Jakmile Caesar překročil italskou řeku Rubikon, nemohl již před bitvou couvnout. Od té doby se sousloví překročit Rubikon užívá pro situace, kdy se člověk nějak rozhodne, a už to nemůže vzít zpátky. Odtud si vzali inspiraci také organizátoři celorepublikové soutěže Rubikon, která má děti naučit správně se rozhodovat a zároveň je varovat před sázením.

„Cílem soutěže je, aby si děti vyzkoušely, jak je potřeba se rozhodovat a jaké to může mít následky. Dalším smyslem je, aby si žáci uvědomili, že sázením si peníze nevydělají,“ vysvětluje mi učitelka ze základní školy v Pustiměři Jana Pažická.

Tam se v úterý konalo školní kolo této soutěže. Organizátoři mě pozvali, abych mezi rozhodčími zastupovala média. Komise má docela pestré složení, od starosty Pustiměře přes ředitele tamní základní školy a podnikatelku až po policistu.

Rychlé rozhodování

Jako členům komise nám nejdříve vysvětlují pravidla. „Děti mají do tří minut složit co nejvíce staveb z kostek. Požadované tvary budov jsou na obrázku. Soutěžící musí nejprve dokončit jednu, a až potom si mohou zvolit, do které další se pustí. Tím se mimo jiné učí se správně rozhodovat, co si vybrat,“ vysvětluje nám pravidla jedné z her oblastní koordinátorka soutěže. Členové komise vypadají zaujatě a pozorně naslouchají, občas se na něco zeptají.

V pustiměřské sokolovně poté začíná samotná soutěž, kterou doprovází vtipný moderátor Pavel Holub. „Jsi raději tady, nebo ve škole?“ ptá se jedné z divaček. „Jsem raději tady. Protože se nemusím učit,“ zní dívčina odpověď.

Her se účastní šest pětičlenných družstev. V prvním kole je test, soutěžící mají za úkol vybrat správnou odpověď ze čtyř možností. „Od kolika let je povoleno hraní na výherních automatech?“ zní třeba jedna z otázek.

Soutěžící jsou příliš chytří, anebo test příliš lehký. Děti totiž odpovídají na třináct otázek a jen jednou se za celou hru stalo, že jedna skupina odpověděla špatně. Moje role jako porotkyně tak není vůbec obtížná.

Jednoduchosti testu si všímají i samotné děti. „Je trošku zvláštní, že všichni vědí všechny odpovědi,“ podivuje se třeba Michal Sedláček. Ten soutěží v černé skupině. „Uděláme všechno pro to, abychom vyhráli,“ prohlašuje následně.

K sázení mají přitom děti odmítavý postoj. „Já nesázím, ani kdybych se soutěže nezúčastnila,“ svěřuje se třeba Barbora Voříšková.

Podobný postoj má i Michal. „Soutěž mě určitě motivuje k tomu, abych nesázel. Ale nechci to dělat ani tak, protože vím, co je to za hrůzu,“ souhlasí se spolužačkou Michal.

Následuje další kolo, ve kterém soutěžící mají za úkol během tří minut postavit co nejvíce staveb z kostek. Skupinky se snaží, ruce jim jen létají, občas vzduchem létají i kostky. Některé stavby jsou totiž značně náročné na rovnováhu, a sama nevím, zda bych uspěla. Jakmile je hotova jedna budova, skupinka ji zboří a pouští se do další.

V přestávce tanec a flétnové trio

Po dvou kolech následuje kulturní vystoupení. Nejprve sálem víří Ivona Skoupá a Tomáš Sedláček, kteří předvádějí ukázky walzu, tanga, valčíku. Následuje vystoupení flétnového tria.

Soutěž pokračuje ještě dalšími třemi koly. Celkovými vítězi se na konci stává žlutá skupina ve složení Nikol Trávníčková, Elena Klevetová, Karin Václavíková, Daniel Martínez a Jan Zlámal.

„Nejlepší družstvo postupuje do oblastního kola. Následuje krajské kolo a soutěž vrcholí státním kolem,“ vysvětluje mi Pažická.

PŘEČTĚTE SI: Radnice podporují sportovce, divadelníky i hasiče

Ve vyšším kole na soutěžící čeká docela záludná výzva. „Děti dostanou mp3 přehravač. Místo něj mohou získat notebook, ale musí jim padnout šestky na třech kostkách zároveň. Oni vědí, že šance je malá, ale viděli jsme záznamy z loňských kol, a někteří to opravdu vyzkoušeli. A byli smutní, když neuspěli a museli mp3 přehravač vracet,“ doplňuje Pažická.