Co bylo impulsem ke vzniku Drnky?

Jádro vzniklo ze společenství sousedů v části Křivda, kde jsem se narodil. Léta tam žil i náš guru, veršující archeolog a ochránce přírody Miroslav Daněk. Místní k sobě, myslím, měli vždy blíž než jinde v obci. Dlouho před vznikem Drnky se tam pořádaly různé společenské akce. Generace našich prarodičů pro nás vybudovala dětské a sportovní hřiště. Pokud vím, první veřejně přístupná v Drnovicích. Z bohatých neformálních aktivit tak byl k založení občanského sdružení jen krok.

Daří se vám naplňovat vizi, se kterou jste sdružení zakládali?

Musím se přiznat, že jsme před patnácti lety neuvažovali nijak systémově, natož pak s nějakým výhledem do budoucnosti. Naše kroky byly intuitivní. Žádné analýzy a strategie. Dnešním profesionálním a vysokoškolsky vzdělaným odborníkům na neziskový sektor by se z toho asi zatočila hlava. Už v začátku jsme ale měli silný sociální kapitál, motivované společenství přátel, takže to šlo.

Změnilo se něco uvnitř spolku během jeho existence?

Patnáctičlenná zakládající parta se rozrostla na spolek s osmdesáti členy. Osm z patnácti zakladatelů už dnes v Drnce není, stejně jako asi dvacet dalších, kteří sdružením prošli. Věková struktura členů s každým rokem stárne. Za několik málo let tak budeme stát před zásadní výzvou: jak dál? Naštěstí jsou tady naše děti. Uvidíme, zda se nám je podaří s naším světonázorem zaujmout.

Spolku se podařila spousta věcí, kterých si nejvíc vážíte?

Osobně mě nejvíc těší úspěchy, které nejsou na první pohled vidět. Jde o udržování živého tvůrčího společenství přátel, kteří se pravidelně setkávají, diskutují a občas neváhají upéct ostatním štrúdl nebo vzít do ruky hrábě. Z hmatatelných jsou to například péče o mokřad a dětské hřiště, výstavba dvou kapliček v posledních dvou letech. Cením si též solidní edice našich regionálních publikací.

A co neúspěchy?

Těch je celá řada. Dosud se nám nepodařilo pohnout s vyhlášením našeho milovaného mokřadu Žumpy za zvláště chráněné území. Vzdali jsme revitalizaci malého lesního rybníčku. Nepodařilo se nám udržet v chodu drnovické kino. Neprofesionali­zované sdružení, založené na dobrovolnické práci, má holt svoje meze. Zvláště co se týká kapacit vyjednávání s úřady a řešení vleklejších byrokratických procedur.

Jsou sdružení, která poměrně ve velkém čerpají evropské dotace. Jaké s nimi máte zkušenosti vy?

Našim záměrem je pouštět se pouze do akcí, na které stačíme personálně i finančně, s naším dobrovolnickým elánem. Vyhýbáme se velkým soustům. Chceme dělat to, co nás baví. Občas žádáme o menší granty u regionálních nadací. Ty vidíme jako smysluplné. Velkým penězům, sebraným kdovíodkud, a s nimi souvisejícímu papírování se vyhýbáme.

Jaké jsou vaše plány do následujících let?

Skromné, nejsme megalomani. Pokud nám vystačí dech na aktivity, které jsme rozběhli, a tu a tam přidáme i něco dalšího, budu spokojený. Když se do nich podaří vtáhnout i naše děti, bude to odměna navíc. Z konkrétnějších věcí je to příprava dalších knih: o přírodě a krajině v okolí Drnovic a o putování kulturní krajinou Vyškovska. Ta druhá snad vyjde už letos na podzim.