Jen skutečný znalec a turistický nadšenec zavítá do Pustiměře navštívit torzo původní románské svatyně stojící ve svahu nad obcí. Řeč je o rotundě svatého Pantaleona z dvanáctého století.

Jak je patrné i z dnešních fragmentů severní stěny a vítězného oblouku, šlo o rotundu z řádkového zdiva, kruhového půdorysu s podkovovitou apsidou na východní straně.

Zmínku o těchto skutečnostech a o samotné stavbě nalezneme v mnoha knihách, ovšem už méně známé jsou záhadné informace o jejím podzemí. To totiž v dřívějších dobách sloužilo jako pohřebiště a obklopuje rotundu například na jejím severním konci.

Badatel Čeněk Staňa ve své zprávě o archeologickém výzkumu pustiměřského pohřebiště z druhé poloviny sedmdesátých let uvedl, že severně od rotundy vykopávky odkryly dokonce třiadvacet koster společně s pozůstatky dalších lidských kostí. „Nalezli jsme například sedm dětských, z toho dokonce dvě velice drobné a dvě větší kostry v dvojhrobě,“ uvedl Staňa.

Mladší hroby mají všechny znaky středověkého hřbitova. Jsou relativně mělké a řazené v několika vrstvách nad sebou. Později uložené pohřby narušují už starší hroby i kostry.

Zajímavé je, že v nich mají nebožtíci překřížené paže na prsou. „Dá se uvažovat o tom, že to mělo význam třeba v souvislosti s křesťanstvím. Tam se totiž nebožtíci pohřbívali s rukama na prsou. Například do hrobů ze starší doby bronzové se pohřbívalo na levém nebo pravém boku a ve skrčené poloze. Ovšem dodnes nevíme proč. Třeba chtěli šetřit místem. Teprve později se začalo pohřbívat v natažené poloze a nebožtíci měli paže podél těla,“ objasnila archeoložka z Muzea Vyškovska Klára Rybářová.

Kromě zděné hrobky uprostřed rotundy, v níž byl podle písemných zpráv pohřben v polovině čtrnáctého století zakladatel pustiměřského kláštera olomoucký biskup Jan Volek, ležela podle Stani v jeho blízkosti kostra muže, při které byla umístěná ramenní kost jiné osoby.

Pohřebiště také ukrývalo na jiném konci rotundy další kostru dítěte a jak archeologové zjistili, mohlo mít deset let. Vedle tohoto hrobu ležela útlá kostra starší ženy. „Na rukou měla smotaný růženec sestavěný ze skleněných korálků. Druhově uložené kosti vedou k zamyšlení o možnostech, že již před stavbou kamenné svatyně zde bylo pohřebiště,“ objasnil v závěru výzkumu Staňa.

Výzkumníci dokonce otevřeli dnes už zničené hrobky, uvnitř rotundy a asi padesát centimetrů nad osazením základů byly nalezeny hrobové jámy. „Ty však zejména v západní části nebylo možné rozeznat. Na západní straně rotundy přiléhá ke stavbě čtyřhranná stavba, kterou je známá věž. V rohu, jenž byl vytvořen stěnami rotundy a právě zmíněnou věží, jsme též našli lidské kosti,“ informoval Staňa.

Na některých z nich byly dokonce zřejmé spáleniny. „Bohužel toto neumím zdůvodnit. Ale rozhodně ve dvanáctém století ještě pomocí ohně lidé pohřbívaní nebyli,“ uvedl výzkumný pracovník archeologického ústavu České akademie věd v Brně Jiří Doležel. Můžeme tak jenom spekulovat nad tím, jestli to třeba nemohlo mít souvislost s upalováním čarodějnic.

Podle písemných zpráv z těchto míst pocházejí stovky let staré, velké náhrobní kameny, překrývající též lidské kosti. „Jde o kameny, které jsou opravdu stovky let staré. Pod tyto velké kameny, které vážily až několik stovek kilogramů, byli pohřbíváni lidé, kteří byli něčím v té době významní. Tento plochý kámen měl upozornit na to, aby hrob nebyl porušený třeba dalším hrobem,“ objasnil Doležel.

Lidé v dvanáctém století měli také strach z mrtvých. „To znamená strach z nebožtíka. Věřili tomu, že když hrob zatíží kamenem, tak zemřelý bude mít těžší vracet se na tento svět,“ informoval Doležel.

Výběr některých tehdejších nálezů si návštěvníci mohou prohlédnout v Muzeu Vyškovska. „Ovšem převážná většina antropologického materiálu je doposud v našem šetření, jako studijní materiál,“ upřesnil Doležel.

Stavba celé uvedené rotundy je svého druhu vůbec v Čechách a na Moravě největší. Dle odhadů se do kruhovité stavby, dnes částečně dochované asi do poloviny svojí původní výšky s jednou apsidou, hranolovou věží v protilehlé straně na východě, kde byl vstup, a panskou tribunou pro významnější věřící, mohlo vejít víc než dvě stě lidí.

S farním kostelem právě v Pustiměři se spojuje i pověst, kterou zmínil ve své knize Je to pravda pravdoucí Pavel Klvač s Radkem Mikulkou. Povídka hovoří o tom, že v sedmnáctém století by velký nedostatek kněží a proto mnohé vsi, i když měly svůj kostel a i faru, bývaly přifařeny do větších obcí, někdy vzdáleným pěkných pár hodin cesty.

Také Studnice prý tehdy patřily k farnímu kostelu v Pustiměři. Jednou by pozván pustiměřský kněz, aby zaopatřil nemocného ve Studnicích. Jel na koni, ovšem v lese se polekal jelena, který mu přeběhl přes cestu. Kůň se vzepřel a kněze shodil. V okamžiku se prý objevil anděl, uchytil z rukou padajícího kněze kalich a ochránil ho tak od zneuctění při pádu na zem. Kněz ale bohužel spadl tak nešťastně, že byl namístě mrtev.

Rotunda svatého Pantaleona se nachází v těsné blízkosti další kulturních památek, jako je kaple svaté Anny, Getsemanská zahrady a farní kostel svatého Benedikta. „Všechny tyto kulturní památky jsou ve vlastnictví církve. V současnosti potřebuje rotunda nutné opravy spočívající v konzervaci zdivem a odvodnění. Vzhledem k tomu, že je součástí kulturního dědictví a kulturního povědomí našich obyvatel, bude obec úzce spolupracovat s vlastníkem na její opravě a zachování,“ objasnil pustiměřský starosta Miloš Nevřala.

ANETA DĚDIČOVÁ