Kariéru si za celý život nevybudovala, ale nelituje toho. „Vždycky mě směrovala náhoda," uvedla sedmaosmdesátiletá důchodkyně.

Vystřídala řadu profesí, ale hlavní roli hrály vždycky cizí jazyky, které s oblibou studovala. „Pracovala jsem na zahraničních odborech ministerstev nebo na brněnském výstavišti," vzpomíná rodačka z brněnských Řečkovic, jejíž sen stát se letuškou se nikdy nesplnil. „Ale vůbec toho nelituji," dodala.

Milada Váňová
Rodačka z brněnských Řečkovic je velkou milovnicí opery. Nejraději vzpomíná na své angažmá na ministerstvu kultury, kde se starala o zahraniční delegace umělců. Kromě pomoci psům se věnuje výuce cizích jazyků.

Absolventka dvou vysokých škol se rozhodla pomáhat psům, které chovají bezdomovci. „Zjistila jsem, že se o tyto lidi a jejich psy nikdo nestará a nikdo jim nepomáhá. Chtěla bych to změnit," uvedla brněnská filantropka.

Za její rozhodnutí odkázat po smrti celý svůj majetek na pomoc potřebným si vloni vysloužila nominaci na cenu Via Bona za dobročinnost. „Vůbec nechápu, proč se kolem toho dělal takovýto humbuk, vždyť mě nic nestojí odkázat majetek," divila se důchodkyně.

Pomáhá ale už nyní. „Našla jsem dva mladé veterináře, kteří mi budou pomáhat. V úterý ve dvě hodiny odpoledne uspořádáme setkání s bezdomovci a jejich psy v restauraci na Kraví hoře. Zvěrolékaři psy prohlédnou, odčerví a případně také ošetří," uvedla Váňová. Dodala, že na setkání chystá i jedno překvapení, které ovšem nechce dopředu prozrazovat.

Váňová ale nechce, aby zůstalo jen u jednorázové pomoci. „Chtěla bych vytvořit spolek dobrodinců, kteří by psům pravidelně pomáhali. Představovala bych si tak čtyři setkání do roka. Vždy by psy prohlédli a ošetřili, na podzim by je také očkovali proti vzteklině," představila své plány.

V současnosti přemýšlí, jak by spolek měl fungovat a jakou formu by měl mít – zda půjde o občanské sdružení, nadaci nebo jiný druh organizace.

Náklonnost ke psům se u ní zrodila už v dětství. „Můj otec byl totiž veterinář," vysvětlila Váňová.

Sama ale psy nechová, doma má jen kočky. „Na vlastního psa už bohužel nemám dost sil," posteskla si dáma.

V Brně funguje několik organizací, které se věnují pomoci bezdomovcům, ovšem ti se psy ze systému vypadávají. Nesmí s nimi do azylových domů ani denních center.

Diana Tuyet-Lan Kosinová z brněnské charity to vysvětluje především snahou o udržení hygienických podmínek. „Navíc jsou někteří psi agresivní. Musíme chránit naše klienty a někteří se psů vyloženě bojí," dodala Kosinová.