VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lada Kozlíková: Konkurence vyrostla, odvedu maximum

Nejlepší česká cyklistka Lada Kozlíková vstupuje do finální fáze přípravy na olympiádu.

1.6.2008
SDÍLEJ:

Lada KozlíkováFoto: Deník/Martina Grycová

Čtyři desítky českých titulů, čtyřnásobné prvenství na evropském mistrovství, jedno ocenění světové šampiónky, vše na silnici i na dráze.
Tento famózní výčet zlatých kovů patří největší osobnosti vyškovského sportu posledních let, elitní cyklistce Ladě Kozlíkové. A přece by se nebránila tomu, aby ho doplnila další výsledkovou kategorií, olympijskou medailí jakéhokoli lesku. Za necelých deset týdnů k tomu bude mít velkou příležitost v Pekingu.

V plné přípravě si našla osmadvacetiletá závodnice chvíli, aby odpověděla na zvídavé otázky čtenářů Vyškovského Deníku při on-line rozhovoru nejen o blížícím se čínském sportovním svátku, ale také o celé své kariéře.

Začněme vašimi začátky. Jak se vlastně zrodilo spojení Kozlíková a cyklistika?

Začínala jsem u běžeckého lyžování a když mi bylo asi čtrnáct let, tak jsem se na společném letním táboře setkala s členy vyškovského cyklistického oddílu. Ten tenkrát začínal a já si rychle vybrala, o co mám zájem. Kolo mě nadchlo a bavilo hned od začátku.

Vzpomenete si často na úplné začátky úspěšné cesty?

Ano, občas na ně vzpomínám s určitou nostalgií. S tehdejší partou jsme zažili spoustu legrace. Přesedlání z lyží na kolo byla ta správná volba a jsem za ni moc ráda.

Nastoupit dráhu cílevědomé sportovkyně si jistě po celou dobu žádá nemalé oběti, bylo tomu tak i ve vašem případě?

Rozhodně, každá mince má dvě strany. Když chcete dělat sport na vrcholové úrovni, musíte něco oželet. Je to tak, že mi cyklistika dávala a dává možnosti, které bych v běžném životě neměla. Stejně tak mi ale něco z toho pro ostatní lidi normálního bere. Člověk si prostě musí vybrat, jakou cestou se vydá.

Program máte zřejmě pořád dost nabitý. Zbývá čas na nějaké jiné zájmy?

To ano. Pokud není zrovna olympijská sezona jako teď, čas si najdu. Ráda si přečtu pěknou knížku, moc mě baví malování a hraní na flétnu. Neodmítnu ani dobrou hudbu, miluji Mňágu a Žďorp, Elán, ale nemám vyhrazený oblíbený žánr.

A co studium? Jak se daly skloubit školní povinnosti a vrcholový sport?

Upřímně řečeno moc ne. S cyklistikou jsem začala až těsně před střední školou. Chodila jsem na gymnázium a snažila se najít ten správný kompromis. Ale víte, jak se to říká, nemůžete sedět určitou částí těla na dvou židlích. Zvládla jsem sice odmaturovat, ale dál jsem už nešla. Zvažovala jsem to, to ano, ale u toho taky zůstalo. Nerada dělám něco jen na polovic a sport mi byl bližší.

Pro představu jak vypadá váš typický tréninkový den? A kde ho strávíte?

Ráno, ještě před snídaní, mě čeká strečink nebo krátké projetí na válcích. To je stroj na cyklistické rozehřátí. No a pak vše závisí na tom, v jakém závodním období zrovna jsem. Pokud mám dvoufázový trénink, tak dopolední část tvoří většinou cvičení v posilovně a odpolední pak kolo. Jinak, pokud nemáme před sebou žádnou vrcholnou akci, tak si na svá bedra beru jen jednu tréninkovou jednotku denně, takových čtyři až šest hodin. Jako prostředí pro jízdu na kole tady v okolí si nejraději vybírám Drahanskou vrchovinu. Je tam opravdu nádherně.

