Pávi jsou plaší, ale snadno se ochočí

Ďábelský křik a andělský šat. To jsou dvě charakteristiky nádherně vybarveného ptáka vzdáleně příbuzného bažantům – páva korunkatého. Na rozdíl od bažanta má ale mnohem bohatší a barevnější ocasní pera, takže si ho určitě nespletete s žádným jiným ptákem.Kromě výrůstků na hlavě, tvořících jakousi korunku, kterou se může pyšnit samozřejmě více ptáků, jsou to právě dlouhá, výrazně zbarvená pera s krásnými zářivými oky, jež tvoří typický znak velkého, těžce létajícího ptáka. To je ten andělský šat. A ďábelský křik? Asi ho znáte, ten až nepříjemný a silný pronikavý hlas, slyšitelný na velkou vzdálenost, kterým ohlašuje svou přítomnost ve svém teritoriu. V přirozeném prostředí se ozývá, i když uvidí potencionálního nepřítele. Páv je ve volné přírodě značně plachý. Podle toho, jak ho většina z nás zná ze zoologických zahrad a zámeckých parků, kde se volně pohybuje, nám to nepřipadá pravděpodobné, ale přesto tomu tak je. V zajetí si totiž dokáže na přítomnost člověka velmi dobře zvyknout.

Kuna je nepřítel

Jak jsem již uvedl, jsou pávi příslušníky čeledi bažantovitých, patří tedy mezi ptáky hrabavé. Tomu odpovídá i složení jeich potravy, živí se převážně semeny rostlin, jejich listy a pupeny, ale i hmyzem, obojživelníky, plazy a drobnými savci.

Pávi žijí v malých skupinkách, ve kterých je jeden samec a několik samic. Ty snášejí do dobře zamaskovaného, ve vysoké trávě a mezi keři umístěného hnízda kolem pěti až deseti žlutobílých, tmavě tečkovaných vajec, na kterých sedí osmadvacet dní. V našich podmínkách vylíhlým pávatům nejvíce vadí nadměrná vlhkost a největším nepřítelem je kuna skalní, která bez problémů žije mezi námi v lidských sídlištích. Kuna útočí v noci, využije momentu překvapení pávice a skoro vždy se jí nějaké mládě podaří odnést. Jestliže se k hnízdu dostane liška, jsou ztráty vždy větší, protože ta si troufne i na dospělého ptáka. V době hnízdění a vodění mláďat se samec zdržuje neustále v blízkosti samice a je odhodlán je bránit.

Páv korunkatý pochází z jižních džunglí Indie a zřejmě i Srí Lanky (ostrov Cejlon), kde nejraději žije v bažinatých lesích. Historie jejich zdomácnění sahá až do 10. století před naším letopočtem, kdy údajně začal s jejich chovem ve svých zahradách sám král Šalamoun.
Z Asie se postupně dostávali pávi jako exotické dary na panství vládců a šlechty v zemích na západ od jejich domoviny. Jak se můžeme dočíst v řeckých bájích, byli pávi dokonce pod ochranou samotné Herkulovy matky – bohyně Héry. A není se co divit, že právě pávi byli obyvateli zahrad panovníků na celém světě, protože korunka na jejich hlavě a vznešeně roztažený třpytivý ocas dodává pávům image šlechty a navozuje dojem určité nadřazenosti.

Páv ale nemá ocas jenom na parádu, slouží mu také k obraně před dravci a šelmami. Hladový predátor se blíží, jak je přesvědčen, k nic netušící oběti… Už je u ní, ještě jeden krok a… Co to? Proti šelmě se najednou vztyčil nespočet zářivých očí. V úleku a zmatku prchá z místa střetu. Za zády se jí ještě na celý les ozývá posměšné hlasité varování pro ostatní zvířata. I tak může dopadnout již skoro završený lov.
S nerozvinutým a spuštěným ocasem může samec páva korunkatého měřit na délku až tři metry, takže když jej roztáhne, několikanásobně zvětší svou velikost a i tím nebezpečného vetřelce přinutí k ústupu. Páv nerozevírá ocasní péra jenom na obranu, hlavním důvodem jejich délky a třpytivé, až kýčovité krásy je imponovat samicím v době toku. Jenom ten nejdokonalejší samec může být otcem dalšího pokolení,
Zoo Park Vyškov chová již desetiletí skupinu pávů sestávající ze dvou až čtyř samců a čtyř až pěti samic. Paví samci se navzájem nenapadají, protože velký prostor zahrady umožňuje se pronásledovanému rivalovi ukrýt nebo včas uniknout. Protože chováme více samců na jednom pozemku, má jeden z nich (většinou ten nejstarší), tak jako ve volné přírodě, dominantní postavení a dokáže si ho vůči vetřelci tvrdě obhájit a střežit. Je velice dobrým hlídačem a ochráncem svých potomků i celého hejna.

Vyšlechtění albíni

Postupem času byli z původní pestré formy vyšlechtěny další barevné variety, z nichž je patrně nejznámější a nejoblíbenější bílá. Toto výjimečné zbarvení je přitom velmi vzácné, jde o genetickou poruchu - albinismus, který se projevuje čistou bílou barvou a červenýma očima. Také v naší Zoo chováme skoro bílou samici, která má každým rokem mláďata, ale zatím od ní nebyl odchován žádný albín. Může to být spojeno s tím, že chováme pouze samce s „klasickým“ zbarvením, a nedominantní bílá barva se tedy geneticky neprojeví.

Tak jako jinde, kde jsou pávi korunkatí chováni na volno, dochází ke krátkodobým únikům do okolí. Ani u nás není situace jiná. O tom by mohli vyprávět obyvatelé sousedícího sídliště Palánek, kde se občas setkávají se skupinkami pávů, kteří vyrazili za potravou do okolních zahrádek, nebo dokonce několikrát vnikli až do domů. Chtěli bychom je tímto požádat o toleranci a umírněné chování k uprchlým pávům. Nejlepší je ptáky vyhnat ze svých pozemků směrem k Zoo, kde mají dostatek potravy, ale jsou zvědaví, a proto občas zabrousí i za oplocení zahrady.

Pokud by došlo ke škodám způsobeným na majetku či úrodě, je vedení zooparku ochotné s prokazatelně postiženými občany jednat.
Zájemce o pozorování nádherných pavích tanců, kdy se s roztaženým vějířem blyštivých ocasních per naparují před samicemi, zveme od poloviny dubna až do konce května (možná i déle). Vše záleží na počasí a teplotě. Ukažte svým dětem, jak krásná mohou být dnes již vlastně domácí zvířata, která vydávají „ďábelský“ křik, ale nosí andělský šat.

PETR BLÁHA