Speciální lehká sádra? Stovky korun navíc

Vzhledem k rozsahu poskytované péče ve vyškovské nemocnici a seznamu nadstandardních úkonů však moc dlouhý není. „Nás se v podstatě týkají jen položky za lepší sádru. Nemáme totiž takové odbornosti, aby těch položek bylo víc,“ podotkla ředitelka vyškovské nemocnice Věra Seidlová.

Spravedlivé ceny

Ani tak ovšem vytvoření seznamu nebylo lehké. „Při tvorbě ceníku jsme museli zohlednit víc aspektů, aby byly požadované ceny pokud možno spravedlivé a odpovídaly spotřebovanému materiálu,“ uvedl ekonomický náměstek vyškovské nemocnice Radek Klimeš, který má přípravu ceníku na starosti.

Různou cenu tak za sádru zaplatí třeba malé děti a dospělí lidé. „Je to kvůli tomu, že i když jsou balení různých šířek, délka je vždy stejná. Podle toho, na kterou část těla je sádra určená,“ vysvětlil Klimeš.

Rozhodují také fyzické dispozice pacienta. „Na malé dítě spotřebujeme třeba jen jeden balíček, kdežto na urostlého muže klidně i tři sady. Proto nemá význam udělat jednoduchý průměr a podle toho určit cenu za nadstandardní vylehčenou sádru,“ podotkl Klimeš.

Tento postup musela nemocnice zvolit kvůli způsobu, jakým pojišťovny proplácejí zdravotní péči. „Zdravotní pojišťovny nám platí za provedený úkon. Pokud je u něj třeba specifikováno použití krátké sádry, proplatí nám pětasedmdesát korun bez ohledu na to, kolik sad spotřebujeme. Právě proto uvažujeme o rozdělení do kategorií,“ dodal náměstek. Nespotřebovaný materiál navíc nemocnice už nesmí použít pro ošetření dalšího pacienta.

Za polymerový obvaz, který je mnohem lehčí než klasická sádra, si tak pacienti připlatí od dvě stě padesáti do sedmi set korun. „Příplatek za obvaz na předloktí jsme stanovili na dvě stě padesát korun, za celou ruku nebo bércový obvaz nohy zaplatí kolem pětistovky a za lehčenou sádru na celou nohu zhruba sedm set korun. Ceny odpovídají plus minus ostatním nemocnicím v kraji. Rozdíl záleží především na dodavatelích a jejich cenách pro konkrétní nemocniční lékárny,“ poukázal Klimeš.

Nejde tedy o úhradu plné ceny, ale jen doplatek nad základní péči, kterou hradí zdravotní pojišťovna. „Možnost nadstandardů je jen v těch případech, kdy může lékařzvolit víc metod, které vedou ke stejnému výsledku. Netýká se to tedy případů, ve kterých existuje jen jedna metoda. Nemocnice navíc nemá povinnost ceník nadstandardů vytvářet, měla by to však pro ně být určitá konkurenční výhoda,“ podotkl mluvčí ministerstva zdravotnictví Vlastimil Sršeň.

Časem rozšíření

Seznam nadstandardních výkonů bude podle mluvčího dynamickým dokumentem. „Zatím se týká hlavně materiálových věci, ale chceme jej každoročně rozšiřovat. V úvodní fázi by se na něj měli především nemocnice a pacienti zvyknout. Některé položky budou naopak časem ubývat, jak se z nadstandardů bude stávat běžná zdravotní péček,“ dodal Sršeň.

Jeden seznam nadstandardních výkonů přitom už nemocnice mají několik let. „Jde o seznam výkonů, které neplatí pojišťovny kvůli tomu, že nejsou pro zdraví nutné. Třeba použití ultrazvuku v případě, kdy to není nezbytné. Pokud o něj však pacient projeví zájem, lékař podle bodů zjistí cenu a sdělí ji pacientovi. Pak sem patří samozřejmě příplatky za lepší pokoj nebo televizi,“ řekla Seidlová.