VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V Rousínově nás mohou čekat každým rokem

Rousínov /ROZHOVOR/ – Třicet let hledala Irina Něpomnjaščaja-Ziněvičová místo, kde za druhé světové války padl její dědeček. Nakonec ji cesta dovedla do Rousínova.

30.4.2010 1
SDÍLEJ:

Třicet let hledala Irina Něpomnjaščaja-Ziněvičová místo, kde za druhé světové války padl její dědeček.Foto: DENÍK/Petra Daňková

Tam mu na památku nechala vybudovat pamětní desku a podařilo se jí najít i jména neznámých vojínů. Velmi jí při hledání pomohl také rousínovský kronikář Karel Lochman. Spolu s vedením města památník slavnostně odhalila.

Jak to všechno začalo?
Dědeček se podílel na osvobození Rousínova, při kterém bohužel zahynul. Když někdo padl ve válce, rodina dostala oznámení o úmrtí. V něm se uvádělo, o koho se jedná, odkud pochází, kde padl a kde je pochován. V dopise z války ale moje babička a maminka nemohly najít místo, kde dědeček padl. Bylo tam napsáno Rouslov. Proto začaly po tomto městě pátrat.

Co byste řekla o svém dědečkovi?
Dědeček Pavel Afanasjevič Ziněvič padl v bojích za Čekoslovensko 27. dubna 1945. Pocházel z Kyjevské oblasti, stejně jako babička. V jejich rodině bylo osm dětí. Bohužel, čtyři z nich zahynuly během období hladu a války, a starší syn Nikolaj odešel na frontu společně s otcem. Dědečkovi zbýval týden, aby se dožil velkého vítězství, a jeho syn Nikolaj se vrátil z války jako invalida.

Kde všude vaši předkové hledali?
Dívali se opravdu do různých materiálů a map. Obrátili se i na Červený kříž, aby jim podal přesnější údaje, ale tam zjistili, že takový člověk neexistuje.

Jak je to možné?
Bylo to překvapující, ale přesto se babička nevzdala.

Kdy jste s pátráním začala vy?
Když jsem končila školu v roce 1980, babička mi ukázala list, který potvrzoval dědečkovu smrt i s neexistujícím městem, kde skonal. Hledala jsem na internetu, v databázi Ministerstva obrany Ruska, studovala válečné paměti, na mapě memoárů sledovala postup dvě stě třicátého pluku, jehož členem dědeček byl, sledovala cestu od Vídně na Moravu a tam narazila na Rousínov.

Jaký jste měla pocit, když jste Rousínov našla?
Měli jsme všichni velkou radost. Hlavně maminka se chtěla podívat na místo, kde zemřel její otec. Podle pravoslavného vyznání má toto místo totiž velký význam. Bohužel v osmdesátých letech podle sovětských zákonů povolovali státníci výjezd za hranice pouze potomkům v první linii. Tedy manželce a dětem. Vnoučata do tohoto výběru už nepatřila. Maminka byla velmi nemocná a cestu bez doprovodu by nezvládla. Podle zákonů jsem s ní ale nemohla do Rousínova odjet.

Jak jste situaci řešila dál?
Po nějaké době jsem si v osmdesátých letech koupila turistický zájezd a speciálně si vybrala takové místo, aby bylo co nejblíže Rousínovu. Přímo na místo jsem se ale nedostala. Měla jsem ovšem radost, že jsem tomu místu nablízku.

Kdy jste tedy do Rousínova přijela poprvé?
Bylo to až minulý rok. S rodinou jsme přijeli do Rousínova, přišli k pomníku a zjistili, že jeho jméno tam není.

Musel to pro vás být šok. Myslela jste, že jste na špatném místě?
Ne, věřila jsem, že jsme v Rousínově správně. Samozřejmě jsme z toho byli v šoku, ale začali jsme s pátráním znovu. To samozřejmě trvalo zase nějakou dobu. Měli jsme ale velké štěstí. Ministerstvo obrany Ruska spustilo webové stránky. Na nich je asi deset milionů zápisů a o všech, kteří zemřeli ve druhé světové válce. Mezi jmény jsme našli i dědečka. Bylo zde napsáno, že skutečně padl v Rousínově. Tím jsme získali jistotu.

