Proč na kraslice nepatří modrá barva a z jakého důvodu se na Zelený čtvrtek chodilo s řehtačkami? To už dnes ví jen málokdo. Velikonoční zvyky se ale na Vyškovsko začínají pomalu vracet, a to především na vesnicích.

Důkazem toho může být například i obnovení tradice ostatků v Holubicích. „Už před několika lety za mnou přišli mladí lidé z vesnice, jestli bych ji popsal, jak vlastně ostatky kdysi vypadaly. A nakonec jsme se k nim vrátili. Stejná situace je v poslední době i s velikonočními svátky. Vůbec se mi zdá, že se teď tradiční zvyky hodně obnovují. Asi je to tím, že televizní kultura už lidi unavuje a chtějí se bavit sami," uvedl holubický kronikář Bohumil Robeš.

Zvony odletí dnes

Na Velikonoce tak bude v Holubicích slyšet například chřestění řehtaček. „Například když dnes, tedy na Zelený čtvrtek, takzvaně odletí zvony do Říma, jejich funkci tady zastanou klepači. Se svými řehtačkami chodí po vesnici vždy v šest ráno, v poledne a v sedm hodin večer, aby lidem připomněli klekání," vysvětlil původ tradice Robeš.

O velikonočním pondělí pak chodí chlapci s tradičními pomlázkami. „Těm se u nás říká karabáče. Za mého mládí v úterý chodívala naopak děvčata. Tahle tradice bývala živá ještě za první republiky a za druhé světové války. Dnes se tady spíš některé z děvčat objeví spolu s chlapci v pondělí, ale to už tradice není," řekl kronikář.

Pomlázka zůstává jednou z mála věcí, která se dodržuje i ve městech. „Vždycky se těším hlavně na pondělí, kdy s kamarády obejdeme spolužačky a pěkné holky ze školy, kterým symbolicky naplácáme pomlázkou. Je to příjemné zpestření a pěkná tradice," myslí si například Tomáš Koucký z Vyškova.

Například kůzlečí maso ale dnes na velikonočním stole najdou lidé jen těžko. Dřív to přitom bylo běžné. „Na Velikonoce jsme se vždycky těšili, protože s sebou přinášely jaro. Pro kůzlátka ovšem znamenaly konec pobíhání v chlévě. Během zimy a vlastně ani jindy v roce se už pak kůzlečí maso na stole neobjevilo," zavzpomínala na dětská léta a tehdejší zvyklosti vedoucí vyškovského dětského folklorního souboru Klebetníček Marie Pachtová.

Dříve se podle ní také striktněji dodržoval předvelikonoční půst, který vyvrcholil Velkým pátkem. „V tomto období se každou středu a pátek pekly takzvané jidáše. Měly tvar buď spirálky, uzlu nebo pletence a řadily se mezi postní jídlo, protože nikdy nebyly přesycené tukem nebo nadívané. Posypané mákem nebo kmínem a se svou typickou tvrdou kůrkou se výborně hodily například k polévce," vysvětlila Pachtová.

Takzvaný Svatý týden začal svěcením kočiček na Květnou neděli týden před Velikonocemi. „Každý den pak měl své zvláštnosti. Například na Zelený čtvrtek jsme vždycky jedli mladé kopřivy upravené jako špenát, který ještě tak brzy po zimě nerostl. Nikdy ale nezapomenu na Velký pátek, kdy se vždycky po celé krajině rozhostilo zvláštní ticho. Nikdo totiž z úcty k umučení Krista nic nedělal, a to ani na poli, ani doma. Dnes už se takové ticho nezažije, ale já to mám v mysli dodnes," vzpomněla pamětnice.

Barvila se vejce

O víkendu se pak barvila vajíčka. „Dřív se k nám dovážela takzvaná březulka, což byla barva, která se získávala z cizokrajných barevných dřev. V podobě pilin se používala také na barvení kůží. V horké vodě vejce potáhla červenofialovou barvou," připomněla dnes už téměř zapomenutý způsob barvení Pachtová.

Vajíčka byla v té době dost vzácná, protože slepice po zimě ještě moc nenesly. „Využili jsme ale všeho, a tak se například skořápky po velikonocích nasypaly ke stromům, aby dobře rodily. Dodnes mám radost, když na Velikonoční pondělí přijdou koledníci, a sama se snažím tradice předávat dál. Už zítra, tedy na Velký pátek, budeme v Turistické informačním centru na náměstí předvádět zdobení hanáckých kraslic," dodala Pachtová.