Na Urbánku panoval mrazivý vítr a vřelá nálada

Jednu takovou bandu znám. Pravidelně si staví svou stanovou vesničku v údolí u Vřesovic. Dnes poznám druhou partu, která naopak při hledání noclehu směřuje své kroky nahoru – na kopec nad Slavkovem u Brna ke kapli svatého Urbana. Nositelem tradice zimního Nocování na Urbánku je slavkovské sdružení Austerlitz Adventure.

Základním časovým údajem je sobota ve čtyři odpoledne, kdy se mají u kaple scházet první účastníci. To teprve vysedám na slavkovském nádraží z vlaku a nabírám po zelené značce kurz Urbánek. Už na náměstí zamotávám obličej šálou a chlapům, kteří v tom mrazu chtějí přečkat celou noc rozhodně nezávidím.

Těsně pod vrcholem vidím na rozcestí přicházet skupinku lidí. „Sice je sraz až na Urbánku, pár se nás ale dohodlo, že se potkáme u komína a na vrch vyjdeme společně,“ vysvětluje Boris Vlach, jeden ze členů Austerlitz Adventure.

Na vrcholu už měl v tuto dobu plát táborový oheň, místo toho dříve dorazivší chlapíci jen postávají v závětří kapličky. Severovýchodní vítr je na kopci opravdu nepříjemně znát.

Koulovačka nebyla

Boris po krátkém přivítání zavádí celou skupinku do malé zmole za kaplí. Na severní straně jsou patrné opravdu poslední zbytky sněhu. „Hele sníh, bude koulovačka!“ ozývá se jeden spontánní nápad. K jeho uskutečnění však nedojde. Místo zábavy je teď potřeba především rozdělat oheň a natáhnout plachty, které ještě víc zamezí profukování větru. Podle Borisových slov si pak pod nimi na dnešní noc i ustelou.

„Tady měli vojáci za minulého režimu bunkr, ale teď armáda jeho vstup zabetonovala, aby tam lidi nelezli,“ ukazuje Boris na betonovou desku v zemi.

Na vrcholku se mezitím objevuje další do party. „Zdar blázni!“ „Tak on dojede na kole a zdar blázni," dostává se mu odpovědi. „Jenomže já tady na rozdíl od vás nespím,“ oponuje cyklista. „Proč, kolo si dáš pod hlavu,“ ozývá se z kotle. Humor a dobrá nálada bude o dnešní noci hrát důležitou roli.

Stejně jako dobré vybavení. „Péřová bunda a teplé spacák,“ komentuje svou výbavu Josef Svoboda. „Jsem tady každý rok, určitě už posedmé nebo poosmé. Ale už předtím jsem takto několikrát přespal, třeba v hájku u Němčan,“ dodává.

Mezitím se rozhořel oheň a všichni se snaží aspoň trochu nahřát zkřehlé ruce a nohy. I přes teplé boty a několikeré ponožky jde od zmrzlé země chlad. Na řadu tak přichází různé zlepšováky. Základem jsou izolační desky, na kterých účastníci kolem ohně postávají. Všechny však překonává Jarek se svými „žabkami“ proti mrazu, které si navléká pod boty. Nejenže izolují od zmrzlé země, ale navíc je díky jejich mobilitě může používat pořád, ne jen při postávání u ohně.

Ruská zima

Na jednom ze stromů si pro kontrolu pověsili teploměr. Kolem půl šesté ukazuje mínus 11,7 stupně Celsia. Podle některých je však tato hodnota chybná, protože teploměr je moc blízko u ohně. Byl jsem ujištěn, že tady přespávali i v mínus sedmnácti. A jak má dnes vlastně podle předpovědi místních meteorologů být? „Od devíti azuro,“ zní jednoznačná předpověď.

Krajinu zatím zahalila mrazivá noc. Na horizontu se objevuje další návštěvník, jehož příchod prozrazuje svítící čelovka. „Taky tady spíš?“ zní jasná otázka od ohně. „Pro mě byl survival jenom dojít nahoru,“ vystihuje příchozí anglickým termínem, který označuje přežití v drsných podmínkách, náročnost dnešní akce. „Už něco vaříte?“ vyzvídá obratem.

Ještě ne. Nad ohněm se objevuje kotlík, hrstka koření a … „Tady máte vodu, zatím teče, pak bude na lízání.“ Ale už teď se jí ale z láhve moc nechce a spíš než o nalévání lze hovořit o nasypávání ledové tříště.

Kromě kotlíku se nad ohněm objevují také první špekáčky nebo kousky slaniny. Jejich opékání však musí táborníci provádět na etapy. Po dvou třech soustech je špekáček na mrazu studený a je potřeba jej nad ohněm znovu ohřát.

Dobrá nálada tady však jasně vítězí nad všemi překážkami, které jen mrazivá noc může připravit. Ač se to zdá neskutečné, pro všechny je tato akce výbornou možností, jak se odreagovat od stresů všedních dní.