Inspiraci našel v antikvariátech, kde nejčastěji také pohledy shání. „Soukromníci i firmy nabízí pohlednice i na internetu, některé antikvariáty se pak na ně vyloženě specializují," podotýká sběratel.

Některé kusy do sbírky vyzvedával osobně v Praze nebo Ostravě. Z největší dálky k němu pohled putoval z Berlína. „Měl jsem z něj druhé Vánoce. Je to pohled z roku 1940, který psal německý voják a posílal ho polní poštou, nikdy předtím jsem tuhle pohlednici neviděl," neskrývá nadšení Miklošek. Zároveň oceňuje systematičnost německého archivu s pohlednicemi.

Úsilí i peníze

Sbírání podle něj není levná záležitost, může se pohybovat i v řádu několika tisíc korun za kus. Nejdražší trofej vyšla sběratele přibližně na čtrnáct set, ostatní z Ivanovic se většinou pohybují kolem tisícovky. „To, že nejsou Ivanovice tak v kurzu, je výhoda pro mě, neutratím za ně tolik," hodnotí s úsměvem sběratel.

Pohledy s Prahou nebo Brnem se totiž pohybují i kolem čtyř tisíc korun. „Občas se divím, že si za ně prodávající řeknou tolik peněz," přiznává muž.

Na cenu má vliv i stáří. „Například litografie jsou pohledy vytištěné z předlohy, kterou nejdřív vyryli do břidlice, z ní je možné otisknout jen omezený počet kusů," vysvětluje Miklošek. Další specialitou jsou například kabinetky, fotografie focené dřív a v ateliérech nalepené na několik milimetrů silném kartonu. „Na zadní straně bývá znak nebo logo ateliéru, kde fotografie i vznikla, a ozdobné ornamenty nebo reliéfy," nastiňuje Miklošek.

I o zmíněné kabinetní fotografie by chtěl knihu rozšířit, stejně jako o zajímavé fotografické záběry starých Ivanovic. Na jedné z kabinetek, která by se v publikaci měla objevit, je například socha svatého Floriána z ivanovického náměstí, právě na ni měli údajně výhled z domu zámožní sedláci, kteří si fotografii nechali pořídit.

Jinak by se autor knihy chtěl držet zaběhnuté podoby obdobné literatury. „Na začátku bývá úvodní text, proč kniha vyšla, někdy autor na úvod mluví o historii města a svému vztahu k němu, zbytek knihy zabírají pohlednice s vysvětlivkami," přibližuje muž.

Objevit by se měla do dvou let, její vznik záleží ale také na sesbírání dalšího materiálu. „Nerad bych knihu vydával, když by se ke mně dostal čtrnáct dní nato materiál, který jsem v ní chtěl použít. Zároveň ovšem nemůžu vydání přehnaně oddalovat," spekuluje.

O svou sbírku se chtěl podělit s veřejností už dřív, proto už loni v listopadu uspořádal výstavu. „Nechtěl jsem si nechat pohledy pro sebe, když jsem do nich investoval tolik peněz a úsilí. Byla by škoda, kdyby je nikdo neviděl," vysvětluje prostě. Do prostoru se vešlo přibližně padesát zvětšenin předních i zadních stran pohlednic. „Na dobře zpracovaných pohlednicích by pamětník mohl klidně podle podoby poznat na fotografii Frantu nebo Lojzu," žertuje sběratel. Od té doby nashromáždil další kusy, ze kterých plánuje uspořádat druhou výstavu. První měla ve městě podle jeho slov kladnou odezvu.

Ve volném čase se věnuje fotografování, nejčastěji na klasické filmy. I když výhody má podle něj i fotoaparát digitální. Na mušku objektivu si bere hory a přírodu, třeba i detaily ledu. „Vznikají z toho úžasné věci, když voda zamrzá," obhajuje další koníček Miklošek. U výstav fotografií s jinou než ivanovickou tematikou si ovšem už takovým zájmem veřejnosti jistý není.

TEREZA NOVOTNÁ