Upřímně, situace to není lehká pro nikoho z nás. Sledujeme všechno dění kolem nás a operativně reagujeme. Jsou opatření, která si tvoříme sami od sebe a nečekáme, až nám dá někdo pokyn. Například dne 20. března jsme přijali po delší hospitalizaci naši klientku z nemocnice a předem jsme jí připravili izolační pokoj. Po celou dobu k ní přistupujeme jako k potenciálně nakažené. Pracovníci vstupují do pokoje v ochranném oděvu, má vyhrazenou toaletu a koupelnu jen pro sebe, na pokoj jsme pořídili čističku vzduchu.

U všech zaměstnanců se měří tělesná teplota už od 12. března, a to vždy při příchodu do zaměstnání a pak před odchodem domů. Na všechna opatření a postupy máme vytvořenou nástěnku s aktuálními informacemi a k dispozici máme i šanon, kde jsou všechny důležité informace o coronaviru, včetně postupů a opatření.

Od 3. dubna se dobrovolně uzavíráme do karantény. Máme vytvořeny dva pracovní týmy, které se budou po čtrnácti dnech střídat. Zítra tedy nastupuje první skupina, máme pro zaměstnance připraveno spaní, zajištěnou stravu, pitný režim, kávovar. A také externí skupinu, která bude připravena vyjet k rodině zaměstnance, bude-li to potřeba, například v situaci, kdy se nebude moci dovolat svým rodičům, bude mít strach, zda se něco nestalo. Externí tým a je schopen okamžitě reagovat.

Pro mě byla velmi příjemná zpráva, když jsem zjistila, že všichni zaměstnanci s dobrovolnou karanténou souhlasí a všichni se jí účastní, samozřejmě mimo pracovníky v pracovní neschopnosti. Že to není snadné vím podle sebe. Jdu totiž do karantény s týmem v první skupině, i přesto, že mám doma dvě malé děti, Anežka má tři roky a Eliška jeden a půl roku.

Kolektivní aktivity máme nyní v zařízení přerušeny, klienti se pohybují jen po chodbách, s rouškou. Izolace je pro ně náročná. S rodinami jsme v kontaktu přes mobilní telefon a emaily. Rodiny nám posílají fotografie, my je jejich příbuzným vytiskneme a na oplátku je vyfotíme a pošleme fotografii zase rodině.

Pomáhají nám dobrovolníci šitím roušek, rodinní příbuzní přinášejí finanční dary na nákup ochranných pomůcek, lidé telefonují a zjišťují, jak by nám mohli pomoci. Je to neskutečně velká míra solidarity a ta nás nabíjí pozitivní náladou.

Všem rodinným příbuzným našich klientů posíláme dnes dopis, abychom je o všem informovali.

Děkujeme za podporu, a myslete na nás.

Ivana Hoferová
ředitelka Domu pro seniory, Vranovice