VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Místo půdy a kurníku mají manželé skleník

Vážany nad Litavou - Pichlavé rostliny je doprovází téměř na každém kroku. Lépe řečeno na každém místě, kam se dostane alespoň paprsek světla. Kaktusy ho totiž mají rády. Miroslav a Oldřiška Kneslovi z Vážan nad Litavou se jejich pěstováním zabývají už přes padesát let. Mají jich tisíce a svou sbírku stále rozšiřují.

19.8.2012
SDÍLEJ:

Manželé Kneslovi z Vážan nad Litavou už padesát let pěstují kaktusy.Foto: DENÍK/ Martina Jarošová

Vše začalo čerstvě po jejich svatbě. Oldřiška Kneslová měla vždy ráda květiny, proto ji její manžel vzal do slavkovského zahradnictví, kde mimo jiné objevili i kvetoucí kaktusy. „Muž si je tam zálibně prohlížel, tak jsem mu řekla, ať si je koupí," vzpomíná s úsměvem na první společné kaktusy Kneslová. Od té doby začal Miroslav Knesl zahradnictví navštěvovat pravidelně a vždy si něco odnesl.

S pěstováním a rozmnožováním rostlin mu nejdřív radil zahradník, později si o nich koupil odbornou knihu. „Dnes jich je hodně, ale tehdy jich bylo jen pár a navíc v němčině," říká Knesl. Tou dobou pracoval jako řidič autobusu a kamkoli jel, přivezl si odtamtud další cizokrajné kusy. Okenní parapety na ně brzy přestaly stačit, proto si manželé postavili první skleník. „Začali jsme od malých skleníků, které jsme postupně rozšiřovali a stavěli nové. Měli jsme i tři pařeniště, ty jsme však před nějakou dobou zrušili, už toho bylo moc," vypočítává Knesl.

Manželé hledali místa, kam nadále zvyšující se množství rostlin umístit. „Střecha byla osvětlená sluncem, ale dvůr zůstával ve stínu. Půdu v zadní části domu jsme stejně moc nevyužívali, tak z ní za pomoci známých a rodiny vznikl skleník. Stejně dopadl i kurník, slepice si odvezl syn a my hned měli místo na další," usmívá se Kneslová.

Z venkovních skleníků musí kaktusy vždy na zimu odnést do těch vnitřních, kde bývá tou dobou přeplněno. „Vnitřní vytápíme plynem. Bohužel se nám to prodraží, ale tyto rostliny teplo potřebují," vysvětluje Knesl. I z těchto důvodů manželé žijící z důchodu někdy své kaktusy prodávají. Před nedávnem výjimečně dali pryč i jeden dvoumetrový, který se jim už do místnosti prostě nevešel.

Kneslovi jsou svým koníčkem známí. Nejenže k nim jezdí pro radu lidé z okolí, občas k nim zavítají i zahraniční autobusové zájezdy. „Navštívili nás ze sousedních států i Maďarska. Sami jsme byli členy brněnského Klubu kaktusářů a jezdili na různá sympózia a výstavy po celé České republice. V devadesátých letech jsme dokonce jeli na výstavu do Bulharska, kde jsme pro vysoký zájem nakonec nechali všechny vystavované kusy. Asi nejdál jsme se za kaktusy vydali do španělské botanické zahrady, byl to pro nás obrovský zážitek," vypráví muž s nadšením.

Podle Knesla je každý kaktus zajímavý a hezký něčím jiným. Kdyby si však manželé měli vybrat, zvolili by za svou favoritku grusonii echinocactus, která se tvarově podobá pichlavé dýni nebo melounu. „O staré velké kaktusy už ale není mezi kaktusáři takový zájem, teď se nejvíc shánějí po novinkách na trhu," tvrdí Knesl. Jemu samotnému udělá největší radost nákup nových semen. V Česku totiž moc k dostání nejsou.

Speciální péči tyto rostliny podle Kneslových nepotřebují. Výjimkou jsou jen vzácné druhy, které se hůře udržují. „Například pravokořenné se nám vyset nepodaří, musíme je pro rozmnožení naroubovat. Je to podobné jako u stromů," prozrazují manželé.

Jediná dcera se ke kaktusům taky přiklání, jejich synové k nim cestu nezískali. „Člověk to musí mít v sobě. Je nádherné, když zjara rozkvetou," říká s úsměvem Kneslová. Že za jejich pěstováním stojí notná dávka zkušeností, dokazují i upravené lékařské pinzety, které manželé na uchycení kaktusů používají. „Musíte vědět, jak je vzít. Pokud vás to baví, tak si s tou pichlavou krásou vždy poradíte," dodává žena.

MARTINA JAROŠOVÁ

Autor: Redakce

19.8.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Dvě středně těžká a dvě lehká zranění. Přes hodinu zavřená silnice I/50. To je výsledek pondělní nehody, která se stala před půl devátou večer na křižovatce mezi obcí Letonice a bučovickou místní částí Marefy.
AKTUALIZOVÁNO
5

Nehoda zablokovala I/50. Muže s podezřením na vnitřní krvácení odvezl vrtulník

Ilustrační foto.

Opilý muž vylil na podlahu autobusu pivo. I se ženou skončil na záchytce

Sběratel začínal s třemi budíky. Pak musel postavit budíkárnu

Kořenec – František Grufík z Kořence sbírá budíky. Nejstarší má z roku 1890. Jejich prohlídku si zájemci mohou domluvit v tamním muzeu. Sběratelovu chalupu lidé poznají podle vyvěšené vlajky, na které je budík.

Vyškovské fotbalisty po prohře v Uničově opět dostihly sestupové starosti

Uničov – Vyškovští fotbalisté prohráli na trávníku lídra soutěže a vrátily se jim sestupové starosti. Byť tato možnost je hodně teoretická.

AKTUALIZOVÁNO

První den Zemana na jižní Moravě: rezervace pro aktivisty i milost pro Kajínka

Brno, Ivančice /REPORTÁŽ/ - Prezident Miloš Zeman dorazil na třídenní návštěvu Jihomoravského kraje. Mistr bonmotů se předvedl hned první den. Výrokem o aktivistech v rezervacích i milostí pro Kajínka.

Nedostatek brigádníků? Na palubě i u lopaty

Blanensko, Vyškovsko – Přístupné jeskyně v Moravském krasu na Blanensku přilákají každý rok několik stovek tisíc turistů. Správa jeskyní patří v regionu k největším zaměstnavatelům brigádníků. Letos jich sháněla bezmála dvě stě třicet. Zatímco průvodce, pokladní a pracovníky informačního centra není problém sehnat, s kapitány lodiček pro plavbu v podzemí je to o poznání horší. „S lodičkami jezdí v Punkevních jeskyních devět stálých zaměstnanců. Ale protože máme celoroční provoz, potřebujeme na vykrytí víkendů a dovolených asi třicet brigádníků. V poslední době máme problém je vůbec sehnat," uvedl vedoucí Správy jeskyní Moravského krasu Jiří Hebelka.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies