Kliknutím zvětšítePodél dráhy postávají stovky lidí, kteří nad zrychlením některých aut obdivně pokyvují hlavou. „Podle mě jde o nejlepší disciplínu. Auta, do kterých bych to vůbec neřekl, mají obrovský výkon a s přehledem předjíždějí ta, o kterých by si člověk myslel, že naopak povedou. Nepochybně je to ale také o umění řidiče. Já bych do toho asi nešel, ta rychlost je obrovská,“ hodnotí Miroslav Pilař, který dorazil z Hustopečí.
Stejně jako on si zhruba tři tisíce návštěvníků od pátku užívají program srazu naplno. „Kromě mistrovství České republiky ve sprintech, jsme připravili třeba takzvané driftování, což je řízený přetáčivý smyk. Účastní se ho většinou bavoráky, mají totiž silnější motory, od tří litrů nahoru. V Kopřivnici v driftování pořádáme i závody, jenže ve Vyškově to nejde, je zde méně prostoru,“ vysvětluje pořadatel akce Libor Houšť.
Kdo chce, může se také se svým vylepšeným mazlíčkem přihlásit třeba do soutěže o nejnižší auto srazu nebo o nejhlučnější výfuk. „Určit ho je poměrně jednoduché. Máme měřící přístroj, který se vsadí k výfuku. Jakmile ten vydá zvuk, změří ho,“ popisuje Houšť.
Kdo zrovna nesoutěží, vystavuje své auto na parkovišti. Diváci obdivují široké výfuky, černé fólie na oknech, velká kola, body-kity, extrémní lak, spoilery, vylepšené motory. Nejeden vytahuje mobil a fotí si třeba motor, který vypadá jako místo pro uložení pár dobrých lahví whiskey.
Nedaleko od něj leští jemnou hadrou svůj Volkswagen Corrado Michal Koriťák z Olomouce. Na vyškovský sraz ho přilákala hlavně soutěž showcase. „Je celorepubliková. Musím se zúčastnit minimálně čtyř kol, abych se dostal do finále. Jejím smyslem je to, že se člověk musí nějakým způsobem zviditelnit. Hodnotí se zajímavý exteriér, interiér, motor i kola. Za to získáme body, díky kterým můžeme získat pohár. Z toho bych měl opravdu radost,“ usmívá se Koriťák.
V čem si myslí, že je jeho síla? „To se špatně hodnotí, asi by to měli posoudit spíš ostatní. Pro mě je to tuctové auto, které vidím denně. Ale pyšný jsem na interiér,“ ukazuje kombinaci světlé a tmavě hnědé kůže.
To už si dovnitř sedá Jakub Děckuláček. Z auta je nadšený. „Nikdy jsem ho neviděl naživo. Asi jen dvakrát třikrát na internetu v bazaru, a to ve velmi špatném stavu. Přijel jsem v devět hodin dopoledne a toto je první auto, které jsem si vyfotil. Je velmi vzácné a vidět ho v tak pěkném stavu je opravdu rarita,“ chválí Děckuláček z Ratiboře u Vsetína.
Jeho slova se Koriťákovi poslouchají dobře. „Říká se, že tuneři auto různými vylepšeními většinou zkazí. Já se to snažím neudělat. Chci udržovat originalitu a někde jen malinko něco přidat,“ říká muž, který souhlasí, že aut této značky už je skutečně velmi málo. „Člověk ho koupí jako rozpadlý vrak za hromadu peněz. To mnoho lidí odrazuje. Navíc pochází z limitované edice, bylo jich vyrobených devadesát tisíc, a dnes jich je v Evropě už jen asi osm tisíc,“ vysvětluje s tím, že láska k tuningu obecně není levným koníčkem.
Přesto volkswagena rozhodně v budoucnu prodat nehodlá. I proto, že ho koupil pro manželku. „Auta upravuji takřka odmala. Manželka nikdy takové neměla a tak, když jsme ho kupovali, jsem jí řekl, že je její. A já se o něj budu starat,“ podotýká Koriťák, který i při rozhovoru stále přelešťuje kapotu rodinného klenotu.
20
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