Takže cílů bylo nakonec víc…
Naším životním cílem bylo, aby v Rousínově bylo jeho jméno na památníku zvěčněno. Proto jsme na vlastní náklady nechali udělat mramorovou desku. K dědečkovi jsme připsali ještě sedm dosud neznámých vojínů, kteří s ním byli ve skupině, a jejich jména na pomníku nebyla. Práce na pomníku začaly koncem února a během dvou měsíců se nám vše podařilo dokončit.

Přijela jste jen s manželem a synem. Kde je tedy vaše maminka, která chtěla vidět hrob svého otce?
Maminka na poslední chvíli onemocněla. Už měla vyřízené i vízum, ale její zdravotní stav cestování nedovolil. Na podzim, nejspíš v listopadu bychom chtěli přijet znovu, pokud to její zdravotní stav dovolí. Od této chvíle se město Rousínov stalo mým druhým rodným městem.

Přijedete dědečka ještě navštívit?
Samozřejmě. V Rousínově nás mohou čekat každý rok. U nás mají mrtví svátek devátý den po Velikonocích. Naší povinností je nejméně jednou za rok každého zemřelého navštívit.

Tím tedy vaše hledání skončilo a vracíte se na Ukrajinu.
Domů se vracím, ale hledat budu dále. Můj dědeček má v České republice osm pravnuků. Chci, aby měli všichni možnost dostavit se na místo jeho posledního odpočinku. Když jsou informace získány a památka je zajištěna, nelze ji vynechat ze života.

Autor: Petra Daňková

30.4.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Prvek uprostřed nádvoří váží třicet tun. Historikové umění označují bučovický zámek za renesanční perlu Moravy a jeho fontánu za jeden z nejhezčích vodních prvků Evropy.

Tři roky po rekonstrukci netryská. Příčinu zasolení fontány odhalí až testy

Škoda Rapid 136 MTX Cabrio.
AUTOMIX.CZ
49

GALERIE: Skvosty Metalexu. Tato česká firma stavěla skvělá auta, i za socialismu

Výročí povodní. Podělte se s námi o vzpomínky!

Jižní Morava – V roce 1997 i pět let nato zasáhly jižní Moravu ničivé povodně. Stoletá voda na mnoha místech v kraji napáchala stamilionové škody a zabíjela. Podělte se s námi o své vzpomínky. Redakce jihomoravských Deníků Rovnost hledá fotografie a svědectví z letních povodní v letech 1997 a 2002.

Účet za tropický červen? Osm set kolapsů, jeden skončil dokonce smrtí

Jižní Morava - Zdravotní potíže, požáry i nedostatek vody způsobilo na jižní Moravě tropické počasí. Horka však mají v pátek skončit.

Přespí mezi ještěry. Děti prožijí noc v dinoparku, ty s vyznamenáním zdarma

Vyškov – Nevšední zážitek, nebo raději stovku do pokladničky? Pokud rodiče jako dárek za vysvědčení pro své dítě volí první variantu a hledají vhodnou akci, jednu má aktuálně v nabídce vyškovský zoopark. Komu nechybí odvaha, může přespat mezi druhohorními ještěry. Vedení zoo v pátek pořádá Noc v dinoparku.

Lék na bolavá záda? Dynamicky se rozvíjející paddleboarding

Jižní Morava /LÉTO S POHYBEM/ – Vyznavači jízdy na koni tvrdí, že nejhezčí pohled na svět je z koňského sedla. O alternativu na vodě se hlásí paddleboarding – dynamicky se rozvíjející sport, při kterém lidé ve stoje pádlují na dlouhém prkně. „Člověk má úplně jiný výhled na svět," zmínil Michal Budík z brněnské firmy Kiboko, která se zabývá designem a půjčováním paddleboardů.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies