„Měl jsem nějaké zdravotní komplikace. Samozřejmě každého to zaskočí. Moment, když se člověk dozví nějakou nepříjemnou zprávu, s ním jednoduše zacloumá. Do té doby si mnohé příliš neuvědomuje," uznává licencovaný restaurátor.

Nápadité přání už tradičně dostala také redakce Vyškovského deníku Rovnost. „Důležité je i okolí, které působí na naše zdraví. Proto píšu o rybičce z čistého rybníčku. Můžeme se snažit sebelíp, ale podstatné je i to, co pijeme, co jíme nebo dýcháme. Rád bych upozornil také na životosprávu, za to už je leckdo zodpovědný zpravidla sám. Motiv ryby mě napadl právě v nemocnici," poznamenává Bartošek.

PF 2017 Oldřicha Bartoška
Zdraví jako rybička, z čistého rybníčka. Říká se, že zdraví máme jenom jedno, a je to pravda. Jak praví přísloví, sytý hladovému nevěří, a tak je to i se zdravím. Pokud nám nic není, díváme se na ty nemocné mnohdy i s nedůvěrou. Taky jsem dřív byl spíše „sytý", až na nějaké výjimky, ale dneska už aspoň částečně těm „hladovým" věřím. Tak ať nám v tom novém roce hlavně slouží zdraví, o to ostatní se musíme postarat sami.

Sedmnáctka ztvárňuje ocas ryby, vykované přání znamenalo zase kus mravenčí práce. „Je snýtované, žádné svařování, provedené klasickou technikou. Nikdy to nepočítám, ale prototyp pokaždé zabere hodně času, s dalšími už je to jednodušší a rychlejší. Znovu jsem jich vyrobil okolo dvaceti," tvrdí brzy šedesátiletý Bartošek.

Nakonec se dopočítává k tomu, že letošní přání je jubilejní: třicáté. Původně přitom nešlo o nic cíleného, nápad se nicméně ujal.

Radost tak trvá už od roku 1987, kdy vyrobil spíš takový dárek v podobě malého svícnu. „O rok později se jednalo o kovadlinku a následující rok už mělo přání konkrétní poselství a text," připomíná umělecký kovář, jak se nápad přetavil v pravidelnou novoroční tradici.

První impuls nicméně přišel už v roce 1984 na kovářském sjezdu na hradě Helfštýně u Lipníka nad Bečvou. „Tehdy nám do brněnské dílny právě od jedné organizátorky setkání přišlo takové hezké papírové péefko s motivem čtyřlístku," vzpomíná mimo jiné také dělostřelec napoleonské sekce křenovické skupiny Buhurt.

Mnohdy vychází z politické nebo společenské situace, myslí i na to, co se má v následujícím roce stát. V doprovodném textu většinou adresátům fandí, přeje jen to dobré a drží jim palce.

Péefka vystavoval také ve vyškovské Knihovně Karla Dvořáčka. „Měl u nás už dvě zcela rozličné výstavy. První měl v rámci vánoční výstavy, na které představoval své kovářské výrobky a právě novoroční péefka. Měla velký úspěch, ozývalo se hodně lidí. V druhém případě nám pak nainstaloval dole u studny v literární kavárně středověkou mučírnu. Vím, že se tematice dlouhodobě věnuje. Chodily celé školy na exkurze, ohlas byl znovu skutečně veliký," přikyvuje za knihovnu Zdeňka Adlerová.

Jeho poctivý přístup k řemeslu oceňuje i Tomáš Gala z Nížkovic, který spolu s kovářským mistrem Bartoškem pracuje už patnáct let. „Je to šikovný chlap, který se řemeslu věnuje desítky let. Dává do toho určitého ducha a svou osobnost a zákazníci to určitě vnímají a ocení. V případě novoročních přání se často ptá na můj názor, nicméně je to jeho záležitost. S některými jsem ovšem pomáhal, je to milá tradice," říká Gala.