Pro zvětšení klikněte.Zdroj: DENÍK

ARCHITEKTI A AUTOŘI OCENĚNÉHO ARCHEOPARKU PAVLOV RADKO KVĚT A PAVEL PIJÁČEK ŘÍKAJÍ:

Ladné ženské křivky ocenili i v Asii

Když před šesti lety architekti Radko Květ a Pavel Pijáček navrhli podobu archeoparku v Pavlově na Břeclavsku, věděli, že na otevření dveří do unikátního prostoru si několik let počkají. Odměnou za trpělivost jim bylo ocenění Stavba roku Jihomoravského kraje. Úspěch sklízí i v zahraničí. „Víme, že taková zakázka se mnohdy dostává jen jednou za život," říkají architekti.


Proč jste vytvářeli muzeum pod zemí, nikoli nad ní?
Radko Květ: Původně odborníci diskutovali o tom, jestli se tam vůbec dá stavět. Nálezová vrstva byla tři až čtyři metry pod zemí. Museli jsme se přizpůsobit. Když archeologové vykopali jámu, my jsme ji nezahrnovali.
Pavel Pijáček: Ale bylo to samozřejmě o kompromisech, měli jsme vše vypočítané na centimetry, abychom se vyhnuli zónám, které si archeologové vymezili.

Omezovali vás archeologové i ve výběru materiálů?
RK: Ne. Přicházel v úvahu jedině beton. Je to tvárný a pevný materiál, který vyhovoval našim potřebám.
PP: Navíc nás na stavbě překvapilo, jak byl kvalitně zpracovaný. Stavební firmě za to patří velký dík.

Radko Květ (vlevo) a Pavel Pijáček.Zdroj: archiv Radka Květa a Pavla Pijáčka

V archeoparku nejsou obchody se suvenýry ani občerstvení. Neuvažovali jste o nich?
RK: Měli jsme navrženou malou kavárnu. Museli jsme ji ale zrušit. Je to komerční prostor a na ten se nevztahují evropské dotace.
PP: Třeba se v budoucnu podaří postavit kavárnu v blízkém lesoparku.

Jak jste vytvářeli celkový obraz stavby zasazený do pálavské krajiny?
RK: Byl to trochu risk. Chtěli jsme, aby harmonizovala jako celek. Travnatou plochu kolem bílých věží jsme tvarovali do ladné ženské křivky.

Archeopark je unikátní. Fotky obletěly celý svět…
RK: Nedávno jsme otevírali výstavu ve Vídni. Volali nám také známí z Ameriky, že si o nás přečetli v tamním tisku. O archeoparku psali v jihokorejském časopise o stavebnictví. V tom písmu bylo složité najít naše jména. I to architekta potěší.