy cesta nevedla. To tvrdil policistům muž, který jel v pátek odpoledne po dálnici D1 u Holubic na kole. O případu informovali strážci zákona v pondělí.

Opravy – kdy je hradí nájemce a kdy pronajímatel?

Nájmy bytů jsou poměrně obvyklé, méně častý byl donedávna pronájem domů, nicméně to se mění. S ohledem na vysoké ceny pozemků dává řada lidí přednost právě pronájmu. Přesto i na první pohled jednouchý pronájem s sebou nese řadu právních aspektů, na které je třeba dávat pozor. Jedním z nich jsou nepochybně opravy pronajímané nemovitosti.

Neviditelní. Divočáci v obilí unikají zrakům myslivců. Ti je loví kvůli moru

Blanensko, Vyškovsko – Lidé si představují, že nyní v době mimořádných opatření kvůli africkému moru prasat myslivci vběhnou do lesa a začnou střílet divočáky hlava nehlava. Tak to ale není, vzkazuje jednatel blanenské pobočky Českomoravské myslivecké jednoty Jaroslav Zelený. „Snad nikdo, až na politiky, nevěřil, že se najednou zvýší odstřel o sto procent,“ prohlásil.

Za odpady dluží lidé městům za patnáct let i skoro deset milionů korun

Jižní Morava – Do poloviny roku nebo nejpozději do podzimu musí každý člověk v každém jihomoravském městě zaplatit poplatek za komunální odpad. Každý rok v každém městě na to tisíce lidí zapomínají. Někteří spěchali na podatelnu na poslední chvíli. „Všiml jsem si nějakého upozornění v novinách. Tak jsem na radnici zašel a pár dní před koncem června zaplatil. Už se mi ale stalo, že mi přišla i upomínka. To jsem si trochu nadával,“ poznamenal Václav Lebeda ze Znojma.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení