Nejmodřejší z modrých, modřejší než Azurové pobřeží, v duchu této barvy se nese botanické sezónní finále na mokřadech a rašelinných loukách v okolí Skalek, pomyslné střechy Drahanské vrchoviny.
Vědom si blížící se uzavírky Jedovnic a tím možné komplikace v cestě na střechu Drahanské vrchoviny, vydal jsem se sem před pár dny znovu, doufaje, že již rozkvete jeden z nejvzácnějších květů tohoto kraje, nádherný a silně ohrožený hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) z čeledi hořcovité. Dlouho jsem ho nemohl najít, malou náplastí mi bylo, že jsem po mnoha letech zahlédl druhé květy v roce upolínu nejvyššího, ohroženého a chráněného druhu z čeledi pryskyřníkovité, druhu silně jedovatého.
Nafotil jsem i kvetoucí vřes obecný z čeledi vřesovcovité, první ocún jesenní z čeledi ocúnovité. Ale hořec hořepník stále nikde.
Nakonec jsem měl štěstí, neboť jsem zahlédl dva starší pány, jak se nad čímsi sklání. A popravdě, hned mne napadlo, že by to mohl být vytoužený květ. A skutečně, byl! Bohužel, z celé obrovské lokality, na níž jsem fotil koberce prstnatců májových, rozsáhlé kvetoucí porosty kosatce sibiřského či lány mečíku střechovitého, hořec hořepník roste v pár posledních jedincích jen na jednom místě. Pánové mi bohužel potvrdili jeho mizející tendenci i na této skvělé lokalitě. Přitom je to květ, z jehož ostře sytě modré mi doslova přecházel zrak a bez nadsázky jde o jeden z nejkrásnějších květů, které jsem kdy viděl. Navíc jde o rostlinu poměrně vysokou a i květy jsou hodně velké. Snad nám tento vzácný druh rašelinných luk nevyhyne.
Jiří Pernica
