VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Útok pštrosa na chovatele? Vždycky chyba člověka

Doubravice nad Svitavou - Dlouhý a tenký krk s malou hlavou. K tomu silné nohy, díky kterým je největší pták světa schopný vyvinout na krátkou vzdálenost rychlost až sedmdesát kilometrů za hodinu. Zvířata, se kterými se většina Jihomoravanů setkala pouze v zoo, chová Marek Kubíček už skoro dvacet let na pštrosí farmě v Doubravici nad Svitavou na Blanensku.

15.10.2014
SDÍLEJ:

Marek Kubíček provozuje v Doubravici pštrosí farmu.Foto: DENÍK/Petra Srstková

S nápadem založit takový podnik přišel v roce 1996 jeho kamarád Roman Koupý. „V té době hodně lidí zkoušelo chovat různá exotická zvířata a můj budoucí společník měl v zahradnictví velké nevyužité prostory. Věděli jsme, že pštrosi dobře snášejí naše klima a farma by mohla fungovat. Tak jsme v Opavě koupili prvních dvacet kuřat," vzpomíná Kubíček.

V dalších dvou letech koupil ještě asi osmdesát ptáků pocházejících z africké Botswany a Zimbabwe. Pro nelétavé ptáky se rozhodl mimo jiné i kvůli tomu, že rychle rostou. „Jejich maso je velice výživné a přitom dietní," shrnul přednosti zvířat Kubíček. Farma pojme šest set pštrosů. Pštrosi se pasou na pěti hektarech půdy. Dalších patnáct slouží k pěstování krmiva.

Zvířata se v létě krmí na pastvinách a v zimě jim zaměstnanci přilepšují senem a obilím. „Nedáváme jim žádné stimulátory růstu ani veterinární léky," uvádí Kubíček. Maso podle něj splňuje veškeré požadavky na biovýrobky. O žádný biocertifikát ale Kubíček nikdy neusiloval.

Daleko důležitější je pro něj, že pštrosí produkty mají regionální certifikát produktu z Moravského krasu. „To znamená, že se maso vyrábí tady a většina se zde také sní. Certifikované biovýrobky někdy vozí kamiony přes půl Evropy, a tím podle mě výraz bio ztrácí význam. I proto jsme se o něj nikdy nesnažili ani snažit nebudeme," prohlašuje chovatel.

Pštrosi z jeho farmy, které nelze zařadit mezi chovné, přibližně po roce života skončí na jatkách. I porážku se jim Kubíček a jeho kolegové snaží ulehčit. „Dřív jsme je vozili přibližně pětadvacet kilometrů. Aby zvířata netrpěla stresem z přepravy, vybrali jsme později jatka, která jsou pouze šest kilometrů od farmy," tvrdí farmář.

O největších ptácích se říká, že jsou útoční. „Důležité je chovat pštrosy volně ve velkých výbězích, aby nebyli ve stresu. Agresivní jsou pouze kohouti v době páření. Jakýkoli útok je téměř vždy chyba chovatele," konstatuje.

Své povolání si užívá. „Mám rád zvířata a baví mě dělat v přírodě. Je to jako droga. Kdo jednou některá zvířata choval, tak většinou už nechce skončit," uzavírá s úsměvem.

VÍCE PŘÍBĚHŮ EKOFARMÁŘŮ SI PŘEČTETE VE STŘEDEČNÍM DENÍKU ROVNOST.

Autor: Vojtěch Kučerák

15.10.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V utkání Moravskoslezské ligy prohráli fotbalisté MFK Vyškov doma s SK Líšeň 1:3.
10

Machálek nepoznával své bývalé svěřence. Fotbalisté Vyškova opět prohráli

Dětská skupina. Ilustrační foto.

Mužští učitelé ve školce? Rodiče jim mají problém věřit

Novorozená miminka Vyškovska 16. týdne 2017

Vyškov - Novorozená miminka na Vyškovsku. Redakce Vyškovského deníku Rovnost gratuluje jejich rodičům a přeje jim i jejich dětem mnoho štěstí.

Obří beranidlo postavili na hradbách Špilberku. Pomocí dobového jeřábu

Brno /FOTOGALERIE, VIDEO/– Jako obrovští křečci se mohli cítit muži, kteří v sobotu odpoledne poháněli jeřáb při stavbě beranidla na Špilberku. Desetimetrové dřevěné součásti stroje totiž zvedali pomocí otočného kola, které rozhýbali díky vlastní chůzi v něm. Středověký jeřáb použili na zvedání dílů dobového beranidla k zatloukání pilotů. Oba stroje postavili jako součást výstavy Stavba jako Brno a návštěvníci je na hradě uvidí až do konce roku.

Hřiště u škol uzavřelo počasí. Děti si na sport týden počkají

Vyškov - Projekt Asistent pro volný čas dětí a mládeže, kdy zájemci můžou bezplatně sportovat na vyškovských základních školách, radnice na několik dní pozastavila. Důvodem je nepříznivé počasí.

Trpěli kvůli akci Kulak. I přes to trápení bych do strany nevstoupila, říká žena

Jižní Morava /ROZHOVOR/ – Ze třiaosmdesátihektarového statku v Mistříně na Hodonínsku se museli přestěhovat za jeden den. V roce 1951 jim ho totiž vzali komunisté při akci Kulak. Při ní zabavovali majetek všem velkým statkářům, aby vytvořili státní hospodářství. „Bylo nás devět. Vojáci nás převezli na samotu u Jestřabice na Kroměřížsku, která měla jen jednu místnost," vzpomíná šestaosmdesátiletá Eliška Kolečkářová na dobu, kdy jí bylo teprve osmnáct let. Jejího otce Metoděje Hlobílka letos na konci března hodonínský okresní soud rehabilitoval a očistil jeho jméno.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies