Když rektor brněnské Mendelovy univerzity Jaroslav Hlušek ráno přichází do práce, kráčí po prázdných chodbách. A slyší prý nanejvýš cvrlikání ptáků. Chodí na šestou. A ztichlý školní areál, který si pamatuje ještě jako student z konce šedesátých let, mu v tu chvíli roste před očima. „Naše priorita? Vytvořit v Brně třetí kampus,“ říká rektor univerzity, od jejíhož vzniku letos uplynulo jedenadevadesát let.

Brněnské univerzity letos hlásily rekordní počet uchazečů o studium. Kolik lidí poslalo přihlášku na Mendelovu univerzitu?
Letos máme kolem třinácti a půl tisíce uchazečů, tedy o něco více než loni. Je pravda, že zájemců rok od roku přibývá. Za posledních deset let se jejich počet víc než zdvojnásobil.

Čím to je?
Nabízíme opravdu širokou škálu studijních oborů. Před dvěma lety jsme zřídili novou fakultu, která se jmenuje Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií. O tu je eminentní zájem, hlásilo se na ni víc než dva tisíce lidí.

Už víte, kolik z nich jste letos přijali?
Počet těch, kterým odešleme vyrozumění o přijetí, ještě jasný stále není. Důležitý bude ale především počet studentů, kteří se ke studiu skutečně zapíší. Podle mým propočtů se k zápisu dostaví zhruba osmatřicet procent z lidí, kteří se na školu hlásili. A ti pravděpodobně na podzim usednou do lavic.

Takže se zatím nedá odhadnout, kolik lidí letos nastoupí do prvního ročníku.
Ano, ze třinácti tisíc lidí to bude o něco víc než pět tisíc studentů. V souvislosti s tím ale musím říci, že s narůstajícím množstvím přijatých lidí přibývá i těch, kteří jsou ve studiu neúspěšní.

Jste snad na posluchače přísnější?
Dostává se k nám stále víc studentů, kteří jsou o něco slabší. Na studium nestačí. To je ale jev, s nímž se potýkají prakticky všechny školy. Dbáme na to, abychom si laťku udrželi. Proto přibývá těch, kteří se nedostanou až ke státní zkoušce.

Moc pozitivní vývoj se v tomto ohledu v příštích letech asi čekat nedá. Nastupují stále méně početné ročníky, a tak se školy o studenty perou. Jste na to připravení?
Samozřejmě, že pokles zájmu o studium nám hrozí. Přesněji ubývající množství uchazečů. Pořád se k nám však hlásí víc než dvojnásobek lidí, než přijímáme. Nepředpokládám tak velký úbytek, abychom do budoucna nenaplnili stavy. Mohlo by to ale omezit možnost výběru těch nejkvalitnějších studentů, to je pravda. I proto chci naši pozornost nasměrovat na zahraniční studenty. Pokud budou volná místa, můžeme je nabídnout lidem z jiných zemí.

Máte už představu o konkrétních zemích, z nichž mají pocházet?
Už teď jezdíme na vzdělávací veletrhy do Afriky a do Asie. Výběrová řízení organizujeme například pro studenty z africké Ghany. To jsou oblasti, o něž máme do budoucna zájem.

Vzhledem k zaměření univerzity je to vlastně logické.
Samozřejmě. Jedním z důvodů je to, že v těchto zemích je aktuální problematika potravin. Také zemědělství tropů a subtropů. Tato místa jsou tedy klíčová pro zvyšování životní úrovně v zemích rozvojového světa. A k tomu máme co říci.

Může se už Brno pochlubit vysokoškoláky, kteří na jihu Moravy získali univerzitní vzdělání a dokázali ho využít ve prospěch jiného kousku světa?
Bylo by ideální, kdyby takových absolventů bylo mnoho. Když se takový člověk vrátí domů, většinou získá významný post. Nedávno jsme byli na jednání v Zambii, kde na ministerstvu zemědělství pracuje jeden absolvent české zemědělské univerzity. Mimochodem nesmírně sympatický pán. A ke spolupráci si ministerstvo vybralo právě naši univerzitu. Znají totiž řadu lidí, kteří u nás studovali. A vědí, že mají obrovské uplatnění. Bohužel řada z našich zahraničních absolventů už u nás po ukončení studia zůstane. Je to problém.

Tato oblast částečně souvisí i se zrodem nejmladší fakulty Mendelovy univerzity.
Ano, a mimochodem i kvůli zahraničním studentům se na fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií vyučuje v češtině, ale také v angličtině. Podobně jako na fakultách ostatních.

Prioritou číslo jedna je teď pro Mendelovu univerzitu ale zřejmě především univerzitní kampus.
Bezpochyby. Samozřejmě nemůžeme soutěžit třeba s Masarykovou univerzitou, na to je příliš veliká. Na druhou stranu máme obrovskou výhodu, že v našem případě jsou části univerzity na jednom místě. Proto do toho tak dobře zapadla budova bývalé Spořitelní akademie, kterou jsme nedávno koupili. Ještě letos se do ní přestěhuje nejmladší fakulta, a areál kampusu se tak hezky zacelí.

Když jste od ní v dubnu přebírali symbolický klíč, nechtěl jste to prozradit, kolik vás vlastně stála. Teď už to říct můžete?
Nechtělo se mi to skutečně před všemi těmi zvědavci říkat, ale dnes už to prozradit můžu. Bylo to asi sto pětašedesát milionů korun.

Vypomohly vám nějaké dotace z Evropy?
My jsme taková spořivá univerzita. Takže na polovinu jsme našetřili sami, na druhou polovinu si půjčili od banky. Dotace se snažím získávat ze všech dostupných zdrojů.

