REPORTÁŽ

Srdce školáka Martina si jednoznačně získal Jaroslav Těsnohlídek, který částečně ukrytý pod schody v přízemí předvádí, jak opravovat knihy. Jedna z těch opravovaných patří právě Martinovi a on neváhá přiložit ruku k dílu a pomoct.

Roztřepené šňůrky

Ochotně podává desky do lisu nebo bere do ruky kovový nůž a třepí jím provázky přilepené do hřbetu rozbité knížky. „Provázky se musejí roztřepit úplně, na jednotlivá vlákénka. Potom přilehnou těsně na předsádku a nebudou tvořit varhánky,” vysvětluje Těsnohlídek, zatímco jeho malý učeň zručně třepí jeden provázek za druhým.

Zatímco jedna z knih schne na topení, druhou, Martinovu, Těsnohlídek umisťuje do lisu. Ještě předtím ji vlepil do desek pomocí disperzního lepidla. „Tohle by se správně mělo dělat škrobem, protože ten schne mnohem delší dobu a když se vám něco pokazí, můžete knihu vyndat a zkusit ji vlepit znovu bez toho, aby se vám poškodila. Lepidlo je ovšem rychlejší,” vysvětluje muž, pro kterého je knihařina pouhý koníček, přesto pracuje s rozvahou a zručností profesionála.

Všude kolem je živo. Na jednotlivých podlažích děti luští kvízy a hrají hry. Z dětského oddělení v nejvyšším patře je slyšet smích. To děti navštívila Sarah Haváčová, mladá herečka z Vyškova, která se proslavila jako princezna Lenka v pohádce Škola princů. Se svými přáteli a kolegy tu pro děti pořádají malou hereckou školičku.

Děti se do všech úkolů pouští s nadšením. „Teď si zahrajeme takovou hru. Jeden z vás půjde za dveře a já tu ostatním zatím rozdám tři kousky citronu. pak se budou všichni hrozně šklebit a úkolem toho, kdo šel za dveře, je uhodnout, kdo se šklebí kvůli citronu v puse,” vysvětluje Haváčová pravidla, zatímco děti se jí za zády s představou kyselého citronu v puse šklebí už teď.

Los padne na malou Evu, která odchází, zatímco Haváčová rozdává ostatním dětem citrony. „Tak, už můžeme, teď se začnete všichni šklebit,” dává herečka povel. U některých je škleb tak přirozený, že se malá Eva nemůže nešťastníků se skutečným citronem v puse dopátrat. Prvního sice najde hned, ale druzí dva jí unikají až úplně do konce.

Když konečně zjistí, kdo byl tak dokonalý herec a škleb jen předstíral a kdo zkřivil pusu kvůli skutečné kyselosti citronu, hra může začít dalším kolem. Tentokrát ovšem přichází na řadu cukr.

Hotová oprava

Knihař v přízemí mezitím úspěšně dokončil opravu Martinovy knížky. „Samozřejmě kdybych na to měl víc času, bylo by to lepší, dělal jsem to za mokra, což se nesmí, protože potom se vám papír kroutí a uhýbá a může se přilepit. Ale aspoň to drží,” podotýká, zatímco předává Martinovi opravenou knihu.

Všude kolem něj leží papíry, kousky kůže, provázky a další nezbytnosti nutné k opravě knížky tak, aby aspoň nějakou chvíli vydržela. Přihlížejícím Těsnohlídek vysvětluje, že někdy je nutné použít i nástroje, které by laik nečekal. Například kladivo. „Tím nejlépe srovnáte ohnutý hřbet knihy,” usmívá se muž. Tady si však musí vystačit s vlastní pěstí.