Úžasné věci pravěkých řemeslníků

V závěrečném dílu seriálu o nových archeologických nálezech na Vyškovsku se zaměříme na řemeslnou výrobu – tedy přesněji tu, která již vyžaduje podrobnější znalosti a řemeslník se věnuje pouze jí.Vznik samostatných řemesel byl v přímé souvislosti s rozvojem zemědělství. Čím větší byl výnos, tím bylo potřeba méně lidí, kteří se mu věnovali. Někteří se tak začali zabývat činností, kterou dříve museli zvládnout současně s prací na poli.

První hrnčíři či výrobci kamenných nástrojů nebyli specialisty v daném oboru, ale byli to, dnes bychom řekli, mistři devatera řemesel. Když bylo potřeba vyrobit keramické nádoby na vaření, vyrobily si je ženy samy, když bylo potřeba utkat látku, také to zvládly ženy doma. S postupem doby se však oddělila vrstva specialistů, kteří se věnovali různým oborům a svými výrobky zásobovali nejen svou vesnici, ale i blízký či v některých případech i vzdálenější region.

Mlecí kameny

Příkladem může být výroba obdélníkových kamenných žernovů (mlecích kamenů) v počátku mladší doby železné. Když přišli první Keltové v polovině 5. století př. n. l. na naše území, přinesli si s sebou znalost výroby těchto žernovů z antického prostředí. Na Vyškovsku se jim podařilo najít vhodný lom a specializovaná výroba byla na světě. V lomu poblíž Račic těžili kámen a na místě jej opracovávali do potřebného tvaru.

Hotové žernovy putovaly široko daleko. Několik jich bylo nalezeno například ve východních Čechách. Na časně laténském sídlišti ve Vyškově v průmyslové zóně Sochorova, o němž jsme psali v minulém čísle, jsme v roce 1999 prozkoumali i specializovaný objekt, který by se s trochou nadsázky dal nazvat mlýnicí. Šlo o obdélníkovou stavbu se sedlovou střechou. Uvnitř jsme našli několik kompletních žernovů a dále i zlomky z dalších, které již dosloužily. Všechny pocházely z račického lomu.

Na tomtéž místě, ale o několik století později, rozvinuli Keltové (400 – 0 př. n. l.) železářskou výrobu. Poblíž Marchanického potoka jsme v roce 2005 prozkoumali čtyři železářské pece se zahloubenou nístějí. V této malé dílně se z předpražené rudy získávala v šachtové peci takzvaná železná houba, z té se ve výhni vytloukala struska a získávalo železo v podobě takzvané lupy. Železářské dílny stávaly zpravidla na okrajích sídlišť a práce v nich již vyžadovala velké odborné znalosti.

Kromě železa se však stále intenzivně využíval i bronz, především pro výrobu drobných předmětů – jehel, šídel, spon, jehlic. Důkazem této vysoce specializované výroby jsou nálezy odlévacích forem a kadlubů na keltských sídlištích ve Vyškově – Marchanicích a v Milonicích – Rošťoutkách.

I výroba keramiky se stala částečně specializovanou. Keltové již vyráběli keramiku točenou na kruhu, což vyžadovalo ruce zkušeného hrnčíře. Nádoby po vysušení vypalovali v dvoukomorových pecích s roštem. Zbytky takového roštu se podařilo nalézt při rekonstrukci vysokotlakého plynovodu u sídliště Osvobození ve Vyškově v roce 1994. Během téhož výzkumu archeologové prozkoumali i zbytky patrně chlebové pece.

I v germánském prostředí (0 – 400 n. l.) se keramika vyráběla na hrnčířském kruhu. Velká dílna byla objevena v Jiříkovicích. Kromě toho však existovala i běžná v ruce robená kuchyňská keramika, která byla vyráběna v každé větší vesnici.

Germáni svou keramiku vypalovali ve velkých pecích zahloubených do země. Topeniště, kde se do pece přikládalo dřevo, bylo s vypalovací komorou propojeno podzemním tunelem, takzvaným topným kanálem. Jím sálalo teplo pod hliněný rošt s otvory. Na tomto roštu byly naskládané nádoby určené k vypalování. Po vypálení se pec částečně rozbourala a nádoby hrnčíři vytáhli ven.

Pozůstatky dvou hrnčířských pecí jsme nalezli během výzkumu velkého germánského sídliště v místech dálničního exitu Vyškov – západ v letech 1989 a 1990.

Přesleny a závaží

Některé druhy řemeslné výroby, například tkalcovství, máme doloženy pouze částečně. Důvodem je, že tkalcovské stavy byly vyrobené ze dřeva, které se v zemi dochová jen výjimečně. Velmi rozšířené tkalcovství můžeme dnes prokázat pouze z nálezů takzvaných přeslenů (setrvačník, zpravidla hliněný, pro spřádání příze) a hliněných závaží, které na svislém tkalcovském stavu udržovaly napnutou osnovu. Tyto nálezy se v různě obměněné podobě objevují po celý pravěk i raný středověk.

Některá řemesla však byla natolik specializovaná, například výroba skleněných či jantarových korálků, že byla soustředěna pouze ve velkých centrech poblíž obchodních cest. Do menších vesnic se pak tyto výrobky rozšiřovaly právě díky čilému dálkovému obchodu.
O řemeslech a mimořádně šikovných řemeslnících bychom mohli psát ještě dlouho. Kdo by dnes například dokázal s tehdejším vybavením udělat do kamene přesný a dokonale hladký kruhový otvor a vyrobit kamennou sekerku…

Tímto dílem uzavíráme náš miniseriál o nejnovějších archeologických nálezech na Vyškovsku. Nemohli jsme pochopitelně zmínit všechny, ale jistě i během letošního roku přibudou další a čtenáři Vyškovského deníku Rovnosti budou první, kdo se o nich dozví.

BLANKA MIKULKOVÁ