VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kniha vypráví příběh velké lásky k hasičství

Hodějice - Když někdo zasvětí úctyhodných pětašedesát let hasičské práci, může už právo bilancovat a psát paměti. Toto právo bezesporu náleží Janu Červinkovi z Hodějic. Dlouholetý hasičský funkcionář a neúnavný propagátor požárnického řemesla teď vydal knihu Proč jsem se stal hasičem.

26.8.2010 2
SDÍLEJ:

NA SVATÉHO FLORIÁNA! Přebal nové publikace Jana Červinky Proč jsem se stal hasičem.Foto: Repro: DENÍK

Proč tedy vlastně? Vedle osobního příkladu Červinkova otce, který kouzlu hasičiny také podlehl, stála na počátku jeho kariéry jedna příhoda. „V Brně-Jundrově jsem měl kamaráda a při jednom prázdninovém volnu jsem zhlédl hasičské veřejné cvičení. Vystoupili žáci hasičského sboru z Jundrova a Komína se žebříky a sekyrkami. Jejich úspěch na veřejnosti ve mně zanechal dlouholetou vzpomínku,“ vyznává se v knize Červinka.

Velký vliv na něj měl také osobní příklad hodějických hasičů, když je mohl pozorovat při různých zásazích, o něž nebyla v době jeho dospívání nouze. A tak se v roce 1943 přihlásil do hasičského sboru a o dva roky později už byl přijatý.

Být hasičem je docela dobrodružství. K hasičskému údělu neodmyslitelně patří boj s ohněm a dalšími živly. A právě popis těchto mimořádných událostí je pro běžného čtenáře na Červinkově publikaci tím nejpoutavějším a nejpoučnějším. Nechybějí zajímavosti, jako třeba řádění žháře v Hodějicích na konci třicátých let. A vyprávění potvrzuje, že s neštěstím chodí ruku v ruce také lidská odvaha a obětavost. „Při požáru obytného stavení pana Čermáka u koupaliště dopravili ruční stříkačku ze zbrojnice k ohni čtyři hasiči a mezi nimi i můj otec. Ale jak tuto stříkačku dostali dolů k potoku, kde je velký sráz, to nikdo neví. Při dotazu u mého otce byla odpověď: „Inu synu, strach někdy dělá zázraky.“ A víc mně říci nemohl. Závěrem možno říci, že tuto ruční stříkačku od potoka na cestu vytahovaly dva páry koní a celé družstvo hasičů a do dnešních dnů se nepodařilo zjistit pachatele těchto ohňů,“ líčí Červinka.

Pohnuté je také líčení dvou požárů dřevařských závodů v Bučovicích z roku 1943 a poté o třicet let později. „Velký požár výrobní haly v UP závodech v Bučovicích vznikl při směnném provozu v 9.10 hodin, takže prvořadým úkolem byla evakuace zaměstnanců z hořícího objektu a následovalo hašení. Byl zřízen štáb hašení požáru a jeho pomocí byla likvidace prováděna. I když likvidace požáru byla co do rozsahu velmi náročná a složitá, byl za pomoci okolních sborů, vojenské jednotky místní posádky a již okresního požárního útvaru ve Vyškově a také požárního útvaru z Brna v odpoledních hodinách zlikvidován. Škoda byla vyčíslena na milion tři sta tisíc Kčs a uchráněné hodnoty zhruba pět milionů Kčs,“ popisuje Červinka.

Pohnuté je také jeho líčení tragické smrti dvou speleologů v jedné z jeskyní Moravského krasu v roce 1970, jež se přes obrovské úsilí řady požárních sborů nepodařilo zachránit i dalších událostí.

Autor: Michal Sklenář

26.8.2010 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Na procházku ke Třem smrkům? Lesníci kvůli poničeným lesům výlet nedoporučují

Vysněné dětské postele

Tragické prázdniny. Na silnicích zemřelo už 17 lidí, může za to vedro i opravy

Jižní Morava /INFOGRAFIKA/ - Auto slisované projíždějícím vlakem nebo rozmlácená auta v příkopě. I takové jsou výsledky tragických dopravních nehod, při nichž umírali lidé. Počet mrtvých od začátku prázdnin na jihomoravských silnicích je už teď vyšší než v předchozích letech za celé léto. Při nehodách zemřelo od začátku července na jižní Moravě sedmnáct lidí.

Rys Kryštof loví srnce v Moravském krasu. O kořist se dělí

Blanensko /FOTOGALERIE/ – Jsou to dva měsíce, co vědci rysu ostrovidovi v Moravském krasu nasadili telemetrický obojek. Slibovali si od toho hlavně informace o jeho pohybu a každodenním životě. Sledování je zatím naplánované na rok. Už teď přineslo zajímavá zjištění.

Jen okřikovat děti je špatné, tvrdí pedagožka zabývající se problémovým chováním

Vyškov - Učitel nebo rodič okřikne dítě. Řekne mu přestaň, ale už nevysvětlí proč. „Neukáže, že to jde i jinak,“ tvrdí čtyřiadvacetiletá rodačka z Vyškova Karolína Ilgnerová. Věnuje se etopedii, což je odvětví speciální pedagogiky, zabývající se výchovou a vzděláváním lidí s problémovým chováním nebo jeho poruchami.

Opatření proti žloutence v Brně trvají dál, konec epidemie je v nedohlednu

Brno, jižní Morava – Stále řádí. I když nových pacientů nakažených žloutenkou typu A od minulého týdne nepřibylo, hygienici varují před velkým optimismem. Podle nich zatím nic nenaznačuje, že epidemie v Brně a okolí končí. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení