Borek z Armády spásy: Vánoce nesou špatně ti, které rodina odmítla

Je běžné, že se do vedení dosazuje někdo bez zkušeností?

Zřejmě šlo o to sem vnést jiný rozměr. Ale na to by lépe odpověděli ti, co výběrové řízení vedli. Předpokládám, že tak rozhodli i díky mým zkušenostem z prostředí byznysu, které tady mohu využít. Každopádně měli důvody, proč mě vybrali. Teď je na mně, abych k tomu přistupoval tak, aby nelitovali.

Změnila ve vás tato práce pohled na chudší lidi a na život?

Určitě. Pro mě Armáda spásy dříve znamenala možná tak várnice s polévkou v centru ve Staňkově. Pokud člověk není v prostředí sociální sféry, je jeho povědomí o fungování organizace nedostatečné.

Myslíte si, že lze problém s lidmi bez domova vůbec nějak vyřešit?

Bezdomovectví je problematika, která nemá v dlouhodobém horizontu utěšitelný výhled. V Brně je pravděpodobně zhruba kolem dvou tisíc bezdomovců, což je skutečně hodně. Armáda spásy není jediná, která se snaží pomáhat. Ale dobu, kdy nebude žádný člověk bez přístřeší, zatím nevidím.

Co je váš hlavní cíl do budoucna? Čeho byste chtěl v pozici ředitele Armády spásy dosáhnout?

Chci navázat na kvalitu poskytovaných služeb, které tady předešlý ředitel zanechal. Dál je rozvíjet a pokusit se získat další zdroje pro naše klienty. Především ale chci co nejvíc zapracovat sám na sobě, abych v co nejkratším čase mohl pracovat opravdu erudovaně, na sto procent.

Inspirujete se v plánech také zkušenostmi ze zahraničí?

Armáda spásy pro zaměstnance zajišťuje zahraniční stáže. Viděl jsem z nich různé prezentace a vypadaly velice motivačně. Já ale v tuto chvíli využiji možnosti poznávání center sociálních služeb Armády spásy v České republice. Chci nejdříve vidět, jak se to dělá na jiných místech doma.

Myslíte, že se změnil vztah lidí v kraji k lidem bez domova? Jsou vstřícnější a chtějí pomoci?

Záleží hlavně na informovanosti. Aktivitami, kde se Armáda spásy zviditelňuje a které pořádá, se snažíme přispět k lepšímu pohledu.

Je ve vnímání bezdomovců rozdíl mezi velkým a malým městem?

Říká se to tak. Na vesnici mají k sobě lidé blíž, měli by být otevřenější. Ve městech jsou si naopak vzdálenější. Myslím, že všude najdeme lidi vnímavé i ty, které to nezajímá. Záleží, kde žijí a s kým se setkávají.

V Brně nejste jediné centrum, které pomáhá lidem bez domova. Co je tedy motivuje k tomu, aby přišli k vám?

Jako jediní máme terénní pracovníky, kteří komunikují s lidmi na ulici. Za tento rok máme z terénu přes sto ústních dohod, což je asi osmdesát procent oslovených. Přes den mají možnost zůstat v nízkoprahovém denním centru. V zimě funguje noční krizové centrum. Takže bezdomovci mají i možnost přečkat noc v teple.

Proč tuto možnost nenabízíte po celý rok?

Klienti jsou zřejmě zvyklí být venku, když je teplo. Nemají potřebu sem jít, i kvůli dodržování domovního řádu. Mnohdy se nám nedaří je stáhnout z ulic ani v zimě.

Jaký je postup navracení bezdomovců, zpět do běžného života?

Cíl je individuálně pracovat s každým klientem. Nejdříve se musí znovu naučit pravidelné hygienické návyky, dodržovat denní režim. Učíme je, jak si najít práci. V azylovém domě pak bydlí klienti, kteří ji už mají. Pokud se osvědčí, mohou jít po roce do podnájmu v obecních bytech a po dalších dvou letech získávají nájemní smlouvu přímo od města.

Když se bavíme o klientech, stačil vám nějaký přirůst k srdci nebo vás zaujmout?

Mám před očima mnoho klientů. Jeden ale vyčnívá z davu. Jednou, hned v začátku, jsem přišel inkognito mimo pracovní dobu, a on mě nepoznal a téměř vykázal. Prý to tady není žádné divadlo na okukování. (smích)

Teď už vás určitě znají a podobné situace se určitě nestávají.

Poznávám je i díky tomu, že jsme od prosince začali každý měsíc nabízet setkání s ředitelem. Mají tak možnost přijít se svými problémy přímo za mnou a probrat, co jim chybí a co mají na srdci.

Často se mluví o tom, že mezi lidmi bez domova jsou i takoví, kteří měli úspěšnou kariéru, dobré vzdělání, ale něco se zvrtlo a skončili na ulici. Máte tyto klienty i vy?

