Narodil se na Znojemsku, kde našel své chovatelské vzory. „Chodili jsme jako děti přetrhávat petržel, vytrhávat plevel. Za to jsme dostávali holoubátka. V patnácti letech jsem se přestěhoval do Slavkova. Postupně jsem začal chovat drůbež, králíky, mám na padesát druhů holubů, ale především exotické papoušky,“ vypočítává slavkovský chovatel s tím, že se specializuje zejména na australské papoušky.

Za svůj život odchoval padesát korel, sedmdesát rozel, sto dvacet andulek nebo třeba dvacet kanárů. Celkem se může pyšnit třemi sty odchovanými exotickými ptáky. Většinu nakoupil v okolí, později se mu začali sami množit. Za rok se mu vylíhne okolo desíti nových pestrých opeřenců. „Chtěl jsem to, co má málokdo. Ceny nebyly nejnižší, ale já papoušky prostě chtěl,“ usmívá se.

V roce 1977 vstoupil do organizace Českého svazu chovatelů a od té doby je jejím členem. Úskalí chovatelství se naučil překonat sám.

Říká o sobě, že je hloubavý a zvídavý člověk. Podrobnosti o chovatelství nastudoval především pomocí odborné literatury. „Řada lidí tvrdí, že ptactvo trápíme, ale není to pravda. Chovateli se někteří papoušci dožijí sedmi let, kdežto v běžné přírodě mnohem méně,“ upozorňuje Mlčuch s tím, že chovatelé navíc vyšlechtili další mutace ptáků.

Potrava je nejdůležitější

Podle něj třeba v Austrálii kvůli nedostatku potravy andulky nenasednou klidně i dlouhých sedm let, oproti tomu se u nás chovají běžně. „Potrava a zdraví je to nejdůležitější. Krmivo obsahuje sedm složek, například oves, proso, řepku a samozřejmě každý den ve voliérách měním vodu. Jednou za týden pak dělám celkovou hygienu a pravidelně navštěvuji veterináře,“ vysvětluje milovník ptactva.

Ročně investuje do chovu okolo deseti tisíc korun. Na zahradě má osm voliér s dostatečně rozestavěnými bidélky. „Hlavně, aby ptáčci nebyli v zajetí, ale mohli si svobodně létat. Byl bych rád, kdyby lidé upřednostňovali nákup opeřenců u chovatele než ve zverimexu. Navíc je prodáváme až čtyřikrát levněji,“ přeje si Mlčuch.

Sám nakoupil u chovatelů nejlevnějšího papouška za padesát a nejdražšího za tisíc korun. Nejvíc pyšný je pak na pětibarevnou rozelu pestrou. Tu má nejradši.

Velmi zajímavý, dvacet let starý zážitek má také s korelou chocholatou, kterou si koupil od chovatele z Nížkovic. Přivezl si samečka domů a najednou uslyšel někoho pisklavým hlasem zpívat. „Až po třech dnech jsem přišel na to, že to dělá právě korela. Že tohle ptáček umí, mi ale původní majitel neprozradil. Také jsem jednou čistil voliéru a nevšiml si, že vevnitř zůstal jeden opeřenec. To už ale Klárka vyletěla ven a usídlila se na plotě. Naštěstí jsem ji včas chytil,“ vypráví.

Od října do ledna se také Mlčuch účastní výstav a soutěží na Vyškovsku, se svými opeřenci zavítal už i do zahraničí. Za svůj život posbíral řadu cen, díky nimž se dostali jeho holubi do Ruska, bývalé Jugoslávie a dalších zemí. „Nedělám to pro nějakou osobní slávu, chovatelství se věnuji proto, že mě to jednoduše baví a chci také především dětem vykouzlit úsměv na tváři při pohledu na moje papoušky. Určitě bych také rád pochválil svoji rodinu, která mi s mojí vášní hodně pomáhá,“ dodává chovatel.

BARBORA SITTOVÁ