Jak volí lidé v dědině, kde nelze nic změnit, protože do sedmičlenného zastupitelstva kandidují za jedinou stranu úplně stejní lidé jako před čtyřmi lety?

Abych to zjistil, musím se vypravit do Dobročkovic. Právě v této malé vesničce na Bučovicku s necelou dvoustovkou obyvatel tahle absurdní situace vznikla. Kromě dosavadních zastupitelů se nikomu do obecní politiky nechtělo.

Vstupuji do útulné volební místnosti kontrastující s rozkopanou chodbou obecního úřadu. Kromě příjemného tepla mě okamžitě pohlcují nedůvěřivé pohledy. Tenhle ptáček sem určitě nepatří, říkají si tři komisaři. Vždyť nemám v ruce ani občanku, ani obálku s volebním lístkem. A v dědince, kde končí silnice, mě nikdo nikdy neviděl.

Po představení ale ledy brzy roztají a volební komisař Ladislav Bouda ihned rozptyluje mou utkvělou představu, že k urně přišel pouze starosta a pár radních. „Odvolilo už přes čtyřicet oprávněných voličů,“ překvapuje Bouda.

Dobročkovice patří mezi patnáct obcí z východu Vyškovska, které volí do Senátu v kroměřížském volebním obvodu. Žluté obálky ale lidé komisařům vracejí. „Účast v senátních volbách je slabší, volilo jen třicet procent voličů. Lidé nám obálky vracejí, nebo určitě házejí do urny prázdné obálky,“ tvrdí komisařka Vlasta Neterderová, která si přijela svou povinnost splnit až z Nemochovic.

Neochotě lidí volit kandidáty, jež většinou vůbec neznají, se nediví. Navíc není žádným tajemstvím, že volby do Senátu patří k těm nejméně navštěvovaným. „Možná bude účast lepší v dědinách na Ivanovicku, třeba v Dětkovicích, kde mají ke Kroměřížsku přece jen blíž. Ale tady to místním nic neříká a v okolí to nebude jiné,“ domnívá se Neterderová a ostatní komisaři jí přizvukují.

Komisař Rostislav Sedlář, který je z Milonic, se podivuje i situaci v dědině. „Nikomu se tady asi nechtělo kandidovat. Je to trochu divné, připomíná to volby z jediné kandidátky stran Národní fronty. Ale co naděláte? U nás je to opačný extrém, do voleb šlo hned šest kandidátek,“ komentuje paradoxy obecních voleb.

Mnozí Dobročkovičtí si s nimi ale hlavu nelámou. K volbám přichází třeba Ria Maršounová s dcerou. Zatímco dívka odmítá rozhodovat o senátorovi se slovy, že vůbec neví, o co jde, matka si volby vyloženě užívá. „Kvůli práci jsem nikdy neměla čas jít k volbám, tak si to chci letos vynahradit,“ usmívá se a do volební urny hází obě obálky.

Komisaři opět osiří. Voličů v malé vesnici moc není, ale dlouhou chvílí prý rozhodně netrpí. „Probereme všechno možné, co se děje kolem nás, určitě se tu nenudíme,“ směje se Neterderová a společně s ostatními mi srdečně potřese rukou na rozloučenou.

Hlasování co nevidět skončí a nastane počítání hlasů, které jsou vlastně dopředu jasné. Komisařům to ale nevadí. „Hlavní je, že svou práci odvedeme poctivě,“ uzavírá Neterderová.