V životě to funguje tak, že když se pokazí rodina, mělo by vás podržet zaměstnání a naopak. Pokud se stane obojí dohromady, ne všichni mají záchytný maják ještě jinde. Stejně tak nejsou všichni schopní situaci psychicky ustát. Takže ano, klienti pocházejí z různých vrstev.

Masarykova univerzita chystá projekt Symbios, který má vytvořit bydlení pro studenty a děti z dětských domovů. V budoucnu se nebrání také spojení s bezdomovci. Myslíte, že to může fungovat?

Ještě jsem o tom neslyšel. Každý smysluplný projekt je vítán. Ale nedokážu si představit, že by spolu bydleli studenti a bezdomovci, tedy rozdílné generace. Každý má jiné zvyklosti, potřeby. Ale uvidíme, jsem zvědavý, co vznikne.

V Brně funguje také potravinová banka, v jejímž čele je váš předchůdce, Pavel Kosorin. Spolupracujete s ní?

Jednou ročně banka spolupořádá potravinovou sbírku, při níž mají v předvánočním čase neziskové organizace možnost v nákupních centrech v jednom dni nasbírat potraviny pro své klienty. Tedy i Armáda spásy.

Proč to nejde častěji, třeba dlouhodobě a přímo ve spolupráci se supermarkety?

Říká se, že se ročně vyhodí desítky tisíc tun potravin. Je to věc, kterou už přede mnou zkoušeli někteří lidé prosadit, vyšlapat cestičku. Řekl bych ale, že ta myšlenka naráží na nadnárodní nařízení supermarketů.

V předvánočním čase pořádáte i spolupořádáte různé akce, například Noc venku. Jaké jsou další?

Na začátku prosince jsme se jako vystavovatelé účastnili vánočních trhů na výstavišti Od prosince pak funguje kotlíková sbírka. Na šesti místech v centru Brna jsou naši klienti, kteří se snaží do třiadvacátého prosince vybrat dary na další činnost. Peníze použijeme na provoz center.

Vnímáte, že před Vánocemi chtějí lidé víc pomáhat lidem, kteří jsou i během nich bez domova?

Záleží na empatii jednotlivých lidí. Někdo je víc vnímavý, někdo méně, někteří přispívají celoročně. Vánoční čas svou roli hraje. Lidé chtějí alespoň trochu zpříjemnit svátky těm, kteří nemají možnost je trávit v klidu a v rodinném kruhu.

Nosí do centra i vánoční dárky?

Chodí k nám jak s teplým oblečením, tak s potravinami a dalšími praktickými věcmi. Chtěl bych všem moc poděkovat za to, že nám pomáhají pomáhat.

Jak vnímají Vánoce vaši klienti?

Někteří je nesou hůř, někteří lépe. Záleží na tom, zda člověk odešel od rodiny sám, nebo jej odmítla. V druhém případě samozřejmě nesou vánoční svátky hůř. Letos se nám ale podařilo dohledat klienta, po kterém se rodina naopak pídila. Snažíme se lidem bez domova co nejvíce odlehčit tento stav.

Mají možnost alespoň trávit svátky společně v Armádě spásy?

Dvaadvacátého prosince bude slavnostní bohoslužba, i s cukrovinkami. Večer pak zazpívá dvanáctičlenný soubor, předvede i představení, do jehož děje zatáhne i naše klienty. Loni jsem to neměl možnost vidět, ale prý to bylo krásné, takže se těším. Den na to poprvé pořádáme akci pod taktovkou naší dlouholeté podporovatelky Milady Váňové. Chce obdarovat bezdomovce, kteří mají psy. Lidé dostanou oblečení, psi nějaký pamlsek.

A jak bude vypadat v Armádě spásy přímo Štědrý den?

V jedenáct hodin dopoledne začínáme štědrodenní večeří. Bude mít dvě etapy pro lidi z ulice a stejně tak pro klienty z azylového domu. Dají si řízek s bramborovým salátem i vánoční cukroví. Po jídle trávíme čas společně, je připravený i program.

A jak trávíte Vánoce vy?

Já mám děti odrostlé, takže můj Štědrý den bude tady na Mlýnské. Budu tady celý den až do konce programu. Odsud pak možná pojedu na večeři k rodičům, protože jsem moc rád, že je ještě mám.

Máte vůbec nějaký volný čas?

Moc ho není. Dřív jsem hrál volejbal, závodně lyžoval, závodil v autech, věnoval se sportovní střelbě. Už dlouho jsem ale nic z toho nedělal. Teď si pustím třeba nějaký romantický film. (smích) Mým celoživotním koníčkem bylo vždy cestování, už na to ale nemám čas. A navíc mám psa, kterého nemohu na cesty brát. Přiznám se, že mi cestování chybí.

Pokud má někdo tak náročnou práci, občas potřebuje i aktivitu, ve které se může pořádně vybít. Co děláte vy?

Veškerou energii zanechám tady během dne. Takže se potřebuji spíš nabít. Potkávám se s přáteli, jezdíme třeba na ryby. Nejsem rybář, rád jen sedím a relaxuji.