Těžký trénink si vyžaduje i potřebné hlídání životosprávy. Kladete důraz i na tuto stránku dobrého sportovce? Je nějaké jídlo, kterému nikdy neodoláte?

Hlídat to jistě musíte, když chcete něco dosáhnout. Já to beru tak nějak komplexně. Snažím se dost spát, to je hodně důležité. A pokud mám zmínit jídelníček, tak se snažím držet hlavně vitamínovou pestrost. Absolvuji těžké tréninky, takže další velká omezení nejsou. Maso mám ráda jakéhokoli druhu, jsem z těch vděčných jedlíků, není nic, co bych nepožila. Miluji pak sladké pečené věci, bábovky, koláče, buchty.

Měla jste někdy blízko rozhodnutí s cyklistikou praštit? A pokud ano, už jste přemýšlela o tom, co budete dělat, až nadobro skončíte?

Každého to napadne. Když se nedaří, přijdou třeba i nějaká zranění či nemoci, je to fakt těžké. Pak je to na vás, buď to ustojíte vůlí a sportovním chtíčem, nebo skončíte. Já ty menší náznaky trápení vždy přečkala a že bych opravdu chtěla odejít, to se nikdy nestalo. V situaci, kdy jde forma dolů, si skálopevně říkám, že se to zase obrátí. Po konci kariéry bych nejraději vedla nějaký cyklistický oddíl malých dětí, předávat jim své zkušenosti. To by ale nemohl být zdroj obživy. Pro živobytí by se mi líbilo mít někde v překrásné přírodě penzion.

Zmínila jste, že krize přichází se zraněním. Aniž bych to pochopitelně chtěl zakřiknout, po téhle stránce jste na tom byla vždy relativně dobře, nemýlím se?

Máte pravdu, nic závažnějšího mě nepotkalo (klepe na dřevo, pozn. red.). Samozřejmě nějaká ta bolístka se objevila. Třeba při svém nejhorším pádu asi před deseti lety, kdy nám auto nedalo přednost z vedlejší silnice a já sletěla v devadesátikilometrové rychlosti, jsem si hodně natloukla. Byla jsem několikrát hodně pomačkaná, ale nic, co by mě vyřadilo z cyklistického kolotoče na dlouho.

A teď pojďme k tomu, co teď hýbe sportovním světem, olympijské hry v Pekingu se nezadržitelně blíží. V jaké části přípravy se nacházíte? Už se snažíte tak nějak „aklimatizovat“?

Určitě, jím hodně rýže a budu jí jíst ještě víc (směje se, pozn. red.). Teď seriózně. Měla jsem teď chvíli volno, poslední před olympiádou. Příští týden domácí Haná Tour, na tu se moc těším, a pak už odjezd na soustředění. Nejdříve zamířím do Švýcarska, potom přijde Mexiko, jde o vysokohorskou přípravu. Závěrečná fáze proběhne v Moskvě, tam už budu jen dolaďovat a letím do Pekingu. Nechci tam ale být příliš brzy, asi jen týden dopředu, protože velká možnost trénování tam asi nebude.

Nemůžeme opomenout dvě věci, které se teď ve spojitosti s olympiádou nejčastěji zmiňují. Tou první je možný bojkot této akce kvůli omezování lidských práv, čínské nadvlády nad Tibetem a podobně. Jaký na to máte názor?

Příliš se k tomu nemůžu vyjadřovat, podepsali jsme olympijskou chartu a ta nás zavazuje k mlčenlivosti k určitým věcem. Při porušení hrozí od Mezinárodního olympijského výboru diskvalifikace, takže si asi budeme dávat pozor. Každopádně zakladatel novodobých her Pierre de Coubertin by asi neměl z toho všeho radost, hry mají sjednocovat národy. Cenzura se olympiádě, myslím, nevyhne.

