Zahradu totiž zcela ovládli hráči pétanque. Sport, který ještě stále většina lidí považuje za zábavu francouzských důchodců, i když to dávno není pravda, totiž zapustil kořeny i v České republice a dnes se ve Slavkově koná už čtrnáctý turnaj Grand Prix d´Austerlitz.
Poctivý trénink
Registrovaní hráči už nějakou chvíli trénují na hřištích rozesetých po celém areálu parku, opozdilci se ještě rychle běží zaregistrovat, aby stihli začátek turnaje. „Začínáme v půl desáté dopoledne, konec zatím odhadnout nedokážu. Stanovili jsme hodinový limit na jednu hru, abychom tu nezůstali do dvou hodin ráno, což už se nám několikrát stalo,“ usmívá se ředitel turnaje Josef Dvořák.
Park zaplnily desítky lidí a ze všech stran se ozývají pokyny, dohady nebo prostě jen pozdravy. Dnes se totiž sešli lidé, kteří se často potkávají právě jen na turnajích. „My jsme registrovaní od roku 2000, ale hrajeme už od roku 1997. Tohle je jeden z takových kultovních turnajů, proto jsme přijeli,“ říká Petr Linduška z Litovle, který se s týmem připravuje na ostré zápasy na jednom hřišť u zámecké kašny.
V zámeckých parcích se podle něj hrací turnaje v pétaque často. „Bývá tam ideální povrch a k tomu navíc pěkné prostředí,“ vysvětluje Linduška, proč organizátoři zvolil zrovna zámecký park.
Pétanque je podle něj velmi variabilní hra. „To nás na tom právě tak baví. Pravidla jsou jednoduchá, ale je tu nepřeberné množství možností, jak hrát a jakou taktiku zvolit. Na pétanque je navíc zajímavé, že každý klub má svého prezidenta. U nás jich je asi sedmdesát, takže můžu říct, že je to sport s největším počtem prezidentů,“ směje se Linduška.
Ředitel turnaje mezitím svolává hráče k registračním stanům, vysvětluje pravidla a připomíná, aby byli ohleduplní k okolí. Pak může letošní Grand Prix konečně začít.
Z hlaholu hlasů zní nejvíc čeština, chvílemi je však slyšet i slovenštinu nebo polštinu. „A když budete pozorně poslouchat, uslyšíte i němčinu,“ usmívá se ředitel Dvořák. Turnaj je tedy mezinárodní, i když domácí hráči jsou v přesile.
Celkem soupeří o vítězství dvaapadesát tříčlenných týmů. I laickému oku je jasné, že tahle hra je opravdu pro každého. Na hřiště totiž vedle sebe nastupují desetileté děti i sedmdesátiletí hráči, všichni však zvedají a házejí kovové koule se stejným zaujetím.
Také Dvořák připomíná, že pétanque může hrát opravdu, kdo chce. „Tady máme českou špičku, jsou tu týmy, které jsou v desítce nejlepších. Ale pétanque může přilákat opravdu kohokoli, stačí to zkusit,“ láká Dvořák.
Snadná pravidla
Pravidla jsou podle něj jednoduchá. „Hráči se snaží hodit své koule co nejblíže malé kuličce, zvané košonek. Každý má určitý počet koulí, když je odhází, spočítají se jim body. Tým získává tolik bodů, kolik jeho koulí je blíž prasátku než nejbližší soupeřova koule,“ popisuje pravidla Dvořák.
Týmy budou soupeřit až do odpoledne, kromě zábavy pro sebe tak poskytnou i nezvyklou podívanou turistům, kteří do zámeckého parku přijdou. „Podívala jsem se ráda. Nikdy jsem pétanque nehrála a byl to pro mě docela zážitek, sledovat, jak ho hraje tolik lidí na jednom místě,“ svěřila se například Jana Plíšková, která je ve Slavkově na dovolené.