Návštěva na statku Slunečná: usedlost skrývá mnohem víc, něž je v seriálu vidět

Ve skutečnosti žádný statek Popelkových neexistuje, v seriálu ho „hraje“ statek, který se jmenuje Na Stránce a našli jsme ho v Zápech u Brandýsa nad Labem. Štáb Slunečné využívá jen exteriér statku a jeho okolí, tedy venkovní posezení, vchod, zahradu, studnu, prostory před branou a někdy i zadní zatravněnou část pozemku. Když vstoupíte do budovy, hospodu, jak jste ji zvyklí vídat v seriálu, tam ale nenajdete. Ta, stejně jako chodby, pokoje a třeba i kozí chlívek, je postavená v ateliéru v pražských Malešicích.

Marek Lambora: Seriál Slunečná má stanovený počet dílů. Nekonečný asi nebude

Usedlost, jež má dlouhou historii a kterou si produkce seriálu Slunečná pronajala, patří designérovi Michalu Burdovi, který ji před lety koupil a postupně zrekonstruoval. Původně statek fungoval jako penzion, ale teď ho majitel pronajímá k pořádání svateb, různých oslav a firemních akcí. Ty se konají většinou o víkendu, přes týden se tu natáčí, a to někdy pětkrát, někdy sedmkrát do měsíce, je to různé, natáčecím plánem navíc dost zamíchala koronavirová krize.

Statek a Kratinovi na jednom dvorku

Když se otočíme zády k posezení s pergolou a vchodu do hlavní budovy, vidíme na zahradě před sebou povědomý domek. Tahle stavba „hraje“ dům, kde bydlí Leoš a Jana Kratinovi, tedy David Prachař s Terezou Brodskou. V seriálu není vidět, že je na stejné zahradě. Je v něm ale pro natáčení málo místa, vejdou se tam maximálně dva tři herci a zredukovaný štáb. Ostatně to je i důvod, proč většinu interiérů bytů a domů nechávají filmoví architekti postavit v ateliéru, pokud je to aspoň trochu možné. Dům Vackových, kterému vládne Lída, tedy Dana Batulková, je naopak až za vraty statku, za malým náměstíčkem.

Michal Burda je celou dobu na place přítomný a jen nenápadně sleduje cvrkot. Upozorňuje nás, že dřevěná vrata domu jsou ve skutečnosti prosklená, ale pro účely natáčení bylo potřeba, aby byla celá z prken. Určitě i proto, že v prosklených částech by se odrážely kamery a štáb. Ale hlavně tatáž vrata jsou postavená v již zmíněném ateliéru, aby na sebe plynule navazovaly interiéry a exteriéry.

Vladimír Polívka: Díky Slunečné se mi rozvinula krátkodobá paměť

Vcházíme do domu, což je prostor bývalého středověkého špejcharu, ze kterého, když pan Burda usedlost kupoval, stály jen některé zdi. Majitel postupně prostor rekonstruoval, a kde bylo co potřeba, dostavěl. Vejdeme vpravo do sálu, kde se odehrávají svatby. Je jiný než ten, který známe ze seriálu. Ale pravidelní diváci si určitě vzpomenou, že jej v jednom dílu zahlédli. V jeho prostorách mají zázemí maskérky a kostymérky a jsou vidět ta zmíněná prkny zatlučená vrata.

Catering je naopak na travnatém place v zadní části statku. „Seriál nesleduju, viděl jsem asi první dva díly. Pro mě je zajímavější být na place a sledovat ten mumraj tady. Ale kamarádky, které se na Slunečnou dívají, mi vždycky hlásí, kterou novou část statku a jeho okolí zase v televizi viděly. Ono v seriálu hraje čím dál víc míst. V jednom dílu hořel seník, ten rekvizitáři postavili v zadní části, tam, kde je catering, nechal jsem tam ten ohořelý zbytek stát. Kdysi jsem měl ateliér v Praze a hodně jsem chodíval do divadla, teď se s některými herci potkávám tady,“ říká Michal Burda.

Auto plné slepic, deky plné drben

Příjemný den na natáčení kazil jen fakt, že pršelo a natáčela se zrovna scéna, kde déšť vadil, proto se muselo počkat, až doprší. Mezitím přijel na plac Roman Tomeš, který měl točit až následný obraz, kdy ve studni najde jeho postava s Týnou poklad. Studna je reálná, jen k ní rekvizitáři vždycky přistavějí lavičku, na které Týna Popelková, tedy Eva Burešová, ráda sedává.

„Mně se tady na statku moc líbí, v něčem podobném jsem odmalička vyrůstal, a kdybych měl peníze a možnost, klidně bych si takový statek pořídil. Je nepříjemné, že prší, ale my to nějak vydržíme, vadí to hlavně technice. Jakou jsem tu natáčel třeba scénu? Například tu s nepříjemnou sociální pracovnicí, do jejíhož auta jsme měli nastrkat slepice a kozu. Když jsme – natáčelo se před branou statku – otevřeli auto, slepice se rozeběhly po okolí, tak jsme je tu všichni naháněli. Což bylo trochu časově náročné, ale taky vlastně humorné. Diváci to ale neviděli, oni viděli jen plné auto zvířat, ale tohle všechno záběru předcházelo,“ líčí Roman Tomeš.

Jan Šťastný: Mohou mě mít za pošetilého staříka. Já ale nevnímám, kolik mi je

V den naší návštěvy natáčeli i Marek Lambora a Eva Burešová, a to scénu s pravými a nepravými archeology. I oni potvrdili, že sem rádi jezdí. „Začali jsme natáčet loni v létě, a i když jsem pracovala a učila se hodně textu – to se učím pořád –, měla jsem pocit, že jsem na prázdninách. Moc jsem se sem zase těšila, obzvlášť po té jarní vynucené pauze. A doufám, že budeme moct točit dál,“ říká Eva Burešová.

Ráda sem jezdí i partička drben, z níž ten den natáčely jen dvě – Slaninová a Dolejšová, tedy Jana Stryková a Eva Decastelo. „Když jsme sem jezdívaly v létě, vozívaly jsme si sem piknikové deky. Protože všechna místa k sezení, která tu jsou, bývají většinou v záběru. Tak jsme si vždycky rozložily deky a čekání na náš obraz si udělaly co nejpříjemnější. Jednou jsme načapaly Vladimíra Polívku, že tam spí,“ prozradila závěrem Eva Decastelo.