K odboji se dostal díky svému strýci. „Tenkrát vznikala odbojová skupina a strýc od nás žádal pomoc. V té době mi bylo třináct a spolu s dalšími jsme ze začátku dělali pomocníky," říká.

Kvůli zradě jednoho ze známých přišel v té době o rodiče. „Vracel jsem se domů a viděl jsem, jak je zatýkají. Tak jsem se domovu vyhnul a utekl naproti, kde bydlel můj spolužák. Jeho maminka mi ale řekla, že mě schovat nemůžou. Zastřelili by je," popisuje veterán.

Nakonec se ukryl v seníku, kde strávil celou noc i následující den. „Bylo to v únoru, mrzlo. Zachránil jsem si život, ale už jsem se nemohl nikde ukázat. Šel jsem proto k partyzánům. Od té doby už jsem až do konce války bojoval se zbraní v ruce," vypráví.

Bojoval hlavně v okolí Brna a na Blanensku. „Dělal jsem spojku a průzkumníka. Když jsme někam šli, byl jsem první a kontroloval, jestli je čistý vzduch," vysvětluje Henek.

O osudu svých rodičů dlouhé roky nic nevěděl. Později zjistil, že je z Brna deportovali do koncentračního tábora Mauthausen v Horním Rakousku, kde v dubnu 1945 zemřeli. „Loni jsem se tam byl podívat. Vlakem je dovezli k Mauthausenu a vysílení a hladoví museli jít po svých až do tábora. Tam stáli na nádvoří, muži a ženy zvlášť, až do rána. Potom je poslali do plynu. Hrob nemají, nechali je rozprášit," popisuje muž.

NIKOLA POLÁČKOVÁ