Kromě žonglování poikami zkouší i točení stuhou. Ta sice nebouchá, ale dá se do ní zase pěkně zamotat. „Netroufám si říct, jestli mi to s ní jde lépe. Teprve se učím, žonglovat zkouším poprvé. Rozhodně mě to ale baví. Až zase bude taková akce, tak určitě přijdu,“ je odhodlaná malá obyvatelka nedalekého Lulče.
Na Kejklích není jedinou začátečnicí. Zkušení lektoři se ale všem věnují v velkou dávkou trpělivosti. Například Tomáš Jajčík, kterému nikdo neřekne jinak než Lopata. „Člověk se musí nechat zaujmout, pak to jde samo. Žonglovat se může naučit každý. Deset patnáct procent jsou vrozené vlohy, zbytek je dřina. Samozřejmě ale vidíme, že je někdo pohybově nadaný nebo má rozvinutou jemnou motoriku. Pak je dobrý třeba právě na házení míčků,“ vysvětluje Lopata.
To nejjednodušší, s čím můžou lidé začít, je prý talíř na tyčce. Což potvrzuje i hlavní organizátorka Kejklí Jarmila Režná. „Byť se to nezdá, je to opravdu docela snadné. Zvládám to i já,“ směje se.
Jinak prý ale žonglovat příliš neumí. „Člověk musí mít čistou hlavu a hodně se tomu věnovat. Což se u mě trochu vylučuje. Já raději napeču buchty, postarám se o občerstvení a udělám vše okolo, ale to hlavní, žonglování, to už nechávám na těch mladších,“ dodává Režná.
Podle všeho dobře dělá. Lektoři jsou opravdu zkušení. „Znám základy žonglování prakticky se vším, co se dá vzít do ruky. Věnuji se mu už asi šestnáct let. Momentálně mě nejvíc zaujal roup dart. Jedná se o provaz na jehož konci je malá ostrá šipka nebo bronzová koule. V České republice je to relativně novinka, ale jinak se jedná o hodně starou věc. Využívali ji jako zbraň mniši v šaolinských klášterech,“ přibližuje mladý muž.
S dětmi kousky s podobnými nástroji samozřejmě nezkouší. Naopak, do jejich tréninku rád zapojuje divadelní prvky. „Na začátku jsme si vyzkoušeli hry na procvičení motoriky, aby se děti zahřály a protáhly. Například si představujeme, že se snažíme projít silným větrem. Je to jednoduchý úkol, ale každý se ho ujme po svém, sám si představí, jak je vítr silný. A tak se třeba plazí po zemi nebo hledá podpěry. A podobné je to i s žonglováním. To totiž není jen o tom, že bych se naučil něco vyhazovat a chytat. Je to spojené i s projevem, jak vše předám lidem. Důležitý je výraz, gesta, divadlo a akrobacie,“ je přesvědčený Lopata.
Správný výraz se snaží mít i třináctiletá Natálie Závadská z Chvalkovic na Hané. I ona už občas vystupuje před publikem. Dnes se ale snaží se především pořádně zdokonalit. „Žongluji s poikami, ještě toho ale moc neumím. Učím se to asi dva roky. Je to náročné, člověk se jimi mlátí do hlavy a všech dalších částí těla. Je to navíc hodně složité na pochopení. Když to poberete hlavou, pak už to rukama jde jednoduše,“ říká dívka.
Lehčí triky jako je Vlna a Motýlek nicméně zvládá. Do budoucna má pak jasný sen. „Chci se dotáhnout v poikách na dobrou úroveň. A pak se začnu učit s levistickem,“ věří Závadská.
Právě výroba levisticku, tedy kouzelnické levitační hůlky, je dnešních Kejklích bonusem.