To asi není zrovna snadný úkol. Je to těžší s příchodem ekonomické krize?
Je to zcela určitě horší. Ale věřím, že do konce roku se podaří něco získat, máme rozjednáno víc možností. Směřovat budou samozřejmě především do kampusu. Kromě Spořitelní akademie plánujeme například stavbu takzvaného Mendelova pavilonu. Má vytvořit zázemí s výukovými prostorami i moderními pracovišti pro vědeckovýzkumnou práci.

Dokončíte ho ještě ve svém funkčním období?
Byl bych moc rád, kdyby se nám podařilo jej do té doby dostavět. Jestliže chceme ve vědě pořádné výsledky, bez odpovídajících podmínek se neobejdeme. To samé platí pro plánované Resslovo výzkumné centrum pro lesnickou a dřevařskou fakultu. Už v příštím roce má být hotová také například Akademická zahrada v Lednici.

Univerzita obléká nový kabát. A letos dokonce změnila název. Proč?
Když vznikla nová fakulta, zjistili jsme, že název Mendelova lesnická a zemědělská fakulta už široké škále nabízených oborů zdaleka neodpovídá. A také byl poněkud dlouhý. Sjednotili jsme se proto na pojmenování Mendelova univerzita.

Jak se odkaz této osobnosti do života univerzity promítá?
Není to rozhodně jenom takové jméno. Mendel k nám patří nejen díky oborům, jimž se věnoval. Uvedu jeden příklad za všechny – jihoafrická University of Fort Hare, která s námi chce spolupracovat, si nás vybrala právě na základě názvu. V zahraničí má Mendelovo jméno obrovskou váhu.

Jak se změnila škola od doby, kdy jste do ní vstoupil poprvé vy?
To srovnání je skutečně zajímavé. Nastoupil jsem v roce 1969, kdy byly na agronomické fakultě pouze dva obory. Dnes jsou jich v nabídce desítky.

O které je největší zájem?
Záleží na fakultě. Například zahradnická fakulta v Lednici má obor zahradní a krajinářská architektura. Pokud jí už nejsme, určitě v tomto oboru brzy budeme evropskou špičkou. Na lesnické fakultě je pro studenty velmi atraktivní třeba studium lesních ekosystémů. Kvanta posluchačů se hlásí na obor ekonomika a management na provozně ekonomické fakultě. Na agronomické fakultě je zas oblíbené odpadové hospodářství a potravinářství. Jak rád studentům připomínám, jídlo bude potřeba pořád.

Směřují podle vás studenti svůj výběr správným směrem?
Mám trošku strach o klasické zemědělské obory. Zájem o ně totiž poklesl i v době, kdy bylo uchazečů o studium na vysoké škole dost. Přitom po kvalitních absolventech je velká poptávka. Dobří agronomové, zootechnici a další s uplatněním problém rozhodně nemají. Bohužel naše zemědělství je tam, kde je. I když ne vlastní vinou. Proto možná zájem o studium není tak velký.

Kdyby vám bylo znovu osmnáct let, dal byste si přihlášku na Mendelovu univerzitu?
Vyrostl jsem ve venkovském prostředí a zůstal mu věrný. Oba rodiče byli zemědělci, manželka je agronomkou v našem družstvu. Zemědělství mi přirostlo k srdci tak, že bych se na Mendlovku určitě znova přihlásil. Akorát si nejsem jist, jestli bych šel znova studovat fytoobor, protože jsem měl vždycky velký vztah ke zvířatům, dokonce jsem původně chtěl na veterinu. Jenže kamarádi ze střední školy mě přemluvili.

Dá se říci, že s Mendelovou univerzitou je spjatý celý váš život.
Naprosto. Jsem tu od devětašedesátého roku, kdy jsem začal studovat první ročník v Jihlavě. Obětoval jsem tomu celý život. A vůbec mě to nemrzí, už na střední škole jsem měl sen pracovat na akademické půdě. A můj obor i výuka mě baví dodneška.

Jenže teď jste rektorem a k tomu patří ještě pořádný náklad manažerských povinností. Počítal jste s takovou zátěží?
Je pravda, že zátěž rektora je velká. Vyžaduje, abych se práci věnoval vlastně pořád. Zvykl jsem si proto na svůj vlastní denní režim. V práci jsem od šesti hodin od rána, což ne každý pokládá za běžné. Mně to ale vyhovuje.

To musíte ráno chodit po úplně prázdných chodbách. Je vůbec někdo v tuto dobu ve škole?
Je tu paní uklízečka, tak se s ní vždycky hezky pozdravím. A pak přijde paní sekretářka. Vždycky udělám po ránu spoustu práce na katedře, kterou stále vedu. K osmé hodině se přesunu na rektorát, kde jsem celý den. Kolem páté se vracím na katedru. Mám svoje zástupce. A když něco nestihnu, sbalím to do tašky a pracuji doma. Běžně i o víkendu.

Napadají vás při pohledu na ztichlou univerzitu nějaké inspirativní myšlenky o jejím dalším rozvoji?
Když ráno nechám auto v garáži, tak musím jít přes celý kampus. A to mě pak takové věci občas opravdu napadají. Například tuhle jsem si uvědomil, že je potřeba vystěhovat z kampusu státní rostlinolékařskou správu.

Co vám na takové pracovní tempo říká rodina?
Mám jednu obrovskou výhodu. A tou je vynikající rodinné zázemí. Obě děti vystudovaly Mendelovu univerzitu a dnes už jsou samostatné. Manželka je k mým aktivitám velmi tolerantní. Mám totiž doma takové malinké hospodářství a uvažuji, že k němu na důchod ještě něco přidám. Tohoto plánu už se ale moje žena trochu hrozí.