Do recesistické akce s několika soutěžemi se letos přihlásilo sedm plavidel, která na místním rybníku svedou souboj nejen na čas. „Loni jich bylo pět, teď jsme očekávali osm. Ale i sedmička je slušné číslo na to, že jsme vesnicí s asi osmi sty obyvateli. Hodnotit budeme nejenom rychlost, ale i styl jízdy, plavidlo a kostým," přibližuje členka poroty Sylva Gottwaldová.

Asi dva tisíce lahví

Kdo čeká, že soutěžící se budou plavit v neckách, jak napovídá název akce, je na omylu. Fantazii se v Hruškách meze nekladou, takže podél břehu jsou přistavená plavidla různých tvarů, vyrobená z rozmanitých materiálů. K hlasování o to nejlepší se můžou připojit i diváci. Já mám favority hned dva. Kolo nadnášené pomocí barelů a vor z plastových lahví. „Poprvé jsme závodili loni, takže jsme udělali základ, a pro letošní rok jsme ho zvětšili. Je sestavené zhruba z dvou tisíců pet lahví. Udělat ho nám zabralo asi týden," svěřuje se Luboš Blatný.

Špatně nevypadá ani indiánský vor skupinky, která si říká Nezamysličtí mažoreti, nebo honosná loď upírů. „Ti jsou nejlepší, mají pěkné kostýmy a stylovou loď. Hlasovala jsem pro ně. Na akci jsem poprvé, dozvěděla jsem se o ní od známých. Líbí se mi tady," chválí třeba Martina Polášková ze Šaratic.

A právě indiáni z Nezamyslic se stávají absolutními vítězi závodu. „Je vidět, že jsou u nás spravedliví lidé, kteří nenadržují místním za každou cenu," poukazuje s úsměvem organizátorka Silvie Pernicová Trnková.

První soutěž byla určitě poutavá, ty o dost zábavnější ale teprve přijdou. Schyluje se k oblíbené jízdě dvojic přes lávku. V hlavní roli se kromě závodníků objevuje trakař. „Pevnost lávky jsme otestovali, teď ji vyzkoušel i hrušecký starosta. Je v pořádku, že? Však jsem ji stavěl já," směje se z pódia umístěného uprostřed rybníka náčelník Šedý vlas Darek Pernica.

Za normálních okolností by projevy obdivu měli vyvolat ti, co nádrž přejdou bez jediného klopýtnutí. V případě Neckyády je to samozřejmě naopak. Čím větší záchvěv lávky, tím víc publikum radostně burácí. Pád do vody pak automaticky vyvolává salvy smíchu.

Letošní novinkou je přechod přes lávku s lidským trakařem. Taky soutěž dvojic, jeden dělá trakař, druhý ho veze. Někteří nejenže končí ve vodě, aby potěšili ostatní, někdy to vypadá, že toho, kdo dělá trakař, do ní spoluhráč hodil záměrně. O to větší je však legrace.

Následuje další soutěž, a pak už na řadu přichází nejočekávanější část programu. Hledání pokladu. „Martin Zehnal, který je mimo jiné výrobcem cyklokuriozit a je i zapsaný v knize rekordů, v noci, kdy už se všichni dopotáceli domů z hospody, a v ulicích nebylo živé duše, umístil na dno několik beček piva a další alkoholické poklady, které si teď každý může vylovit. Nikdo jiný kromě něj neví, kde přesně jsou. Ale ještě se nestalo, že by na dně něco zůstalo," oznamuje náčelník a záhy dává povel ke startu. První soudek má brzy svého majitele, další na sebe nenechají dlouho čekat.

Ačkoliv to vypadá, že jde hlavně o akci pro dospělé nebo větší děti, pravdou je opak. I pro nejmenší se najde zábava. Jednou jsou už zmíněné cyklokuriozity, které s sebou Zehnal přivezl.

Ve vodě v kouli

Obrovským lákadlem je pro ně i aquazorbing. „Ten tady máme už druhým rokem. Malé děti na takových akcích těžko zabavíte a volně běhat nebo dovádět v rybníku je taky nelze nechat. Aquazorbing je, myslím, dobrá varianta," odhaduje Pernicová. A má pravdu. Dospělí tráví většinu času na břehu rybníka a sledují závody, děti stojí v řadě a čekají, až na ně přijde řada a nechají se zavřít do velké průhledné koule.

Spokojenost tedy, zdá se, vládla napříč všemi generacemi. I mezi pořadateli. „Počasí vyšlo, i lidí přišlo hodně. Dík za to patří všem, kteří se podíleli na organizaci. Příští rok budeme pokračovat, ale téma určitě zase vymyslíme na poslední chvíli," zakončuje Pernicová.