A druhá věc, která je každodenním evergreenem v médiích. Čínou otřásá zemětřesení…

Samozřejmě to hodně sleduji. Přiznávám, že to na mě působí hodně stísněně, je to katastrofa velkých rozměrů. Divný pocit, když víte, že zrovna na ten kus zeměkoule se brzy vydáte, ale co s tím naděláte. Snad se to uklidní a vše proběhne bez problémů.

V jakých disciplínách se na olympiádě představíte a ačkoli to zřejmě není jednoduchý dotaz, jaký je váš cíl?

Kvalifikovala jsem se na stíhací závod a bodovací závod na dráze. Dílčím cílem je vylepšit čas na tři kilometry, ale vnitřně se budu více soustředit na bodovací závod, kde je situace daleko otevřenější.

Uvažovali jsme i nad požádáním o divokou kartu pro silniční závod, ale nakonec jsme se všichni shodli, že to termínově nebude nejlepší, takže budu startovat pouze na dráze.

Vyhýbáte se předpovědi, ale přesto…s jakým umístěním budete při návratu domů spokojena?

Každopádně reálným cílem je umístění do desátého místa. Konkurence je obrovská, špičkové kolegyně strašlivě vyrovnané. Maximální časy jsou v posledních letech stejné, ale stále více holek je dorovnává. Umístění se prostě nedá předpovídat, snažím se připravit co nejlépe a uvidíme.

Přece jenom. Vaše třetí olympiáda, ukořistila jste už snad všechny možné úspěchy kromě olympijské medaile. Tak letos to přijde?

Je pravda, že na hry jedu už potřetí. V Sydney 2000 to bylo vyloženě na zkušenou, nevěděli jsme, do čeho jdeme. V Athénách pak byla medaile už opravdu blízko. Hlavně v časovce, kde jsem byla pátá a rozhodovaly sekundy. Samozřejmě mít zlato, stříbro nebo bronz na krku by bylo super, ale je to fakt těžké. Všichni tam ze sebe vydají naprosto vše. Každopádně můžu slíbit, že já udělám vše proto, abych odvedla své maximum. To je prvořadé.

Autor: David Mach

1.6.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vandal v Moravském krasu umisťuje znaky s moravskou orlicí.
4

Místo českého lva moravská orlice. Moravan ničí na cedulích malý státní znak

Dopravní hřiště ve Vyškově. Ilustrační foto.

Děti na silnicích? V dopravních testech uspěla jen polovina žáků

Nohejbalisté Ivanovic se přiblížili k záchraně. Porazili oslabené Holubice

Ivanovice na Hané – Podle nepsaného pravidla derby nevyhrál favorit. V případě okresního ve druhé lize nohejbalu navíc uspěl potřebnější tým.

Chráněného bydlení se okolní obyvatelé bojí. Charita proto byt stále hledá

Vyškov – Z kraje dostali pověření, že mají rozšířit chráněné bydlení o další klienty. Část z nich se už měla stěhovat. Jenže vyškovská charita o byt přišla. Kvůli obavám ze soužití s postiženými.

Za borůvkami nemusíte do lesa, můžete je mít i na balkóně

Jejich plody jsou větší než jejich příbuzných odrůd z lesa, na keřích rostou v celých trsech, takže úroda je mnohem snazší a rychlejší, a jejich chuť si s těmi lesními v ničem nezadá. Řeč je o kanadských borůvkách, které si v pohodlí můžete vypěstovat na zahradě nebo i doma na balkoně a jejich sladké bobule budete mít na dosah ruky.

Vojáci ubránili zámek před Švédy. Při střelbě z kanónu si chránili uši kloboukem

Bučovice /VIDEO, REPORTÁŽ/ – V okolí zámku v Bučovicích se rozléhají mohutné výstřely. Na trávníku bezvládně leží několik padlých švédských vojáků, zahalených v oblacích dýmu. Jejich přeživší kolegové z posledních sil střílí na rakouské protivníky. O výhru ale bojují marně. Bojovou ukázkou si Bučovičtí na Městských slavnostech každoročně připomínají rok 1645, kdy ubránili zámek před útokem Švédů, kteří pustošili město.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies